Pěsti ve tmě

Pro někoho je to S. Stallone a jeho „italský hřebec“ Rocky Balboa, pro mě osobně je to Marek Vašut a jeho (osudový) „holešovický expres“ Vilda Jakub. Jednoduše srdcová záležitost a vzpomínka na „staré dobré časy“, která na mě působí i po tolika reprízách. Ptáte se proč? Snad je to tou (lehce nastíněnou) tísnivou předválečnou atmosférou, možná je to tím chytlavým průvodním hudebním motivem (trubkou J. Týfy), možná stařičkým holešovickým přístavem a jeho okolím-starými putykami, oprýskanými fasádami, snad se i ozývá národ. hrdost, kdy člověk rád vidí, jak nácek (fašistické Německo) dostává naloženo od (ne)obyčejného pražáka (českého národa) a možná má na tom svůj podíl i mlčenlivý, s naprostým klidem (všechno to dění kolem sebe) pozorující 4nohý sympaťák Max :-), kdoví....A je mi úplně u prdele, že po technické stránce existuje spousta daleko lepších (vyzrálejších) snímků. O tom film (stejně jako život) v prvé řadě nejsou! Můžete mít po technické stránce sebevypiplanější film (viz Inception) a bude vám to hovno platné, pokud ten snímek „nedýchá“ a nemá duši. Přičemž kouzlo tkví právě a jenom ve skutečnosti, že tohle (si) nenaplánujete, to je čistá alchymie a divákův vkus je v tomto nevyzpytatelný, podobně jako samotný fakt, proč jednu ženu chlap zaujme a druhou ponechá netečně chladnou. Pěsti ve tmě, to je (troufám si tvrdit) moje celoživotní filmová láska. ANO, tak jednoduché to je. (13.02.2012)

Velký příběh o velkém souboji, za nímž stála velká hrozba ze strany gestapa. Marek Vašut předvádí obdivuhodné výkony nejen v ringu a po boxerské stránce se mi líbí snad více než Stallone aka Rocky, protože jej můžeme vidět s rukama nahoře, bránícího se a zkrátka jeho zápasy působí autentičtěji. Rocky je však jen jeden - svým věhlasem a vlastností motivovat. Nevím, zda je to možné, ale přijde mi, jako kdyby se tvůrci Pěstí ve tmě inspirovali Stallonovými filmy, alespoň po hudební stránce (občas jsem v tom opravdu slyšel tóny z Rockyho) a v některých tréninkových pasážích. Přesto však výborný film. (18.04.2011)

Amerika má Rockyho Balbou, my máme Vildu Jakuba. Každý příběh je sice o něčem jiném, ale spojuje je to stejné - láska a poctivá touha po vítězství za každou cenu. Dokonce i hudba Zdeňka Bartáka v některých momentech připomíná Billa Contiho. Každopádně atmosféra třicátých let je dokonalá a i po herecké stránce také není co vytknout. Pěsti ve tmě jsou nejlepším režisérským počinem v kariéře Jaroslava Soukupa. Po revoluci už nenatočil skoro žádný dobrý film, ale pouze kopu trapných idiotských hovadin. (08.05.2017)

K dokonalosti mi v tomto jednoznačne najlepšom filme Jaroslava Soukupa chýbalo snáď len vylepšenie súbojov v ringu:viac prestrihov,dynamickejšia kamera...Inak,ale veľká spokojnosť.Sebamenšie detaily a precízna práca robila z tohto filmu veľkofilm ako sa patrí.Dobové kostýmy,či exteriéry predvojnovej Prahy boli skutočne skvelé.Samotná postava Marta Vašuta ako herca síce bola občas založená na štýle Rockyho(hlavne jeho tréning),ale v celkovom dôsledku jeho menšia podobnosť je dôsledkom už boxerských filmov s ich malým klišé. (02.04.2010)

Tak týmto filmom ma Soukup skutočne prekvapil, a to riadne! Musím sa priznať, tak kvalitný retro príbeh z boxerského ringu by som od neho naozaj nečakal. A tobôž nie, keď si uvedomím, aké náročné natáčanie to muselo byť s ohľadom na pomery, aké tu vtedy panovali. Z tohto pohľadu ide o veľmi hodnotné dielo, ktoré, ako tu už niekto spomenul, v našich končinách dosiaľ nemá (a možno ani nebude mať) obdoby. Sledovať Marka Vašuta a jeho zžitie s postavou Vildu Jakuba nemalo chybu, lepší herecký výkon som od neho snáď ešte ani nevidel, respektíve si na nič také nespomeniem. No a ostatní sú typologicky taktiež veľmi dobre obsadení, čiže v tomto smere skutočne nie je čo vytknúť. Rovnako pôsobivá pre mňa bola aj atmosféra a vizuálna stránka, pretože tá dobovosť je fakt podarená a napadá ma k nej len jedno - za málo peňazí veľa muziky. Naopak čo-to ubrať musím za obsahovú časť, pretože podľa mňa ten príbeh mohol byť o niečo prepracovanejší, dať niektorým udalostiam - a tým pádom aj postavám - viac dôrazu. Nechcem povedať, že by to bolo odfláknuté, to teda rozhodne nie je, len možno trochu nedotiahnuté. No a na okraj ešte predsalen spomeniem, že občas som neporozumel nejakej tej replike, čo už neviem či ide na moje triko, alebo na tom má podiel zlá artikulácia, kvalita, fakt neviem posúdiť. To je ale iba taký detail. Tento maličký "nedostatok" mi však skvelo vynahradili samotné súboje v ringu, ktorých choreografia je vskutku brilantná - klobúk dole, Jaroslav Tomsa! A keďže mám k boxu ako takému relatívne blízko (i keď dnes už pomenej) a zaujala ma aj inšpirácia skutočným československým boxerom (Vilda Jakš), môj celkový dojem z filmu bol tým pádom ešte o poznanie lepší. Nebyť toho, možno by som zvažoval aj o hviezdičku menej, nevylučujem. Takto však ani náhodou, štyri ako vyšité :-) Ako som spomenul o pár riadkov vyššie, ide o záležitosť, ktorá v našich končinách (zatiaľ) nemá obdoby. 4/5 (23.10.2014)