Láska z pasáže

Už jsem tady myslím někam psal, že osmdesátá léta byla v české kultuře spíše krokem zpátky (kdo nevěří, ať si pustí Dalibora Jandu nebo od Olympicu desku Kanagom). Láska z pasáže je jedním z mnoha nablblých filmů téhle doby. Najdete v něm třeba Vaculíka s celkem solidním harlekýnem na hlavě, Vašuta jako vůdce gangu bytařů a spoustu dalších drobností, které dokážou člověka tak nějak retro-pobavit. Hvězdičky dávám jednak kvůli těmhle nechtěným vtípkům (souhlas s dobytkem - roli skořápkáře věřím Jandákovi o dost víc než roli ministra kultury), jednak ze solidarity s hlavním hrodinou, protože já taky jeden čas myl okna a výlohy. Na závěr ilustračně přidávám text ústřední písně filmu z dílny mistrů sraček Michala Davida a Františka Janečka. 1. Už je tu zas zabitej čas, táhnem s ním pasáží, príma kámoš, nedomlouvá, nenadává, dobře je člověku, volnost, mámo, s ním je mi hej, je zabitej, co pořád proti nám máš. 2. To slyším zas, zabitej čas, prosím tě nech mě bejt, znám tvou péči, jakej pak strach, na díze jsem s kámošem zabitým svůj žal léčím, co na něm mám, copak jsem sám, co pořád proti nám má. (11.05.2008)

VELICE atmosférická záležitost, jejíž všestranné kvality mě naplno zasáhly až s mnohaletým odstupem ... když doba ztrát a nálezů, o nichž pojednává, už dávno minula. Vypráví o mládí, které se neurvale, tudíž i trochu bezohledně dere za světlem - a opojeno vlastní dospělostí dychtivě rozpíná křídla ... tak, jak to mládí mívá ve zvyku, když hraje o vlastní přítomnost a budoucnost - když se rozhoduje, jak naložit se zdánlivě neohraničeným časem, který má před sebou. V každém případě jsou mu na hony vzdálené mravoučné poučky, kterak "socialisticky pracovat a socialisticky žít". Nicméně ... tak jako mnohokrát předtím (a mnohokrát potom) značně riskuje, neboť skálopevně věří, že má život na háku, zatímco ve skutečnosti je to právě naopak: Není to nikdo jiný než život, na jehož háku se houpe ... jen o tom ještě neví. (16.04.2017)

Bylo legrační sledovat některé české herce před třiceti lety, to bylo však to jediné k pousmání. Láska z pasáže je totiž dosti vážný film, jenž mi náradně sednul, úplně jsem se posunul v čase a držel pěsti milostnému vztahu Pavla a Jany s příhodnou kulisou písniček Michala Davida. Myslím si, že Jaroslav Soukup určitě uměl točit dobré filmy. (07.07.2013)

Tieto filmy rulujú... Sú presne z éry mojich rodičov, ktorý sa nad nimi rozplývajú, spomýnajú a sú to ich zlaté body v ich vlastnom rebríčku kinematografie. A čo na ne ja? Tie smiechy zo super účesov v 80. rokoch, v tom aký vtedy boli gansta (noo, určite lepší ako dnešný nigazz :)) a tak... Škoda, že mi mama koniec tak škaredo zaspoilovala, pretože ten bol najlepší, inak tento príbeh o nie práve čestnom umývačovi okien bol totálne plytký a herecké výkony vôbec nesúviseli s pocitmi, ktoré hrať mali. Takže ** (za ten koniec hlavne). (06.05.2007)

Totalismus a Jaroslov Soukup ve svojí nejlepší éře, dávno před tím, než mu revoluce rozvázala ruce a uvolnila tvůrčí libido.. Láska z pasáže je příběh o mladých pro mladé, kde Lukáš Vaculík coby Pavel se svojí partou celé dny vymýšlí, jak si za pomocí nějakého kšeftíku přilepšit. Vykrádají byty, obírají při hazardu a podvádí kde koho, ale divák jim má potřebu fandit, přece jen takovou rebelii v postupujících osmdesátkách už chtěl vidět každý. Drsný svět, ve kterém se pohybujeme, ale rozzáří květinka, postava Jany, jež zkříží podvodníčkům cestu a Pavlovi teprve zamotá hlavu.. Láska z pasáže je podobně jako celá Soukupova raná éra plná pecek Michala Davida, ale jen a pouze tady je používá v drsném nekompromisním příběhu, kde bych ještě tvrdil, že tvůrci měli ambice. I proto jde o jeden z těch příjemných československých underground hitů.. 60% (14.08.2024)