Nádej a sláva

Druhá světová válka dětskýma očima, jak postupně zjišťuju, není zrovna až tolik ojedinělým námětem, jak se mi zdálo kdysi v době mého zhlédnutí Vlaku do stanice Nebe. Ale zatímco u zmíněného Kachyňova filmu pro mne nadále zůstává ojedinělé minimálně poetické zpracování, Boormanovu britskému snímku přeci jenom poněkud chybí osobitější uchopení, které by ho daleko víc vysunulo mezi nezapomenutelné filmy. Naděje a slávaje natočena spíše tradičním způsobem, základní dějová linie autorského filmu inspirovaného Boormanovými osobními vzpomínkami se rozpadá do více méně volného sledu epizod. Spočátku jsem déle pronikal do světa hlavního malého hrdiny Billa, ale ve výsledku mi nakonec nabídl pěkný zážitek a nezapomenutelné se pak pro mne staly alespoň vybrané momenty (zejména ty s tatínkem, když ho naučí malý podfuk při loptové hře, což má ke konci filmu pěknou pointu, nebo s německou marmeládou u stolu...). Díky vcelku příjemnému pocitu (i navzdory válečným tragediím na pozadí) a dobrému scénáři s pěknými hláškami jsem si zejména v druhé polovině film začal velice užívat... no a hlavně vybombardovali školu, takže budou prázdniny!! :o) 75% (14.07.2020)

S Říší slunce od J.G.Ballarda bych to zrovna nesrovnával (schválně uvádím jméno spisovatele a ne režiséra, protože i tento film je natočen podle knihy napsané podle autorových válečných vzpomínek). Spíše bych jej přirovnal k Summer of 1942 ovšem bez toho romanticko-dramatického závěru. ----- Pro malého kluka je zkrátka válka jen vzrušujícícm dobrodružstvím, nedohlíží k možným důsledkům. Tátové pryč, všude spousta vojáků, Spitfiry a Mesouni na obloze kreslí při honičkách zašmodrchané čáry kondezačních stop... Tý vado kámošce z ulice prý bomba zabila mámu, občas někde přistane na padáku sestřelenej pilot Lutwaffe... Super! A sbírat kousky šrapnelů po vybuchlé pumě v sousedním domě, který to při náletu schytal je tak vzrušující... A co teprve když to koupí i váš dům, vydrží v tom žáru ohně i ty nasbírané střepiny??? To je ta jediná obava, ne kam rodina hlavu složí a co na to matka... Naděje a sláva je ryze britská záležitost, ze které to čiší každým coulem. Nezdolnost, hrdost a anglický humor - to ze snímku všude cítíte. Nevtíravě, ale o to intenzivněji - i když je film ztvárněn z pohledu malého chlapce. A právě proto to Áda nemohl nikdy zvládnout. * * * * (01.09.2012)

My máme Obecnou školu a Britové mají Naději a slávu. Opakované zhlédnutí mě utvrdilo v pocitu, že tenhle kousek patří na databázi k nedoceněným. Výborný scénář, skvělá retroatmosféra, skvělé herecké obsazení. Snad jen vyústění mohlo být poněkud efektnější, ale i tak šlo o neobyčejně příjemně strávených 113 minut mého filmového života. Britové jednoduše tenhle mix žánrů ovládají. Celkový dojem: 90 %. (08.03.2015)

Opět jeden z těch filmů, který děti nelíčí jako uvědomělé nositele mouder o životě nebo upištěné parchanty, ale děti, pro které je zábava prolézat tajemné kouty a nebezpečí chápou jako dobrodružství. Nikdy nezapomenu na scénu kdy děti, které když zjistí, že nálet odnesla jejich škola, volají do oblak: "díky, Adolfe." Nebo když se sestra hlavního hrdiny při bombardování modlí, aby bůh hodil bomby radši na jejich sousedku, protože je to kráva. Nebo otec, když manželce dokazuje, že německá marmeláda není otrávená. Tragické i komické chvíle, tak jako v životě. (17.02.2006)

Líbezný pohled na válku ve filmu, který formou ovšem vypadá, jako by byl natočen o dvacet let dřív. A nejen těmi postsynchrony a prapodivným zvukem vůbec. Jednomu to až připomělo (nejen tehdejší) neblahou barrandovskou tvorbu... - - - - - (Poprvé viděno 13.5.2013 na >beznadějném neslavném prostoru< /s původní zvukovou stopou a č. titulky v originálním (? - připadalo mi to ovšem jako nějaký podivný ořez - ?) formátu obrazu/, hodnocení 169., komentář zde jako třináctý - 13.5.2013) (14.05.2013)