Dobyvatelia stratenej archy

Polovina 80. let minulého století, doba postupného tání socialistického systému, naprosto vyprodané českokrumlovské kino, očekávání, jež nelze vyvolat žádnou marketingovou kampaní, vůně když už ne zakázaného, tak polooficiálního, slovy stěží popsatelná atmosféra, kterou již dnes nelze zažít, zprostředkovaný zážitek ze zcela jiného civilizačního prostředí... Dnes již s odstupem času tahle má osobní gloriola Dobyvatelů ztracené archy trochu vyprchala, ale přesto si vždy vzpomenu. Nebylo to sice ani zdaleka mé první oficiální setkání s americkou kinematografií, přesto se s prožitky filmů viděných na černobílém československém televizoru Tesla vjem ze Spielbergova velkofilmu v elektrizujícím a k prasknutí nabitém sálu místního kina nedá srovnat... (22.10.2010)

"We never seem to get a break, do we?" Indiana Jones, vzývaná a všem známá popkulturní ikona. Přičinili se o ni tvůrci, jejichž práce zanechala nesmazatelnou stopu v kulturním dědictví západního světa 20 století. S. Spielberg (režisér jedněch z nejmilovanějších filmů kinematografie), G. Lucas (jenž dal Indymu nejen jméno, ale stál i za náměty jeho příběhů), H. Ford (jehož tvář a charisma se staly symbolem Indiany) a J. Williams (věřím, že některé z jeho nejslavnějších melodií si lidé budou pobrukovat napříč staletími stejně tak jako třeba Mozarthovu "Malou noční hudbu"). (24.09.2004)

Celá trilogie s Indianou Jonesem je ta nejcennější filmografická událost mého dětství. Ovšem Dobyvatele ztracené archy mám asi nejraději. Spilebergo s Lucasem tehdy dokázali vymyslet naprosto dokonalý koncept dobrodruha ve velmi ikonickém provedení, kterého zkrátka každý zná. Jehož styl každý zná, jehož věcičky každý zná. Což je samozřejmě kapitola sama pro sebe - Harrison Ford, kterého světu dali Star Wars, respektive samotný Lucas. Jeho charisma a neuvěřitelný šarm ho ihned vyzdvihlo na výsluní a stal se okamžitě jedním z mých nejoblíbenějších herců. Samotný film doslova srší nápady, z nichž vzniklo mnoho legendárních a nezapomenutelných scén, které si rád při každé příležitosti zopakuji. A co by to bylo za kultovní film nebýt ikonického soundtracku Johna Williamse...100% (08.03.2014)

Měl jsem to štěstí, že jsem tenhle film poprvé viděl jako malý špunt při české premiéře v naprosto narvaným kině (sedělo se i na schodech), za hlubokýho totáče, kdy všichni byli paf z toho, že vidí i něco jinýho, než film ze sovětské provenience (a to i přes mnoholeté zpoždění). Ta divácká pospolitost a ten neskutečný výbuch smíchu celého kina při Indyho souboji s mečovým ekvilibristou, to je něco, na co do smrti nezapomenu. Nádherná zábava. (13.04.2003)

Film, který navždy změnil dobrodružný žánr a dodal mu právě v tomto prvním dílu víc tajemna než kdy měl. Přesto mám i po mnoha a mnoha projekcích problém s jeho střídmým tempem a do skupiny několika desítek nejlepších filmů historie ho nikdy nezařadím. Ne snad, že by Fordova hvězda nezářila jako nikdy předtím, ale jak Dobyvatelé, tak pozdější Chrám zkázy budou v mých očích vždy hlavně zahřívací kola k Poslední křížové výpravě. Což nic nemění na tom, že je Indy jedním z nejcharizmatičtějších a nejsympatičtějších filmových hrdinů. (30.04.2006)