Dobyvatelia stratenej archy

Jedna s prvých dobrodružných klasík. Na to, že aký je tento film starý tak klobúk dolu. Tento film ma vlastne všetko čo potrebuje: nápaditú akciu, humor, dobrodružstvo, príbeh, nepriateľov, skvelú hudbu ,sympatické postavy, hercov a Harrisona Forda v ikonickej role na čele. Pre mňa je to druhy najlepší diel s tejto serie, krížovú výpravu mám o chlp radšej. Škoda len, že tie efekty už starnú, ale inak aj po rokoch ide o vynikajúcu dobrodružnú zábavu. Obľúbený soundtrack: Raiders March. 100% - 5* (08.10.2009)

Film, ktorý odštartoval najlepšiu sériu dobrodružných filmov svetovej kinematografie. Už úvodná scéna pri ktorej Indyho takmer rozdrtí valiacia sa kamenná guľa divákom ukáže, na čo sa v Indianu Jonesovi môžu tešiť. V Dobyvateľoch stratenej archy Indy pátra po tom najtajomnejšom, najnebezpečnejšom (ako sa na konci filmu aj ukáže) a myslím, že aj najlepšom artefakte. Tým je Archa zmluvy, truhla, ktorá pôvodne obsahovala kamenné dosky z Desatorom Božích prikázaní a neuveriteľnou silou. Sprevádzať ho bude jeho stará láska Marion Rawenvood a spolu zažívajú sled dobrodružstiev, akcie a napätia (nejde nepripomenúť scénu v ktorej Indy zastrelí šermiara alebo bitku na letisku). Záverečná naháňačka s nákladiakom je to najlepšie, čo môžme v tomto strhujúcom napínavom filme vidieť a netreba zabudnúť ani na dychberúce finále s Archou, za čo si film vyslúžil Oscara za vizuálne efekty. Ešte by som dodal, že hudobný a tak trochu aj desivý motív Archy, je vôbec jeden z tých najtajomnejších a najlepších motívov, aké som vo filmoch počul. Aj keď sú Dobyvatelia stratenej archy výborným a bezchybným filmom (paradoxne ako všetky Jonesovky), keby som sa mal rozhodnúť, ktorý film je u mňa najobľúbenejší, je to Posledná krížová výprava. (09.05.2009)

Celá trilogie s Indianou Jonesem je ta nejcennější filmografická událost mého dětství. Ovšem Dobyvatele ztracené archy mám asi nejraději. Spilebergo s Lucasem tehdy dokázali vymyslet naprosto dokonalý koncept dobrodruha ve velmi ikonickém provedení, kterého zkrátka každý zná. Jehož styl každý zná, jehož věcičky každý zná. Což je samozřejmě kapitola sama pro sebe - Harrison Ford, kterého světu dali Star Wars, respektive samotný Lucas. Jeho charisma a neuvěřitelný šarm ho ihned vyzdvihlo na výsluní a stal se okamžitě jedním z mých nejoblíbenějších herců. Samotný film doslova srší nápady, z nichž vzniklo mnoho legendárních a nezapomenutelných scén, které si rád při každé příležitosti zopakuji. A co by to bylo za kultovní film nebýt ikonického soundtracku Johna Williamse...100% (08.03.2014)

(1001) Naposledy jsem se dívala na film v takovém zvláštním rozpoložení, kdy jsem najednou bůhvíproč měla velmi intenzivní dojem, že se vlastně nedívám na komedii, respektive na něco, co by mělo být k smíchu. Bylo to jen takové chvilkové pomatení smyslů, protože Indy je okouzlující a všechno, ale bylo velmi poučné vidět film jinýma očima. Připomněly se mi Tarantinovy filmy, které jsou cool proto, že to o sobě svým stylem říkají, tak třeba se to Tarantino naučil od Spielberga. Jen ta úvodní sekvence "tajemných" záběrů, než se ukáže hrdinův obličej, to je něco, co by mi asi u jiného filmu podvědomě lezlo na nervy jako arogance tvůrců. Tarantina mi to také připomnělo v přístupu k zabíjení, protože jasně, je to film, je to inscenace, je to zábava, je to nadsázka a vůbec, ale když se člověk oprostí od znalostí popkultury a kontextu, tak smrt je zkrátka smrt a v tomto ohledu je ta slavná scéna se zastřelením muže, který se připravuje na šermovací souboj, hodně brutální. A ještě brutálnější, když si představím, že to vidím v kině plném lidí, kteří se všichni naráz zasmějí - ale to už se zase projevuje můj strach z většího množství lidí na jednom místě. Je to podobně brutální jako když nám hlavního záporáka Poslední křížové výpravy Donovana ukážou doma na večírku a v jeden moment do místnosti vstoupí jeho manželka a on ji políbí. Já potom celou dobu musím myslet na to, že z té paní bude vdova a že bude třeba celý zbytek života nešťastná. Co to se mnou je. Taky mi moc není po srsti zdejší damsel in distress, jejíž hlavním nástrojem je nekontrolované vřeštění, přece jenom to už působí trochu lacině. Co mi naopak připadalo nesmírně hypnotické a vlastně až jak obraz z jiného filmu, je právě moment, kdy je Marion zavrtaná mezi mumiemi a řve a čeká, až ji tam odsud Indy vytáhne, a je tam jeden několikavteřinový záběr na lebku, které se pomalým vlnitým pohybem plazí ústy silný had... To se probouzí ty deviace, jaké by člověk na povrchu nečekal při sledování lehkého dobrodružného filmu pro celou rodinu. A jaké psycho by všechna tato psycha mohlo korunovat? Samozřejmě závěrečný závěr ze skladiště, které je taky v prvním plánu takové to hahaha, hihihi, ale když to vezmu vážně, když to vezmu smrtelně vážně, tak je to síla, připomíná mi to takové ty neorealistické filmy typu Zloději kol nebo Ecce homo!, kdy celou dobu sledujeme jednoho člověka existenciálně trpět až do naprosté tragédie a misérie bez zdánlivé naděje na budoucnost, a potom od něj kamera odskočí a ukáže ho stát v proudícím davu lidí, čím nám naznačuje, že těch trpících je všude kolem nepočítaně a že vlastně možná všichni trpí a že vlastně nebude žádné zítra. Myslím, že se nějak potřebuji zbavit chmurů. (01.12.2014)

Tak dlouho mi unikala jedna z největších klasik světové kinematografie, ale když jsme se konečně poznali, jednoduše mě uchvátilo, jak za ta léta neztratila nic ze své atraktivity. Harrison Ford stylovější a elegantnější než všichni představitelé Jamese Bonda dohromady v akci nabušenější a zábavnější víc než např. novodobí Transformers? Tak to já můžu a rád... Dobyvatelé ztracené archy jsou hlavně o zábavné, uvolněné, ale přesto promyšlené akci vhodné v podstatě pro celou rodinu. Navíc zaujmou také dobrodružnou atmosférou, zajímavým prostředím prastarých kobek a samozřejmě svou specifickou hudbou... Kult! 9/10 (30.05.2008)