Jurský park

jedna z klasik dobrodružného žánru. A průkopník, co se týče vizuálních triků. Podepsán: kdo jiný, než sám Steven Spielberg. Aneb více než výborná adaptace skvělé Crichtonovy novely, sice zase trochu upravená pro lepší a snadnější konzumaci, ale stále si zachovávající výjimečnost a genialitu. Sice díky té jednoduchosti nakonec dějově trochu kolísá celý příběh, ale vše je zase skvěle překrýváno podle mně v dnešní době docela aktuálním a velmi důležitým uvažováním nad snahou člověka stát se bohem. Což samozřejmě má svoje rizika, bez nichž by tento film asi nebyl ničím větším než prachobyčejným dokumentem bez klasických klišé, zvratů, zábavných postav (no, to by možná mohlo zůstat i v dokumentu), akčních scén, vývinu charakterů (jako vždy skvělý sympaťák Sam Neill, další z té řady velmi charismatických a tvrdohlavých vědců, doktorů atd.) a hlavně souboje člověka s něčím, co je mnohem vražednější, nebezpečnější a větší než on sám. A to musím říct, je aspekt, kvůli kterého mám tento typ filmů velmi rád a když se ho ujme někdo jako Spielberg, výsledek nemůže být jiný než dokonalý. Hlavně když, jak jsem už psal, to má tak nádherné, dobu předbíhající triky, díky nímž Tyranosaurus či raptoři opravdu nahánějí hrůzu a hlavně ten tyranosaurus se stal po Jurském parku dalším členem síně slávy filmových monster. A navzdory ději bych do takového parku chtěl jít sakra hodně. God creates dinosaurs. God destroys dinosaurs. God creates man. Man destroys God. Man creates dinosaurs :) dokončení hlášky nedávám, jako vnadidlo pro ty, co to snad ještě neviděli - je opravdu vtipné (14.02.2011)

Nevím, zda v roce 1993 byla v nějaký zemi revoluce, ale na jisto vím, že v filmové zemi se odehrávala a měl jí na svědomí Steven Spielberg. Velké dítě Hollywoodu nechalo na plátně běhat a řvát dinosaury. Každýho jednoho diváka přesvědčil o tom, že lze i komerční blockbustery dělat s láskou a zápalem pro to krásné plnění světa snů a fantazie, které stříbrné plátno umožnuje měrou vrchovatou. Ten pocit, spatřit na velkém plátně dinosaura na zádních, koukat na zuby tyranosaura a nechat se jeho řevem zařezat do sedačky, ten krásný pocit už bude mít každý, kdo viděl Juráčka v kině navždy v sobě. Co je však skvělý, že film není postaven je na wau efektu z dinasaurů, ale i příběhu který má tempo, napětí a i po letech neskutečnou dynamiku. Spielbergova hravost a nápaditost se projevuje v mnoha scenách. Herci ? Asi dobrý, ale všichni kdo v tomhle filmu hraje první housle a lidi to tedy věru nejsou. (24.06.2018)

Zřetelně si pamatuju, že lístek na juráč stál svého času nehorázných 40 korun oproti běžným 36 a jak byly knihovny následně zahlcené obrázkovými publikacemi o dinosaurech. Mě samotného tehdy i s celou dinosauří mánií minul a ani při pozdějších zhlídnutích se z něj nestal moje srdcovka, ale uznávám, že je to efektní a napínavý sci-fi blockbuster s parádní hudbou, překvapivě nezastaravšími triky, myšlenkou i srdíčkem. A v kině ve 3D to byla nehorázná pecka. (21.07.2006)

Čistě za přínos pro trikovou stránku filmů. Proti knížce totální slabota, jak už je ostatně u adaptací Crichtona zvykem. Z předlohy je vypreparována druhohorní fauna a předhozena divákovi coby zábavní atrakce, přesně tím způsobem, který jakoby kritizuje. V knize jsou přitom dinosauři druhý plán, celé je to o neschopnosti předpovídat vývoj složitého systému a tím pádem neschopnosti ho řídit. (03.10.2005)

"Takovým úžasem to vždycky začíná. Ale pak to končí útěkem a řevem." Občas mám nezřízenou chuť prokousnout nějakému tyranosaurovi krční tepnu, odkrojit si libový plátek masíčka, ugrilovat si ho do křupava, přihodit hranolky s tatarkou a smlsnout si na tom u nějakého skvělého filmu. Za ten sice Jurský park úplně nepovažuju, ale ono to má něco do sebe zaběhat si občas slalom mezi nepříliš ochočenými a ještě k tomu údajně vyhynulými potvorami. (25.11.2012)