Pěsti ve tmě

Opět špatně udělaná dobovka, kde funguje jen ta Eliška Balzerová jako Ema Gabrielová a ďábel Pepa Nedorost jako Kurt Schaller. Co na tom, že po Holešovicích rozestavěli pár reto aut, reklam a pokusili se rekonstruovat Lido-Bio a uvedli Pokušení - když se půl filmu Vašut producíruje v tý svý kožený bundičce a vypadá jak Patrick Swayze? Maskéři a rekvizitáři by se měli stydět a porozhlédnout se po reáliích roku 1936 a zapomenout na zřejmý Soukupův vzor - film Rocky. Hudební podkres operuje neustále dokola s jediným hudebním motivem a autentickou taneční hudbu supluje Havelka. Ale těšila jsem se na český příběh o jiném Schmelingovi a dala jsem tomu opakovaně šanci. (11.03.2009)

Jaroslavovi Soukopovi sa podarilo verne zobraziť atmosféru doby, v ktorom sa jeho príbeh jedného boxera odohráva. Marek Vašut sa na úlohu boxera dokonale hodí, je to dobrý herec, ktorý dokáže pôsobiť aj, povedzme že jednoduchším dojmom, takže môže hrať v podstate ľubovoľnú postavu. Doporučujem okrem priaznivcov československých filmov, ktorí si chcú urobiť ďalší zápis do kolonky videné, aj divákom, ktorí videli Ťažkú váhu, môžu potom veselo porovnávať všetky ich zložky. (13.01.2013)

Z doby, kdy Soukup uměl ještě filmy, chlapi byli ještě drsný, Praha byla prohnilá, ženy krásné a cudné, náckové a Mnichov za dveřmi, všude prsty gestapa a Marek Vašut v nejlepší formě. Film se zdá bejt povrchní, ale jde krutě do hloubky, alespoň dle mého soudu. Je vtipnej, tragickej, plnej prvorepublikové nostalgie naší svobodné republiky. Aspoň v ringu jsme to těm náckům natřeli! 90% (11.02.2010)

Tenhle film má koule a společně s pro mně nepochopitelně podhodnoceným Řádem (1994) se jedná asi o nejlepší filmy Marka Vašuta. Jo, to bylo ještě v dobách kdy netrajdal v kačeně po Francii coby znalec vín a po hospodách nenabízel modré růže odbíhajícím prostatikům.... Pěsti ve tmě jsou velmi solidním sportovním dramatem o velké touze vyhrát. Už jen z principu. Ačkoliv snímek je zařazen do roku 1936, lze myšlenku aplikovat i na dnešní dobu... Nechce se věřit, že ten samý režisér pak už plodil jen sračky, což korunoval ultrashitem Jak ukrást Dagmaru.... Dávám čtyři údery. * * * * (01.11.2012)

Pro někoho je to S. Stallone a jeho „italský hřebec“ Rocky Balboa, pro mě osobně je to Marek Vašut a jeho (osudový) „holešovický expres“ Vilda Jakub. Jednoduše srdcová záležitost a vzpomínka na „staré dobré časy“, která na mě působí i po tolika reprízách. Ptáte se proč? Snad je to tou (lehce nastíněnou) tísnivou předválečnou atmosférou, možná je to tím chytlavým průvodním hudebním motivem (trubkou J. Týfy), možná stařičkým holešovickým přístavem a jeho okolím-starými putykami, oprýskanými fasádami, snad se i ozývá národ. hrdost, kdy člověk rád vidí, jak nácek (fašistické Německo) dostává naloženo od (ne)obyčejného pražáka (českého národa) a možná má na tom svůj podíl i mlčenlivý, s naprostým klidem (všechno to dění kolem sebe) pozorující 4nohý sympaťák Max :-), kdoví....A je mi úplně u prdele, že po technické stránce existuje spousta daleko lepších (vyzrálejších) snímků. O tom film (stejně jako život) v prvé řadě nejsou! Můžete mít po technické stránce sebevypiplanější film (viz Inception) a bude vám to hovno platné, pokud ten snímek „nedýchá“ a nemá duši. Přičemž kouzlo tkví právě a jenom ve skutečnosti, že tohle (si) nenaplánujete, to je čistá alchymie a divákův vkus je v tomto nevyzpytatelný, podobně jako samotný fakt, proč jednu ženu chlap zaujme a druhou ponechá netečně chladnou. Pěsti ve tmě, to je (troufám si tvrdit) moje celoživotní filmová láska. ANO, tak jednoduché to je. (13.02.2012)