Pěsti ve tmě

Ano, to byly ještě doby, kdy pan režišér Soukup točil koukatelné filmy. Pěsti ve tmě jsou pro mne jeho nejpovedenější film. Skvělá hudba lehce připomínající francouzské sedmdesátky... k tomu skvělý Havelka v jiných doprovázejících fázích. Atmosféra mi přišla taky velmi uvěřitelně dobová. Asi bych měla zmínit i výkon frajírka Vašuta. Dobrý, velice dobrý. I ostatní... Škoda, že pak přišly Dagmary, poldové... Modrava a spol. (06.03.2015)

Na název filmu jsem narazil v jedné diskuzi, název mi nic neříkal a tak jsem si to tady musel najít. Překvapilo mě, že jde o český boxerský film a tak jsem se musel podívat. Vašut za mlada je docela bourák a ten jeho sixpack. Dobová atmosféra je pěkný retro. Celkově mě film dost překvapil, nečekal jsem, že máme českou verzi Rockyho. (10.03.2018)

Z doby, kdy Soukup uměl ještě filmy, chlapi byli ještě drsný, Praha byla prohnilá, ženy krásné a cudné, náckové a Mnichov za dveřmi, všude prsty gestapa a Marek Vašut v nejlepší formě. Film se zdá bejt povrchní, ale jde krutě do hloubky, alespoň dle mého soudu. Je vtipnej, tragickej, plnej prvorepublikové nostalgie naší svobodné republiky. Aspoň v ringu jsme to těm náckům natřeli! 90% (11.02.2010)

Pro někoho je to S. Stallone a jeho „italský hřebec“ Rocky Balboa, pro mě osobně je to Marek Vašut a jeho (osudový) „holešovický expres“ Vilda Jakub. Jednoduše srdcová záležitost a vzpomínka na „staré dobré časy“, která na mě působí i po tolika reprízách. Ptáte se proč? Snad je to tou (lehce nastíněnou) tísnivou předválečnou atmosférou, možná je to tím chytlavým průvodním hudebním motivem (trubkou J. Týfy), možná stařičkým holešovickým přístavem a jeho okolím-starými putykami, oprýskanými fasádami, snad se i ozývá národ. hrdost, kdy člověk rád vidí, jak nácek (fašistické Německo) dostává naloženo od (ne)obyčejného pražáka (českého národa) a možná má na tom svůj podíl i mlčenlivý, s naprostým klidem (všechno to dění kolem sebe) pozorující 4nohý sympaťák Max :-), kdoví....A je mi úplně u prdele, že po technické stránce existuje spousta daleko lepších (vyzrálejších) snímků. O tom film (stejně jako život) v prvé řadě nejsou! Můžete mít po technické stránce sebevypiplanější film (viz Inception) a bude vám to hovno platné, pokud ten snímek „nedýchá“ a nemá duši. Přičemž kouzlo tkví právě a jenom ve skutečnosti, že tohle (si) nenaplánujete, to je čistá alchymie a divákův vkus je v tomto nevyzpytatelný, podobně jako samotný fakt, proč jednu ženu chlap zaujme a druhou ponechá netečně chladnou. Pěsti ve tmě, to je (troufám si tvrdit) moje celoživotní filmová láska. ANO, tak jednoduché to je. (13.02.2012)

Historie tady dostala na frak víc než borci v ringu, ale nebudu zbytečně rýpat, protože to bylo ku prospěchu napětí i příběhu. Jaroslav Soukup natočil zvláštní sportovní drama se společenským přesahem, a s téměř mystickou atmosférou. Té pomohla náladová kamera a netradiční zvuk s hudbou. Donekonečna opakovaný hlavní motiv se do sportovního filmu zdánlivě nehodí, jenže nádherně podkresluje dobu postupně opouštějící příčetnost. Nezbytné tréninkové koláže nepostrádají dravost ani potenciál diváka vyhecovat, takže jako příprava na rozhodující zápas slouží víc než dobře. Skvělý film, po němž ještě víc zamrzí, do jakého filmového bahna Soukup po revoluci spadl. (12.09.2022)