Liga spravedlnosti Zacka Snydera

Liga Spravedlnosti si konečně zasluhuje plnohodnotné označení superhrdinské ságy (a to rovnou v jednom monstrózním filmu), a ne jen nedomrlého béčka od režiséra, kterému se sice povedli konkurenční Avengers, ale v DC stáji nadělal spíš pěknej brajgl. Tak takhle to tedy celé mělo vypadat... hezký, no. Vážně skoro jako listovat čtyřsetstránkovým omnibusem od BBArtu. Spokojenost. [HBO GO] (18.03.2021)

Skvělá vize vykoupená bolestí. Ať už Snyderovou osobní nebo vpravdě těžko pochopitelným soubojem se studiem, protože v Lize spravedlnosti Zacka Snydera - kterou nemá smysl označovat za prodlouženou verzi, protože je to až na pár scén úplně nový film - není vlastně nic, co by mělo producenty děsit a tlačit k přetáčkám. Jistě, je to dlouhé. V rámci toho, že Snyder mohl tentokrát cokoli, možná často i nad rámec původních plánů. Ale nenudilo mě to ani minutu. Kostky totiž mohou být vrženy jen pokud jdeme s postavami, které nás upřímně zajímají. A Snyder si tu dává sakra záležet na expozici všech. Každý je důležitý, každý má svůj příběh. Včetně v kinoverzi ukrutně nezajímavého Cyborga. Pokud jde někdo jen po akci, bude se u téhle verze nudit. Snyder miluje, podobně jako Ridley Scott, měřítko. A velký moment nutně neznamená velkou akci. V tomhle mi v dobrém slova smyslu Liga spravedlnosti Zacka Snydera připomíná jeho Watchmeny. Téměř každý záběr je vypiplaný k dokonalosti a je to především pečlivě poskládaný příběh, kde jsou emoce stejně důležité jako činy. Právě proto mě Liga dokázala strhnout, i když jde v rámci dramatického oblouku vlastně jen po cestě vyšlapané původní verzí. Opravdu se tu všechno jeví lepší. Střih, hudba, práce s gradací i napětím. Jen některé triky drhnou, ale to je drobnost. Málokdy se povede, aby s velkým očekáváním přišel tak velký film, který vše ustojí. Se závěrečnými titulky pak kromě nadšení přichází i smutek. V prvé řadě proto, že jsme si zatím nejsilnější DCEU zářez nemohli užít v kinech, kde by tomu IMAX (neboli v televizi oldschoolový 4:3) formát slušel mnohem více. A hlavně - konečně jsou karty rozdány správně a nikam to nejspíš nepovede. Což je prostě škoda, protože je patrné, jak skvělá série by nás mohla čekat. Ale třeba, třeba se Warneři rozhodnou jít dál touhle cestou. Přál bych si to už kvůli skvělému castingu, tahle silnou sestavu se málokdy povede dát dohromady. 90% P.S. Pocitově jsem to vnímal spíše jako fantastickou minisérii než film. Což je dáno jednak rozdělením na kapitoly a také rozmístěním příběhových vrcholů. Váhám ale, jestli je můj pocit ovlivněn strukturou samotného díla nebo zkrátka jen faktem, že dnes seriály vypadají podobně velkolepě a cokoli delšího než dvě hodiny mi vnitřně evokuje seriál. Kdyby dnes člověk například poprvé viděl prodlouženou verzi Pána prstenů, možná by z ní měl velmi podobný pocit. (18.03.2021)

Se záští jsem zanevřel na velký komiksový týmovky a ultra zpackanou verzi JL už si v podstatě nepamatuju, ale budiž, bájný Snyder Cut je přeci jen událost. Jasně, pořád X trapáren a neobejde se bez tuny digitální výmaz akce, ale je fajn od začátku vidět nějaký ten rukopis a hlavu patu, hloubku a ambice, prostě NĚCO víc než jen úplně tupý popkorn pro maňase. Člověk si až místy říká (třeba snový epilog), možná tohle DC universum ještě není tak úplně zatracený... (kéž bych si byl počkal na black & white) (18.03.2021)

Čtyři roky otravnýho kňourání a kňučení pubertálních fanboyů se přetavily ve čtyři hodiny dlouhou komiksárnu plnou digitálního bordelu a ošklivé stylizace, s hrdiny tak směšně trapnými, až se za ně člověk trochu stydí. Jediný štěstí, že si tu původní sračku (Whedon's cut) vlastně vůbec nepamatuju, takže jsem teď Snyderův sestřih mohl brát jako kompletně novej zážitek. A minimálně se musí uznat, že děj nemá nějaké zásadní vypravěčské mezery - na původní verzi mám právě jen vzpomínku, že to bylo šíleně uspěchané a (proto) nesmyslné. Snyderova verze vskutku uspěchaná není. Pro mě to ale stejně padá už na tom, že postavy nejsou ani trochu likeable, a že jakmile se přepne z reálných interiérů a exteriérů do akčních trikových sekvencí, začne se odehrávat vizuální estetickej holocaust. To se odminule nezměnilo. Nicméně - je pěkné lidem dělat radost, zvlášť v dnešní době, takže pokud Snyder's cut tenhle účel splní, tak nic proti tomu. Tipnul bych si ale, že 99 % lidí, kterým se to bude líbit, to ví už před projekcí. (18.03.2021)

7/10. Je to tam. Zlepšení po všech stránkách. Postavy (hlavně Cyborg a Flash) mají potřebné základy a prokreslenost, na kterých lze stavět i v macaté 4-hodinové stopáži, která překvapivě není tak přepálená, jak by se mohlo zdát. Pořád tu máme digi-maglajz (i když v prostřední a finálové potyčce imo přehlednější) a pořád jde o tentýž příběh, který ale díky bohu dává smysl - je tu kýžená výstavba, kontext a prostě to daleko lépe zaklapne ke konci do sebe. Rozhodně se tu najde hromada problémů (stále tu jsou některé WTF scény, zbyteční zpomalovačky, dlouhá úvodní expozice, prachobyčejná základní linie či zmíněné triky) ALE co je důležité - nerozpadá se to pod nátlakem několika vizí. Je to Snyder ve své nejryzejší podobě. A fakt, že se pokusil o něco odlišného a pro mě z velké části i funkčního... je pro mě velké plus. To srdíčko tam prostě má. (20.03.2021)