Liga spravedlnosti Zacka Snydera

Šel na to šalamounsky, ten Snyder - jeho verze je o dvě hodiny delší, takže jsou trapné momenty dál od sebe! Nicméně dobře, pokusíme se původní ̶s̶u̶p̶e̶r̶d̶e̶b̶i̶l̶n̶í̶ superhrdinský epos ignorovat a podíváme se na zoubek superdlouhého remixu. Snyder ubral na barvičkách, zakázal humor, přitlačil na pohnutkách postav, provedl několik faceliftů (Steppenwolf už nepůsobí tak směšně) a celek zabalil do znatelně epičtějšího a osudovějšího kabátku. Mělo to rozhodně ambici a zvolené cestě bych fandil... kdybych nevěděl, jak strašně na ní výsledný produkt zakopne. Opakovaně. Jestli jsem se s něčím pral, pak to byla velká část scén, ve kterých někdo mluví - když totiž někdo mluví jako kretén, pak obvykle chcete, aby nemluvil. A tady je superpřekreténováno. Každou chvíli někdo mluví hrůzostrašně pateticky, padouši v každém záběru cedí ze svých zamračených tváří superzlo a všichni dohromady pronáší ta nejvlezlejší motivační/morální/rodinná/oznamovací/záporácká klišé - často i ve chvílích, kdy to vůbec není třeba. Jeden příklad za všechny: Před Steppenwolfem se objevuje Wonder Woman, což megapadouch, který ji vidí poprvé v životě, důležitě okomentuje slovy "á, hele, amazonka - ty ale nejsi jako tvoje sestry, ty jsi silnější!" Dík, kámo. Smál jsem, i když jen chvíli. Zdaleka nejzajímavější postavou je Cyborg, kolem něhož se motají pochroumané motivace i demotivace, zatímco Aquaman víceméně jen vystavuje potetovanou muskulaturu a občas se připlete do scény (klišé kraviny kecají oba). Hromada patosu, kladení důrazu na epické/osudové výjevy a estetika všeobecně by se možná daly ospravedlnit ve vztahu ke komiksovým předlohám. Daly, no. Každopádně ve mně neklíčí přesvědčení, že by snad tenhle film fungoval stejně dobře, jako některé jeho obrázky. V důležitosti i schopnostech postav je navíc docela maglajz + nejednou někdo udělá/chce udělat něco, aniž by bylo jasno, jak k danému řešení došel (natož aby věděl, jak bude fungovat), což přihazuje další nechtěně směšné situace. Celkově vzato jsou příběh i mluvené slovo jen nalomenými berličkami pro okázalou formální stránku a sympatickým budiž fakt, že je čtyřhodinový celek nasekán do epizod. Každá z nich má něco jako svůj prolog, epilog a řádku flashbacků či vysvětlivek, díky čemuž vyprávění nenudí - nebo alespoň ne tolik, jak by člověk čekal (nekoná se žádný dynamický rychlík a rytmus vyprávění je drobátko rozhozený). Ve finále mi tahle Liga ̶s̶r̶a̶n̶d̶y̶ spravedlnosti vychází jako enormně rozervaná zábava na dlouhý večer. Ty kontrasty! Je dlouhá a pomalá, ale nenudí. Je vážná, ale často rozesměje. Věnuje se postavám, ale všechny jsou vám u prdele. Vypadá a zní místy vážně úžasně, a stejně máte v půlce dojem, že jste to už všechno viděli šestkrát. 5/10 P.S. a SPOILER: Závěrečné scény jsou dost WTF a možná je to dobře, protože jsem fakt zvědav, co se bude dít, až ̶T̶h̶a̶n̶o̶s̶ Darkseid dorazí na Zemi. P.P.S. Často si někdo v dlouhých + zpomalených záběrech okatě stoupne tak, aby si típnuté obrázky fandové mohli dát na tapetu a herci na svůj instagram. Což může být zápor i klad (podle toho, zda se zrovna smějete, nebo típete obrázek). (05.04.2021) (menej) (viac)

V situaci, kdy jsem čekal všechno nebo nic, končím zase u průměru. A rozčiluje mě podivný instantní trend dělat z Josse Whedona neschopného břídila, který přece ani na těch Avengers nemá žádnou zásluhu. Nedávný král geeků je najednou za patlala, což je názor krátkozraký a v důsledku i zbabělý. Josstice League sice nebyla žádná výstavní paráda, ale přijít k cizímu projektu a v šibeničním termínu ho poslepovat z rozkývaného polotovaru do zcela jiného výsledku? To, že ze z filmu vyklubal poslabší blockbuster, je vlastně docela zázrak. A tím spíš mi to tak přijde teď. Zack Snyder totiž oproti tomu v jiných časových podmínkách a podporovaný davem svého toxického kultu sestrojil kolos, který už kvůli zařazení původně neplánovaných postav není tím, čím před lety být měl a - a to je asi nejzásadnější rána - nedává v důsledku výrazně jiný dojem než verze z roku 2017. Opravdu, pokud někdo sestřih pro kina považuje za nesledovatelný odpad a tady mluví o zážitku roku, tak si nevidí do pusy nebo měl o výsledku jasno už dávno před zhlédnutím. Pořád je tu totiž každou druhou replikou "motherbox", opět jsou Wonder Woman a Aquaman jen nevyužitými taháky, opět většinu zachraňuje Flash a opět pointa vítězství začíná a končí u Supermana. V jeho scénách vidím pokrok, ne snad kvůli reskinu, ale kvůli scénám, které mu jdou i beze slov trochu pod kůži a alespoň z malé části ospravedlňují přestřelenou délku. Takhle v novém je alespoň vidět, že nápad s "řadovou slovanskou rodinou" byl minule bláhovým omylem, ale co dostáváme místo toho? Po zvěstech o tom, že Cyborg je opravdovým srdcem filmu, musím ve výsledku jen kroutit hlavou, protože i tentokrát je zoufale navíc, což je s větším počtem jeho scén o to zřetelnější. Naopak víc Supermana je vždycky dobře, ale dohromady jsou to pokaždé jen generické minuty toho samého, žádný soudržný celek. Pár epizod seriálu spojených v jednoho macka. A jakkoli nechci nikoho urazit, protože to nemyslím zle, musím říct jednu věc. Zack Snyder se zbláznil. Nevím, jestli za to může jeho osobní tragédie nebo sociálními médii cementovaná domnělá moc jeho tvorby, ale všechna jeho režisérská rozhodnutí jsou buď podivná nebo rovnou nesmyslná. Čtyři hodiny, když spousta scén jen opakuje nebo variuje již viděné? Imax formát, když víme, že se jde na stream a ne do kina? Černobílá verze, ve které se dá lidským okem rozeznat snad jen oheň? A nakonec průšvih největší - snový epilog. Trikově nepřesvědčivý, dějově zcela nepasující a vzhledem k účasti opětovně hrozného Jokera extra rušivý. Právě tady se ambice tvůrců rozletěly do nejvyšších dálek, aby nejhlasitěji narazily. A to není o osobních preferencích, ale o na první pohled viditelných skutečnostech. Netrvám na tom, aby se jen napodoboval model Marvel, ale u DC v tomto případě dělali přesně to a jejich čtyřnásobná halabala rychlost nikdy nebyla vidět víc. V celkovém obrazu je to to samé, jako kdyby u sousedů přišli s Infinity War a s Endgame ve chvíli, kdy by v minulých letech vyslali do kin jen prvního Iron Mana, první Strážce galaxie a Capovu Občanskou válku. A přesně z toho důvodu jsem byl u Avengers opakovaně napjatý a dojatý a tady emoce zazvoní právě jen u Flashe (a to hlavně proto, jak přesně na tělo je Millerovi napsaný) a (to všechna čest) opakovaně i u Supermana, nejen díky tomu, že je Cavill sošným Kal-Elem víc než kdy předtím. Zbytek drží vší silou herci nebo opulentní akce, ale srdce tu vážně není. Jen oblíbené postavy, smutně často odsouzené k tomu být jen akčními figurkami. (18.04.2021) (menej) (viac)