Liga spravedlnosti Zacka Snydera

Hodnotové soudy na adresu LIGY SPRAVEDLNOSTI ZACKA SNYDERA dominují, ale já si dovolím takový nemít. Podstatnější, než jestli je to lepší ve srovnání s Whedonovou verzí, či jak si to stojí s ohledem na další superhrdinské týmovky, je pro mě to, že je to zajímavé dílo. Ne nutně s ohledem na produkční a distribuční historii, jelikož už dříve jsme se dočkali Donnerova sestřihu SUPERMANA II, protože Warneři využili obliby nových verzí a sílícího fyzického média DVD (a teď se to opakuje, akorát se streamovacími službami). Spíš s ohledem na žánr a jeho formální podobu._____ V některých recenzích se objevují přirovnání k PÁNOVI PRSTENŮ, jenže ta sedí leda s přihlédnutím k povrchním shodám ve vyprávění (mýtus hrdiny, topos cesty, začátek in medias res) a žánrovým překryvům (příklon k fantasy, tj. ustupování vyprávění do pozadí pro budování světa příběhu a mytologie). Adekvátnější by bylo přirovnání k NEBESKÉ BRÁNĚ, protože ta taktéž využila dobové popularity jednoho žánru k těžce manýristickému, v mnoha ohledech excesivnímu dílu. Čtyřhodinová (!) LIGA SPRAVEDLNOSTI ZACKA SNYDERA je postprodukčně dokončený assembley cut, ke kterému bylo ještě dotočeno několik epilogů teasujíci možné věci příští (ok, i v tomhle je to jako PÁN PRSTENŮ - NÁVRAT KRÁLE měl taky nespočet epilogů, jenže ty uzavíraly předchozí vyprávění, že). První dvě hodiny v podstatě nevypráví (až na několik narativně integrovaných atrakcí, na jejichž konci sidekick budoucího hlavního záporáka získá jeden ze tří MacGuffinů). Jsou založeny na zastávkách ve vyprávění (podíváme se k této postavě, navštívíme tohle místo...), na zpomalení až zastavení obrazu - strnulosti obrazu jako obdobě ikoničnosti výjevů v komiksech, k čemuž dopomáhá po stranách užší výřez s na současné standardy netradičním formátem obrazu. Celé je to ale zvláštně arytmické, za což mohou delší záběry v dialozích i akci, s náhlými a rušivými prostřihy na detail a odskoky (do vzpomínek, do vizí, do odlišně pojaté temporality: zastavení, zpomalení). Tempo a rytmus jsou vůbec vychýlené, například první desetiminutovka je skoro beze slov, následně je upovídaná, aby po necelé půlhodině po sobě následovaly dvě atrakce; po půlhodinovém klimaxu zase dobře čtvrt hodina epilogů - a to členění do kapitol sice odpovídá výstavbě dlouhých hollywoodských děl, jenže ta takhle fakt nejsou organizována (osvětlení motivací a cílů i nutného pozadí až po hodině, jako kdybyste prolog ze SPOLEČENSTVA PRSTENU šoupli až po spytlíkování části party)._____ Nehodlám klást normativní nároky, jenom uvádím, v čem se to normám vzpírá. Nedá se přitom obrátit ani k žádné ze zavedených tradic žánru, protože tohle není ani odlehčenou žánrovou pastiší s psychologicky definovanými postavami jako marvelovky, ani nadlidské postavy nepřesazuje do skutečného světa a širších vztahů (politických, ekonomických, mediálních, náboženských...) a vazeb (rodinných, milostných) jako předchozí snyderovské dcčkovky, potažmo není ani campovým blbnutím jako postsnyderovské dcčkovky. Zatímco MUŽ Z OCELI byl o Supermanovi jakožto figuře spasitele, která se ocitla v dnešním světě, a BATMAN V SUPERMAN roli superhrdinů a vigilantů dále problematizoval, LIGA SPRAVEDLNOSTI je o superhrdinech jako novodobých bozích, mytických postavách větších než život, přičemž přítomnost běžného člověka či cokoliv lidského působí nepatřičně (Lois je redukována na jednu narativní funkci). Tohle je vskutku komiksový/superhrdinských film: o superhrdinech, nikoliv lidech a světu, s barokně přebujelou, na ikoničnosti a strnulých pózách založenou estetikou komiksů. Osobně preferuji, když se dílo vzpouzí normám a konvencím, ale činí tak systematicky (řada linií, motivů a cílů sbíhající se k Luthorovi v BATMAN V SUPERMAN), když je spojeno téma s formou (nechronologické vyprávění MUŽE Z OCELI korespondující s hledáním kristovské postavy v proměněném světě). I tak ale myslím, že by LIGU SPRAVEDLNOSTI měl každý a každá vidět. Už proto, že pro superhrdinské komiksy představuje to, co NEBESKÁ BRÁNA pro westerny či třetí KMOTR pro mafiánské opusy. (19.03.2021) (menej) (viac)

Ten víťazoslávny pocit za všetkých fanúšikov, bez ktorých by sme túto excelentnú komiksovku nemali, je niečo, čo som pri sledovaní filmu ešte nezažil. Zack Snyder pokračuje rozprávačským štýlom po vzore Man of Steel a Batman v Superman a v tomto filme je to posunuté z režijného hľadiska o niekoľko levelov vyššie. Zápletka samozrejme pripomína kinoverziu (tá ma v kine bavila, lebo bolo fajn vidieť DC postavy spolu na veľkom plátne) ale oproti tomuto pôsobí Whedon cut, ako nevydarená demoverzia, ktorá bola omylom vypustená. Je až neuveriteľné, že túto fantastickú verziu bolo nutné pretáčať. Už po dvoch hodinách pozerania som mal pocit absolútneho zážitku. Merítko Snyderovho filmu je obrovské, pôsobí to neskutočne epicky a veľkolepo, má to prepracovanú mytológiu a perfektne napísané postavy. Každá z nich má svoj príbeh, prechádza určitým vývojom. Batman - zakladateľ Ligy, oproti udalostiam v BvS pôsobí viac ľudsky, snaží sa napraviť chyby, ktorých sa v minulosti dopustil. Cyborg - srdce filmu, ako písali a mali pravdu. Cyborgov origin je aj možno jedna z najemotívnejśích scén z celého filmu (flashbacky, scény s otcom ale aj spoznávanie schopností). Wonder Woman - jej vývoj oproti iným postavám je upozadený, predpokladám, že aj z dôvodu predchádzajúcej WW sólovky. Scény s Cyborgom a Steppenwolfom patria k tomu najlepšiemu, pri rozprávaní príbehu o Motherboxoch nabehli zimomriavky, ako pri Návrate Kráľa. Flash - Barry je pohoďák,jeho postava slúži aj na odľahčenie, humorné vsuvky sú super, nepôsobia prehnane, ani sa nesnažia zámerne pôsobit ako paródia. Aquaman - vlk samotár, aspoň určitú časť filmu a neskutočný týpek (lepšie to napísať neviem). Fantastické prepojenie na nasledujúceho Aquamana len potvrdzuje, ako mal Snyder celý príbeh riadne premyslený. Superman - návrat vo veľkom štýle nemohol byť veľkolepejší, scéna vzlietnutia v novom obleku ma dojala k slzám. Steppenwolf - patrí k jedným z najlepších záporákov, akých som v komiksovke videl, jeho motivácia je jasná a keď sa chopí svojej elektrickej sekery, ide z neho strach. Akčné scény adrenalínové a vyboostené až nas úplné maximum, s fantastickou obrazovou estetikou, akú vie asi iba Zack Snyder (pri finálnej naháňačke s Batmobilom som ani nedýchal). Tým, čo sa to nepáči, budú zrejme sklamaní, ale fanúšikovia budú pri pozeraní v siedmom nebi. To všetko podtrhnuté fenomenálnou hudbou Junkieho XL, skvelým výberom pesničiek (hlavne doplnok pre motív WW nemá chybu ale aj scéna v ktorej Barry zachráni Iris) a celkovo je Zack Snyder's Justice League pre mňa najlepšia komiksová teamovka všetkých čias. Na záver sa chcem ešte raz zo srdca poďakovať všetkým fanúšikom, je obdivuhodné, čo sa im podarilo dokázať vytrvalosťou a odhodlaním, aj vrátane finančnej podpory prevencie proti samovraždám. Zack to zvládol na výbornú a priniesol komiksovku, akú sme tu v takomto rozsahu, čo do veľkoleposti a monumentálnosti ešte nemali. Toto sa zapíše do histórie kinematografie. A zostáva sa už len tešiť na #RestoreTheSnyderVerse. (18.03.2021) (menej) (viac)