Liga spravedlnosti Zacka Snydera

Ten víťazoslávny pocit za všetkých fanúšikov, bez ktorých by sme túto excelentnú komiksovku nemali, je niečo, čo som pri sledovaní filmu ešte nezažil. Zack Snyder pokračuje rozprávačským štýlom po vzore Man of Steel a Batman v Superman a v tomto filme je to posunuté z režijného hľadiska o niekoľko levelov vyššie. Zápletka samozrejme pripomína kinoverziu (tá ma v kine bavila, lebo bolo fajn vidieť DC postavy spolu na veľkom plátne) ale oproti tomuto pôsobí Whedon cut, ako nevydarená demoverzia, ktorá bola omylom vypustená. Je až neuveriteľné, že túto fantastickú verziu bolo nutné pretáčať. Už po dvoch hodinách pozerania som mal pocit absolútneho zážitku. Merítko Snyderovho filmu je obrovské, pôsobí to neskutočne epicky a veľkolepo, má to prepracovanú mytológiu a perfektne napísané postavy. Každá z nich má svoj príbeh, prechádza určitým vývojom. Batman - zakladateľ Ligy, oproti udalostiam v BvS pôsobí viac ľudsky, snaží sa napraviť chyby, ktorých sa v minulosti dopustil. Cyborg - srdce filmu, ako písali a mali pravdu. Cyborgov origin je aj možno jedna z najemotívnejśích scén z celého filmu (flashbacky, scény s otcom ale aj spoznávanie schopností). Wonder Woman - jej vývoj oproti iným postavám je upozadený, predpokladám, že aj z dôvodu predchádzajúcej WW sólovky. Scény s Cyborgom a Steppenwolfom patria k tomu najlepšiemu, pri rozprávaní príbehu o Motherboxoch nabehli zimomriavky, ako pri Návrate Kráľa. Flash - Barry je pohoďák,jeho postava slúži aj na odľahčenie, humorné vsuvky sú super, nepôsobia prehnane, ani sa nesnažia zámerne pôsobit ako paródia. Aquaman - vlk samotár, aspoň určitú časť filmu a neskutočný týpek (lepšie to napísať neviem). Fantastické prepojenie na nasledujúceho Aquamana len potvrdzuje, ako mal Snyder celý príbeh riadne premyslený. Superman - návrat vo veľkom štýle nemohol byť veľkolepejší, scéna vzlietnutia v novom obleku ma dojala k slzám. Steppenwolf - patrí k jedným z najlepších záporákov, akých som v komiksovke videl, jeho motivácia je jasná a keď sa chopí svojej elektrickej sekery, ide z neho strach. Akčné scény adrenalínové a vyboostené až nas úplné maximum, s fantastickou obrazovou estetikou, akú vie asi iba Zack Snyder (pri finálnej naháňačke s Batmobilom som ani nedýchal). Tým, čo sa to nepáči, budú zrejme sklamaní, ale fanúšikovia budú pri pozeraní v siedmom nebi. To všetko podtrhnuté fenomenálnou hudbou Junkieho XL, skvelým výberom pesničiek (hlavne doplnok pre motív WW nemá chybu ale aj scéna v ktorej Barry zachráni Iris) a celkovo je Zack Snyder's Justice League pre mňa najlepšia komiksová teamovka všetkých čias. Na záver sa chcem ešte raz zo srdca poďakovať všetkým fanúšikom, je obdivuhodné, čo sa im podarilo dokázať vytrvalosťou a odhodlaním, aj vrátane finančnej podpory prevencie proti samovraždám. Zack to zvládol na výbornú a priniesol komiksovku, akú sme tu v takomto rozsahu, čo do veľkoleposti a monumentálnosti ešte nemali. Toto sa zapíše do histórie kinematografie. A zostáva sa už len tešiť na #RestoreTheSnyderVerse. (18.03.2021) (menej) (viac)

V situaci, kdy jsem čekal všechno nebo nic, končím zase u průměru. A rozčiluje mě podivný instantní trend dělat z Josse Whedona neschopného břídila, který přece ani na těch Avengers nemá žádnou zásluhu. Nedávný král geeků je najednou za patlala, což je názor krátkozraký a v důsledku i zbabělý. Josstice League sice nebyla žádná výstavní paráda, ale přijít k cizímu projektu a v šibeničním termínu ho poslepovat z rozkývaného polotovaru do zcela jiného výsledku? To, že ze z filmu vyklubal poslabší blockbuster, je vlastně docela zázrak. A tím spíš mi to tak přijde teď. Zack Snyder totiž oproti tomu v jiných časových podmínkách a podporovaný davem svého toxického kultu sestrojil kolos, který už kvůli zařazení původně neplánovaných postav není tím, čím před lety být měl a - a to je asi nejzásadnější rána - nedává v důsledku výrazně jiný dojem než verze z roku 2017. Opravdu, pokud někdo sestřih pro kina považuje za nesledovatelný odpad a tady mluví o zážitku roku, tak si nevidí do pusy nebo měl o výsledku jasno už dávno před zhlédnutím. Pořád je tu totiž každou druhou replikou "motherbox", opět jsou Wonder Woman a Aquaman jen nevyužitými taháky, opět většinu zachraňuje Flash a opět pointa vítězství začíná a končí u Supermana. V jeho scénách vidím pokrok, ne snad kvůli reskinu, ale kvůli scénám, které mu jdou i beze slov trochu pod kůži a alespoň z malé části ospravedlňují přestřelenou délku. Takhle v novém je alespoň vidět, že nápad s "řadovou slovanskou rodinou" byl minule bláhovým omylem, ale co dostáváme místo toho? Po zvěstech o tom, že Cyborg je opravdovým srdcem filmu, musím ve výsledku jen kroutit hlavou, protože i tentokrát je zoufale navíc, což je s větším počtem jeho scén o to zřetelnější. Naopak víc Supermana je vždycky dobře, ale dohromady jsou to pokaždé jen generické minuty toho samého, žádný soudržný celek. Pár epizod seriálu spojených v jednoho macka. A jakkoli nechci nikoho urazit, protože to nemyslím zle, musím říct jednu věc. Zack Snyder se zbláznil. Nevím, jestli za to může jeho osobní tragédie nebo sociálními médii cementovaná domnělá moc jeho tvorby, ale všechna jeho režisérská rozhodnutí jsou buď podivná nebo rovnou nesmyslná. Čtyři hodiny, když spousta scén jen opakuje nebo variuje již viděné? Imax formát, když víme, že se jde na stream a ne do kina? Černobílá verze, ve které se dá lidským okem rozeznat snad jen oheň? A nakonec průšvih největší - snový epilog. Trikově nepřesvědčivý, dějově zcela nepasující a vzhledem k účasti opětovně hrozného Jokera extra rušivý. Právě tady se ambice tvůrců rozletěly do nejvyšších dálek, aby nejhlasitěji narazily. A to není o osobních preferencích, ale o na první pohled viditelných skutečnostech. Netrvám na tom, aby se jen napodoboval model Marvel, ale u DC v tomto případě dělali přesně to a jejich čtyřnásobná halabala rychlost nikdy nebyla vidět víc. V celkovém obrazu je to to samé, jako kdyby u sousedů přišli s Infinity War a s Endgame ve chvíli, kdy by v minulých letech vyslali do kin jen prvního Iron Mana, první Strážce galaxie a Capovu Občanskou válku. A přesně z toho důvodu jsem byl u Avengers opakovaně napjatý a dojatý a tady emoce zazvoní právě jen u Flashe (a to hlavně proto, jak přesně na tělo je Millerovi napsaný) a (to všechna čest) opakovaně i u Supermana, nejen díky tomu, že je Cavill sošným Kal-Elem víc než kdy předtím. Zbytek drží vší silou herci nebo opulentní akce, ale srdce tu vážně není. Jen oblíbené postavy, smutně často odsouzené k tomu být jen akčními figurkami. (18.04.2021) (menej) (viac)