Vyháňač diabla 2: Kacír

Tak po skvělém prvním filmu Vymítač ďábla jsem se na tohle opravdu moc těšila, ale film mě docela zklamal a opět potvrdil pravidlo o dvojkách... Hlavně ta první polovina byla děsně nudná a nezajímavá. Ta druhá byla lepší, nejlepší ze všeho byl konec (aspoň nějaká akce), ale to nezachrání jinak docela mizerný film. (05.12.2013)

Tak teda teď jsem vyloženě vyděšen tím, co tu vidím. Čekal jsem samozřejmě, že oproti hodnocení jedničky nastane velký propad, ale myslel jsem, že se to bude odehrávat někde mezi 40 - 50 procenty a ne, že se film zařadí do AntiTop 200 filmů. Podle mě to zase taková hrůza nebyla. Bylo jasně vidět, že se snaží těžit na slávě jedničky a ne moc zdařile, atmosféra strachu byla nulová a film občas nudil, hlavně druhá půlka. Ale zase tak hrozný to nebylo a dívat se na to docela dalo :-) (21.01.2009)

Jak je první film Vymítač ďábla průlomovým a zajímavým filmem své doby, tento skoro mám chuť říct paskvil se hrubě nepovedl. Sice zvýšili o více než 300% rozpočet, ale výsledek je tristní. Celou dobu jsem se nudil, atmosféra je zde nulová a nebýt zajímavější hudby a solidních herců odpad by tento film neminul. Vše co mela jednička, tak její pokračování nemá. Nemohu jinak než nedoporučit. (19.11.2017)

Vlastně ani nechápu, co se stalo. Hororové prvky zmizely, pořád se tu jen kecá o ničem a po samotném vymítání se slehla zem. Přesto, že se někteří protagonisté vrátili a hodně se tu odkazuje na předchozí díl, tak jako by se vůbec nejednalo o pokračování kultovního hororu, ale o samostatné melodrama zabývající se psychickými poruchami. Atmosféra 70´ let ani hudba Ennio Morriconeho nemohla tento průšvih zachránit a jediné, za co stojí Kacíře vidět je, jak Linda Blair vyrostla do krásy. Ne vše musí mít pokračování a Vymítač ďábla 2 je toho důkazem. (23.03.2022)

Navazovat na díl, jenž mnozí lidé nazývají geniální, toť těžká startovací pozice. Režisér John Boorman byl tedy ne mezi dvěmi ale deseti mlýnskými kameny. Hlavní cíl si stanovil přiblížit se atmosféře Friedkinova filmu. Bohužel se nemohl spolehnout na tak "kvalitní" scénář, neboť scénárista pojal svůj příběh značně odlišně od civilní předlohy W.P.Blattyho. Svůj výtvor přeplnil mysteriózními narážkami, množstvím vedlejších neuzavřených linií, které sami o sobě jsou možná zajímavé, ale příběh nikam neposouvají ani neobohacují. Pro producenty bylo velké štěstí, že se jim podařilo do hlavní role uplatit Richarda Burtona, který se svým ztrápeným, vrásčitým ksichtem a hypnotickým pohledem spaluje diváky. Linda Blairová nám od předchozího setkání přeci jen trochu vyspěla, zakulatila se na těch správných místech, byť tvář má stále desetiletého dítěte (že by latentní pedofilie?). Je docela záhadné proč se do tohoto filmu nechal uvrtat Morricone, i když nepodal jeden ze svých nejlepších výkonů, za výslednou práci se rozhodně nemusí stydět (kor za ty peníze co za to dostal). Největší problém dle mého soudu dlí v samotném názvu filmu, protože kdyby se nejmenoval Vymítač ďábla, byl byl možná přijímán s mnohem větším respektem a otevřenější myslí. (13.01.2011)