Jurský park

Nevím, zda v roce 1993 byla v nějaký zemi revoluce, ale na jisto vím, že v filmové zemi se odehrávala a měl jí na svědomí Steven Spielberg. Velké dítě Hollywoodu nechalo na plátně běhat a řvát dinosaury. Každýho jednoho diváka přesvědčil o tom, že lze i komerční blockbustery dělat s láskou a zápalem pro to krásné plnění světa snů a fantazie, které stříbrné plátno umožnuje měrou vrchovatou. Ten pocit, spatřit na velkém plátně dinosaura na zádních, koukat na zuby tyranosaura a nechat se jeho řevem zařezat do sedačky, ten krásný pocit už bude mít každý, kdo viděl Juráčka v kině navždy v sobě. Co je však skvělý, že film není postaven je na wau efektu z dinasaurů, ale i příběhu který má tempo, napětí a i po letech neskutečnou dynamiku. Spielbergova hravost a nápaditost se projevuje v mnoha scenách. Herci ? Asi dobrý, ale všichni kdo v tomhle filmu hraje první housle a lidi to tedy věru nejsou. (24.06.2018)

Nejpůsobivější věc na celém filmu - dinosaurus, a živý, a hladový. Už první ukázka tohoto zvířectva vypadala tak skutečně. První scéna s brontosaurem byla tak ohromná. A celkově byly efekty na vysoké úrovni (na tu dobu samozřejmě). A zbytek? Uspokojivý. Prostě a jednoduše - klasický scénář, nadprůměrné herecké výkony... A verdikt? Profesionálně odvedená práce Stevena Spielberga. Musí vidět každý. (29.09.2005)

Dinosauria klasika, ktorá ani po tých rokoch naštastie až tak nezostárla a vďačí za to aj na svoju dobu revolučným vizuálnym efektom. Dnes už pochopiteľne ide o štandard a divák v súčasnej ponuke nájde po tejto stránke oveľa vychytanejšie kúsky, Jurský park ale nie je iba o efektoch. Silný námet a predlohu Michaela Crichtona Steven Spielberg pretvoril do zábavnej dobrodružnej jazdy pre celú rodinu s typologicky výborne zvolenými hercami, napínavými akčnými scénami a fungujúcim humorom. A pridáva k tomu aj jednoduchú ale stále zaujímavú myšlienku. Jurský park je skrátka film, ktorý si aj po tak dlhom čase od uvedenia v kinách stále pozriem rád. (22.07.2010)

Jurskému parku jsem se vyhýbala řadu let, když koukám na rok natočení, zvládla jsem se tomu vyhýbat celých dvacet let, jsem vážně dobrá. V lednu, kdy jsem čekala, co muž mé topky č. 1 napíše k Lincolnovi, abych se rozhodla, zda má význam se na ten film dívat, mezi námi proběhla následující korespondence: "A dokoukej už toho Lincolna, ať si můžu přečíst koment." "Myslíš toho Spielbergova? Na toho čekám do kina." "Však já si počkám. A hned pak se překonám a podívám se na Jurský park." "To jsi ještě neviděla? Ach, jak nešťastná musíš být." "Když ty ještěři jsou tak velký a škaredý, nikdy jsem dinosaury neměla ráda, dokud je Haribo nezačalo vyrábět jako bonbony (a žížaly a třešňový jsou beztak lepší)." "To nemáš ráda ani Cestu do pravěku?" "Tu jo, ale to jsou český ještěři, ty jsou hezký přeci." Je to jenom náhoda, ale Lincolna jsem viděla dnes ráno a hned pak, tedy večer, jsem se překonala, a když mi to dávali v televizi, koukla jsem se na ty ještěry. Takže - ty ještěři jsou velký a škaredý, nikdy jsem je neměla ráda a i mezi bonbony Haribo jsou lepší modely než dinosauři, třeba žížaly a třešně. S Cestou do pravěku, kde jsou čeští ještěři, kteří nad jiné vynikají nesporným půvabem, se tohle vážně nedá srovnávat. Když park tak bez ještěrů. Ta doba, kdy jsem se tomuhle filmu vyhýbala, bylo vcelku šťastných, saurů prostých, dvacet let. A to ještě mám kliku, že jsem nečetla knihu, z které je čerpaný námět, to bych asi byla už vyloženě otrávená. (29.06.2013)

Jeden z velmi mála filmů, kde je Bůh ženská. Protože když se tu samici Rexe obětuje koza, jinak se to snad ani vykládat nedá. Kromě feminismu je Jurský park ještě o pojídání potravy a jejím vylučování, v čemž mají dinosauři samozřejmě před lidmi navrch. Zatímco my se civilizovaně moříme s kuchyněmi, jídelnami, příbory a talíři, oni prostě žerou, případně v těch našich místnostech dělají svinčík. Defekace na kadibudce je pak přímo smrtící záležitost. (21.09.2011)