Nádej a sláva

S Říší slunce od J.G.Ballarda bych to zrovna nesrovnával (schválně uvádím jméno spisovatele a ne režiséra, protože i tento film je natočen podle knihy napsané podle autorových válečných vzpomínek). Spíše bych jej přirovnal k Summer of 1942 ovšem bez toho romanticko-dramatického závěru. ----- Pro malého kluka je zkrátka válka jen vzrušujícícm dobrodružstvím, nedohlíží k možným důsledkům. Tátové pryč, všude spousta vojáků, Spitfiry a Mesouni na obloze kreslí při honičkách zašmodrchané čáry kondezačních stop... Tý vado kámošce z ulice prý bomba zabila mámu, občas někde přistane na padáku sestřelenej pilot Lutwaffe... Super! A sbírat kousky šrapnelů po vybuchlé pumě v sousedním domě, který to při náletu schytal je tak vzrušující... A co teprve když to koupí i váš dům, vydrží v tom žáru ohně i ty nasbírané střepiny??? To je ta jediná obava, ne kam rodina hlavu složí a co na to matka... Naděje a sláva je ryze britská záležitost, ze které to čiší každým coulem. Nezdolnost, hrdost a anglický humor - to ze snímku všude cítíte. Nevtíravě, ale o to intenzivněji - i když je film ztvárněn z pohledu malého chlapce. A právě proto to Áda nemohl nikdy zvládnout. * * * * (01.09.2012)

Druhá světová válka dětskýma očima, jak postupně zjišťuju, není zrovna až tolik ojedinělým námětem, jak se mi zdálo kdysi v době mého zhlédnutí Vlaku do stanice Nebe. Ale zatímco u zmíněného Kachyňova filmu pro mne nadále zůstává ojedinělé minimálně poetické zpracování, Boormanovu britskému snímku přeci jenom poněkud chybí osobitější uchopení, které by ho daleko víc vysunulo mezi nezapomenutelné filmy. Naděje a slávaje natočena spíše tradičním způsobem, základní dějová linie autorského filmu inspirovaného Boormanovými osobními vzpomínkami se rozpadá do více méně volného sledu epizod. Spočátku jsem déle pronikal do světa hlavního malého hrdiny Billa, ale ve výsledku mi nakonec nabídl pěkný zážitek a nezapomenutelné se pak pro mne staly alespoň vybrané momenty (zejména ty s tatínkem, když ho naučí malý podfuk při loptové hře, což má ke konci filmu pěknou pointu, nebo s německou marmeládou u stolu...). Díky vcelku příjemnému pocitu (i navzdory válečným tragediím na pozadí) a dobrému scénáři s pěknými hláškami jsem si zejména v druhé polovině film začal velice užívat... no a hlavně vybombardovali školu, takže budou prázdniny!! :o) 75% (14.07.2020)

Udělal mi tenhle film obrovskou radost. Nenucenou formou vypráví příběh z druhé světové války pohledem očima dětí. Chvílemi je to docela drsné, chvílemi mě z těch kluků až mrazí a chvílemi jsem se s nimi i docela zasmál. Atmosféru války Angličané ve svých dřívějších filmech umí výborně. Třeba když jsem tenkrát koukal na výborný film Dva muži šli do války. Mělo to takové to Britské kouzlo, že Vám u toho filmu není smutno, i když by vlastně mělo. Nehledě na to, že jsem o tomto filmu nevěděl ani ň a i to hraje dost velký detail na výsledné hodnocení. Ke konci film ale trošku spěl k Jane Austinové a stával se z toho takovej nijakej dejchánek. Vše ale blesku rychle zachránil děda, kterej tam v obleku obstarával loďku, hrál kriket a ještě do toho sekal trávu. Asi neměl lepší oblečení. Moc milej, chvílemi smutnej, chvílemi veselej film, kterej si znova moc rád zopakuju s atmosférou války, jakou by kde jaký jiný film mohl jen závidět. Ten průlet letounu mezi baráky v Londýně neměl mimochodem chybu! Dneska by si to báli natočit i digitálně. (01.09.2014)

Bitva o Anglii a nálety na Londýn z pohledu devítiletého kluka vypadá jako velké dobrodružství. Autobiografický film Johna Boormana vás dostane svou nostalgickou atmosférou, kdy nálet je skvělým důvodem k přerušení školy. Mladý Sebastian Rice-Edwards je přirozený a přesvědčivý. Film získal Zlatý glóbus (nejlepší film) a byl nominován na Oscara za film, režii, scénář (také Boorman), kameru a výpravu. (26.07.2003)

Vážna téma rozobraná humorným spôsobom. Nedá mi nespomenúť si na Život je krásny (1997), len tu to nemalo až tak trpký, horko-sladký a emotívny koniec. Je tu množstvo scénok, ktoré aj napriek tragike nakoniec vyznejú odľahčene a humorne. Nemôžem zabudnúť ani na kopec hlášok, ktoré človek v danom momente nečaká, ale nakoniec pobavia. Film som pozeral s mojou dcérou a na konci prehlásila, že aj ona by chcela, aby jej zbombardovali školu, aké mal ten chlapec ale šťastie :). To je práve ten detský prístup a myslenie, ktorým je celý tento snímok vyslovene nasiaknutý. 75/100 (09.03.2015)