Dobyvatelia stratenej archy

Je zvláštní, že si ze školy nepamatuji žádný vzorce, žádný slohový práce ani historická data, ale naprosto přesně si pamatuji jak sem HO poznal. Stál jsem s babičkou ve frontě do kina na lístky. Ve frontě, která budila zdání, že nemá ani konec, ani začátek. Za komunistů byla totiž "fronta" vlastně takový módní trend doby a tak se lidé přesouvali z fronty na banány, do fronty na americký filmy. Když jsme se s babičkou blížili k pokladně najednou začali vycházet davy lidí z kina. Na ty výrazy v jejich tvářích nikdy nezapomenu, vypadalo to, jako kdyby se všichni vrátili z jiného světa. Můj pohled do tváří lidí, co právě opuštěli kino, přerušil až hlas pokladní v důchodovém věku "nejbližší volný termín je až za týden". Babička tedy koupila lístky a já jsem se těšil, že uvidím americký biják, nic víc, nic míň. Nadešel den D a já si při sestupu do kinosálu všimnul, jak je u šatny připravených mnoho židlí, nechápal jsem , ale neřešil jsem. Pohled do kinosálu mě pak ohromil, první řada se díky přistaveným židlím stala řadou pátou a přes lidi sedící na zemi jsme se s babičkou na naše místa prodírali asi pět minut. Ruch v sále, který byl mnohonásobně vyšší než bylo tenkrát běžné ustal na sekundu přesně, co v kině zhasli světla a pak TO přišlo !!!!!!! Za zvuků geniální hudby Johna Williamse se vynořil ze stínu slunečního svitu INDY, má dětská pusinka se otevřela dokořán, očíčka jen zamrkala a dech se zastavil, v ten okamžik dobrodružství dostalo jméno - INDIANA JONES. Jak jsem tak sledoval cestování ze země do země, zachraňování krásné dívky, objevování všeho nového či tajemného a to vše s humorem a ironickým nadhledem hlavního hrdiny, který v kritické chvíli na otázku "Indy, máš nějaký plán?" odpoví s úsměvem těžkýho frajera "Ne, vše řeším za pochodu:", začínalo mě být jasné, že mým idolem nikdy nebude chlap se svaly až do nebe, ani vítěz formule 1, ani intelektuál co všechno ví a všechno zná. Mým idolem se totiž právě stal chlapík s bičem v ruce, kloboukem na hlavě, dobrodružstvím v krvi a vtipnou hláškou na rtech, mým idolem se stal INDIANA JONES. Film skončil a při východu z kina jsem si všiml jak jeden klučina ve frontě na lístky kouká do mé tváře, zřejmě tam vyčetl, že se právě vracím z jiného světa. (25.05.2008)

Úvodní díl nejlepší dobrodružné filmové série. Indiana Jones je prostě parádní zálesák, kterého charakterizují: mírně ošoupaný klobouk, archeologické znalosti a dovednosti, důvtip, smysl pro humor a schopnost vymotat se z každého maléru. Zároveň ale není vykreslený jako nepřemožitelný hrdina, neboť i on na svých výpravách chybuje. Náramně si rozumí se svým přítelem, který se jmenuje pan Bič, na dobré čtyři metry by s ním trefil mouchu mezi oči. Strašně se mi líbí dobývání nejrůznějších míst plných nástrah a skrytých pastí a odhalování rozličných rébusů a hádanek, v téhle sérii je těchto momentů vrchovatě. Příběh o Arše úmluvy, která je obklopena hadími těly a uložena do Studny duší je dynamický, napínavý, ale současně protkaný vtipnými segmenty a hláškami, jimž jednoznačně vévodí legendární a improvizovaná: Jdi do hajzlu! Honičky, souboje, výbuchy, střídání všemožných lokací a skoro hororové finále. Indy a Harrison jsou borci a fandí jim úplně všichni. 18 miliónů dolarů(rozpočet)/384 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)/174 miliónů dolarů(čistý zisk z kinoprojekcí) (20.05.2006)

|| Scenár: Lawrence Kasdan / Príbeh: George Lucas, Philip Kaufman | Hudba: John Williams | Produkcia: Frank Marshall, Howard Kazanjian | Distribúcia: Paramount Pictures | Štúdio: Lucasfilm Ltd. | Rozpočet: 18 miliónov $ | Tržby: 389,925,971 $ || Najväčšia žijúca dobrodružná legenda. Ten jeho bič nemá chybu, aj ja som si musel jeden zaobstarať. Už mi to aj celkom ide :D 85% | SD, DD, EN DTS | (10.12.2006)

Dobyvatelé to u mě měli těžší než pozdější Křížová výprava, ale nakonec jsem se té páté hvězdě podvolil - nešlo odolat... Žádný jiný archeolog už nikdy nebude tak slavný, žádný dobrodružný film neunikne srovnávání a většinou nakonec skončíme u toho, že ten Indy je stejně nejlepší... Ve vší své jednoduchosti dokonalý film, jemuž se v žánru rovnají snad jen jeho pokračování. (03.09.2008)

Dodnes si pamatuji ten osudný den, kdy se mé cesty poprvé zkřížili s Indym. V necelých sedmi letech na škole v přírodě to bylo. Panovalo deštivé odpoledne a nebyly tedy žádné venkovní aktivity. Aby měli učitelé pokoj, tak se hordě děcek pustilo video. Akorát, že nebylo po ruce nic animovaného (vlna hmatatelného zklamání mezi námi prcky) a tak nezbylo než nám pustit něco hraného z ohrané kazety. Nejdřív se nějaký film rozběhl, ale byl záhy zastaven (největší záhada mého života; co to jen mohlo být?). Kazeta byla přetočena do své druhé půlky. Následně nám učitelský sbor pustil cosi s nějakým pánem v klobouku. Navíc divně nadabované jedním dospělákem, kterému nebylo moc rozumět. Nejdříve jsem byl strašně zklamán, ale pak se vyvalila koule, rozezněl se hlavní motiv a... A již nikdy nic nebylo jako dříve. Potkal jsem největší lásku svého života (manželka odpustí). Tento filmový zážitek byl v mých očích překonán jediným snímkem; a ne, Výprava to není. Druhý den po projekci bylo už sice krásně, ale za pískotu v rytmu hlavní melodie jsme si vydupali puštění druhého dílu. Reakce u scény s polévkou byly... Ne, to už je jiný příběh. (21.08.2006)