Tajomný ostrov

Jako každý malý chlapec, i já jsem kdysi přečetl řadu románů od Julese Vernea. A právě jeho Tajuplný ostrov osobně považuju za stěžejní dílo dobrodružné literatury. Asi jsem náročný, ale seriálové zpracování mě dost zklamalo svou průměrností. Zbytečně překopaný děj, spousta logických chyb, přehnaně nadčasové vybavení kapitána Nema a poněkud slabší dialogy mě aspoň k takovému názoru přivádí. Na druhou stranu ale dělá prim nádherná titulní melodie a kvalitní herecké obsazení v čele s Omarem Shafifem. Charaktrové vlastnosti ústředních postav je jedna z mála věcí společných s knihou. Výše zmíněné nedostatky tak dělají ze seriálu průměrnou robinsoniádu. (12.12.2009)

V útlém mládí jsem vernův Tajuplný ostrov miloval. Jako dítěti, které příliš nevynikalo ve sportech, mi imponoval Cyrus Smith, který ne hrubou silou, ale svými znalostmi a rozumem vtiskává ostrovu svou vůli. Je živým ztělesním tvrzení, že vědění je moc. V jeho případě moc laskavá a dobrá. Z ničeho dokázal vybudovat "civilizaci". A ta může dospět až do technických výšin (hlubin :) ), ve kterých se vznáší kapitán Nemo. Právě tento prvek mi na knihách francouzského vizionáře učaroval a právě tento prvek, třebaže zcela rozhodně nemizí, ustupuje v seriálu lehce do pozadí. Na úkor techniky se posouvá více k běžným robinsonádám. Na úkor páry, nitroglycerinu a sklárny kolonizátorů je více pozornosti věnováno až mimozemským technologiím Nema. Ty jsou ovšem reprezentovány mimořádně nevkusnými předměty, kterým vévodí Nemův upjatý "kožený" obleček a zlatá přilba. Přesto všechno se však část ducha Tajuplného ostrova do seriálu dostala. (09.12.2008)

Dokonalá hudba k filmu je taková, která hned u úvodních titulků i bez obrazu naláká diváka k dokonalému zážitku. U tohoto seriálu navíc nechybí nádherné záběry sopečného ostrova, Verneovka je námětem téměř vždy dokonalým. Přidejte výborný dabing (Cupák, Sejk, Brousek, Zíma, Zahajský) a zábava na šest x 50 minut zaručena. Verneovek jsem přečetl několik, tahle k nim nepatřila. V devadesátých letech jsem pak ještě v televizi viděl novější seriálové zpracování tohoto námětu. Absenci sopečného popela po výbuchu tvůrcům rádi odpustíme. Omar byl geniálním archetypem a i kdyby nemluvil, jeho oči mluvily za něj. U mě chybí nostalgie, převládá ale nadšení (souhlasím s kolegou viperbladem, postupně to gradovalo a poslední díly nutno vidět bez časového odstupu). (10.10.2018)

Cítil jsem to tehdy jako velikou nespravedlivost. Kvůli mladšímu bráchovi jsem musel vždy brzo do postele, aby mu v pokoji chudákovi nebylo smutno... A když píšu brzo, tak tím myslím šíleně brzo, ani raděj nebudu psát v kolik... Jo... Ale Tajuplný ostrov jsme výjimečně měli, samozřejmě oba, jak jinak, povolený a to jsem si to tedy užíval. Knížku už jsem měl přečtenou, takže jsem zkušeně věděl co a jak. A popíjeli jsme přitom tu děsně sladkou a děsně červenou malinovou limonádu. Nebylo to vůbec špatný :-) (30.10.2011)

Tento seriál je pro mě novinka, nikdy dřív jsem ho neviděl, takže nostalgii do hodnocení započítat nemohu. Už jsem viděl více dobrodružných seriálů o ztroskotancích, ale tento je extrémně nudný a nezajímavý. První díl je poněkud zmateční, prolínají se v něm scény z letu balónem se vzpomínkovými. Další tři díly se téměř nic neděje, mimo toho, že pár chlapů stále dokola obchází ostrov, co chvíli se některý z nich ztratí a ostatní ho hledají. Trochu akce a napětí se naskytne až v posledních dvou dílech, ovšem zde se zase vše vyřeší nějak moc narychlo. Když to porovnám třeba s Korálovým ostrovem, tak ten je minimálně o třídu lepší. Zvláštní je, že se v seriálu po celou dobu neobjeví jediná žena, což mi po pravdě taky trochu vadí. Dávám slabé 2 * a 35%. (20.02.2018)