Pěsti ve tmě

Jsi sladká jako puštěný plyn. Krást se musí umět a tvůrčí tým Jaroslava Soukupa v této disciplíně předvedl něco nevídaného. Box v Tomsově choreografii působí zcela autenticky. Marek Vašut sice vypadá, že spíš zpívá v Duran Duran, než že ubližuje, ale svou ironizující rutinu teprve hledá a pozoruhodné výkony podávají všichni ve vedlejších rolích, z nichž za víc než zmínku stojí usoužený Vous Karla Heřmánka (zhlédnuto v pátek 23.8. 2024). Vousatá historka o podceňovaném sportovci působí ale v mlhách holešovických rán, krájených pravačkami vystřelovanými vzhůru pod úhlem cca 60° nikoliv s úmyslem knockoutovat, nýbrž jen slušně pozdravit, svěžím dojmem možná právě proto, že nezkouší vynalézat vynalezené a tu trochu 'svého' mísí s ověřenými přísadami.  Majoritních 51% úspěchu v navození atmosféry spočívá v čisté Bartákově loupeži Love Theme From Chinatown. Vašut mimochodem boxuje s rukavicemi značky Goldsmith - čistá rána na sonar. (08.09.2024)

Velice mile překvapen! Líbil se mi příběh a ''špinavá hra o vyšší princip'' boxerské scény. Co na mě opravdu hodně zapůsobilo byly skvěle vybrané exteriéry, kdy jsem měl opravdu pocit, že jsem zpět ve 30. letech v Praze. Vašut byl opravdu super a bylo vidět, že kvůli roli na sobě musel hodně makat. Člověk by fakt řekl, že je to profesionální boxer... (06.06.2016)

Marek Vašut ve své životní roli předvádí mistrný box i mistrné herectví, stejně tak i půvabná Eliška Balzerová, které role femme fatale úžasné sedí a tajně doufám, že ji ještě někdy v nějaké podobné roli uvidím (i za cenu toho, že dnes už to bude značně zestárlá femme fatale). Téměř dokonalý scénář, ruku v ruce s dokonalou hudbou a i výše zmíněnými hereckými výkony tvoří naprosto idylický film z prostředí pozdních třicátých let (a kloubou dolů, že z toho ty hnusné osmdesátky tak nevyčnívají, jak tomu bylo v jiných dobovkách). A když už jsme u těch filmů osmé dekády, nebudu přehánět když napíšu, že tento film patří k tomu nejlepšímu, co se v (nejen) osmdesátých letech u nás natočilo. A to, že se vycházelo z pravdivého předobrazu boxerské legendy Vildy Jakše, to už je jen třešinka na dortu. (07.01.2014)

Pro někoho je to S. Stallone a jeho „italský hřebec“ Rocky Balboa, pro mě osobně je to Marek Vašut a jeho (osudový) „holešovický expres“ Vilda Jakub. Jednoduše srdcová záležitost a vzpomínka na „staré dobré časy“, která na mě působí i po tolika reprízách. Ptáte se proč? Snad je to tou (lehce nastíněnou) tísnivou předválečnou atmosférou, možná je to tím chytlavým průvodním hudebním motivem (trubkou J. Týfy), možná stařičkým holešovickým přístavem a jeho okolím-starými putykami, oprýskanými fasádami, snad se i ozývá národ. hrdost, kdy člověk rád vidí, jak nácek (fašistické Německo) dostává naloženo od (ne)obyčejného pražáka (českého národa) a možná má na tom svůj podíl i mlčenlivý, s naprostým klidem (všechno to dění kolem sebe) pozorující 4nohý sympaťák Max :-), kdoví....A je mi úplně u prdele, že po technické stránce existuje spousta daleko lepších (vyzrálejších) snímků. O tom film (stejně jako život) v prvé řadě nejsou! Můžete mít po technické stránce sebevypiplanější film (viz Inception) a bude vám to hovno platné, pokud ten snímek „nedýchá“ a nemá duši. Přičemž kouzlo tkví právě a jenom ve skutečnosti, že tohle (si) nenaplánujete, to je čistá alchymie a divákův vkus je v tomto nevyzpytatelný, podobně jako samotný fakt, proč jednu ženu chlap zaujme a druhou ponechá netečně chladnou. Pěsti ve tmě, to je (troufám si tvrdit) moje celoživotní filmová láska. ANO, tak jednoduché to je. (13.02.2012)

Rocky po česku ? Dost možná - jenomže se nenacházíme kdesi za velkou louží, ale v srdci Evropy v předvečer doby temna ... a především: Tenhle snímek se inspiroval reálnými událostmi - je poctou československému boxerovi jménem Vilda Jakš. Zpočátku jsem se musela hodně snažit, abych při něm stála (nebo spíš při jeho filmovém představiteli Marku Vašutovi) - zdálo se mi, že jeho frajerství pramení spíš z trucovitosti nežli ze vzdoru ... což není úplně totéž. Leč s ubíhajícími minutami se tahle drobná nesrovnalost někam tiše vytratila a zůstal jen nesmírně atmosférický příběh - uhrančivý jako krásná žena, zjitřený jako neklidná doba a bolavý jako čerstvá rána. (03.10.2014)