Zachráňte vojaka Ryana

Aký zmysel má riskovať sedem ľudských životov za cenu jedného? Temer filozofická otázka, ktorá v monumentálnej Spielbergovej snímke neustále udržuje ešte viac napätia, ako všetky bombastické akčné scény s tankami, či legendárny brutálny prológ vylodenia v Normandii, ktorý okamžite po uvedení filmu do kín vstúpil do dejín a každý ho začal kopírovať (najlepšie asi Tom Cruise v Na hrane zajtrajška, svojou trochou do krvavého mlynčeka ale prispel i Verhoeven s Vesmírnou pechotou). Silný film. V podstate nezabudnuteľný. Spielberg herecké obsadenie odvážne pozliepal z vtedajších hviezd (Ted Danson, Tom Hanks), starých mazákov (Tom Sizemore ako jeho verná pravá ruka s pancierovou päsťou), pomaly sa do módy dostávajúcich borcov (Giamatti) a novej mladej generácie, často z nezávislého amerického undergroundu, z nich mnohí nielen hrali, ale aj režírovali a písali scenáre (Vin Diesel, Edward Burns, skvelý je samozrejme Pepper ako razantný snajper). Snímke je po audiovizuálnej stránke dokonalá a hoci môže vinou monumentálnej dĺžky 170 minút predsa len miestami mierne nudiť (zrejme paradoxne až vo finále, kedy konečne na scénu nastupuje „onen Ryan“ v podaní začínajúceho Matta Damona), patrí Zachráňte vojaka Ryana nepochybne medzi klasické vojnové eposy s množstvom mrazivých scén (Caparzova nechtuná smrť). Pri skromnom (vzhľadom na monumentálny vizuál) rozpočte 70 snímka na celom svete zarobila skvelých, šialených 481. Kino Považan NMnV 1998 (01.11.2004)

Legenda žánru. Už vylodění je bez nadsázky 1 z nejlepších válečných pasáží, která kdy byla natočena. Totální jatka, zmar, strach, chaos, syrovost a autenticita. U málo čeho jsem měl tak intenzivní pocit, že mě tam vhodili s nimi a musím se také krýt. To vše díky skvělé technické stránce. To, co dokáže kamera spolu se střihem vykouzlit, je místy až dechberoucí. S rozkazem záchranné akce pak film ukáže i jinou tvář. Poznávání hlavních hrdinů z osobní stránky dává filmu nový rozměr, divák si dost silně uvědomí, že opravdu jde jen o obyčejné lidi, kteří sice jsou hrdinové, ale také mají strach, nechtějí zbytečně umřít a touží vrátit se domů. A člověk tak nemusí litovat, že při jejich putování těch válečných akcí není zas tolik a víc se mluví, přemýšlí. Nehledě na to, že co do jatek to závěrečná obrana mostu vynahradí divákovi víc než dostatečně. Spousta patosu a dojímavých scén tu sice nechybí, ale málokterý snímek si je dokáže u diváka tak dobře obhájit jako právě tento (a to až do té míry, že už mě při opakovaných projekcích vůbec neruší). (15.06.2010)

Po formální stránce - tedy po stránce filmového řemesla - nelze filmu mnoho vytknout - vlastně téměř nic. Je to emotivně a za zatraceně velké peníze natočený velkofilm, který zejména úvodní bitevní patnáctiminutovou částí po právu vejde do filmových dějin. Dalo by se sáhodlouze psát o Spielbergových režijních schopnostech, o tom, jak dokáže pracovat s obrazovou kompozicí, vygradovat scénu, védst herce - a byla by to samá chvála. Jde mi ale spíš o vykalkulovanost scénáře, o ten samý problém, který jsem měl se Spielbergovým Schindlerovým seznamem. Když porovnám tenhle kousek například s Klimovovým dramatem Jdi a dívej se, tak jasně cítím Spielbergovu povrchnost. Označit tenhle snímek za pouhou popkornovou záležitost by bylo hrubě nespravedlivé, existují nesrovnatelně horší filmy svého druhu - jde nesporně o pokus o vážné válečné drama, jenže nechápu, proč Spielbergovi nestačí skutečné příběhy a skutečné válečné dějiny a potřebuje vyrábět fikce. Někdy zbytečný patos mě taky zejména v závěru rušil. Celkový dojem 70 %. (13.06.2006)

Stevene, Stevne, mám s Tebou stále tentýž problém. Ač jsou Tvé filmy krásné na pohled, nedokážou nijak vntiřně zapůsobit. Sledování nádherných obrazů je vším co nám dokážeš poskytnout. Tvé filmy jsou emočně prázdné a zajímavé osudy Tvých sympatických postav nevyznívají tak jak by měly... Tentokrát to ovšem není tak nudné jak jsem čekali za vož ovšem nemůže nikdo jiný než páni architekti, kteří odvedli vskutku excelentní práci... Nejsilnější stránkou filmu jsou bez pochyby válečné sekvence, ať je to úchavné vylodění v Normandii nebo ještě lepší závěrečné obhajování strategicky výhodného místa... Přestože Spielberg opět natočil emočně vyprahlý snímek, bylo se tentokrát stále na co dívat. Saving Private Ryan má k dokonalosti velmi daleko, ale za příjemně strávený večer si ten nadprůměr zasluhuje. (18.06.2008)

Tam, kde jiný Spielbergův film, Schindlerův seznam, končí, tam, na válečném hřbitově, začíná (a také končí) Ryan. Scéna je to v obou případech "dojemně Spielbergovská" a nemyslím to jako lichotku. Vykrádání sebe sama a nejen sebe, je, začínám se s každým dalším filmem od něj domnívat, Spielbergův trademark. Jen změna tématu ho dokáže osvobodit od opakování se. A snad i proto témata střídá. Ale abych ho jen nehaněl, kulometně dělostřelecké peklo na pláži s takovými sympatickými detaily jako změna ozvučení pod a nad hladinou, hvízdající a zvonící kulky, vybuchující granáty - všechna čest - je velkolepé. Trošku se ovšem bojím, že jde o nechtěnou oslavu války, její adrenalinovou estetizaci, její představení jako svého druhu extrémní sport. Člověk spíš propadne touze zkusit si vylodění v nějaké válečné FPS než jakémukoliv jinému pocitu. +++++ Po vylodění... nesmyslná mise, ve které se hlavní hrdinové potulují po okolí Carentanu a neustále se ptají: "Není tu Ryan?", a občas to prokládají různými řečmi či bojem, to už není příliš velká zábava. Nicméně během těch mnoha minut mě napadlo, co že mi to tak na Spielbergovi vadí. On nedůvěřuje svému divákovi. +++++ Nevěří, že ho může dojmout náhlá smrt postavy, proto musí umřít obklopena přáteli a volat maminku. Nevěří, že si divák všimne detailu, který se rozhodne do filmu vložit, proto na něj okatě upozorňuje a ještě ho několikrát zdůrazní pohledy protagonistů. Vede prostě své diváky za ručičku. U jeho filmů se divák nemusí vůbec bát, že by mu něco uniklo, že by musel mít mozek a smysly vybičované na maximum. Kdepak, i závažná témata divákovi natráví jak ptačí rodiče potravu ptáčatům. Rozmělňuje své filmy bezvýznamnými epizodkami, drobnostmi, které ho zřejmě kdysi zaujaly a chce se o ně teď podělit. Natahuje tak stopáž svých filmů k prasknutí. Napjaté situace s oblibou řeší dojemnými proslovy... Ještě si tento svůj dojem ověřím u jeho filmu Amistad. +++++ Ryan se nás snaží přesvědčit o nesmyslnosti a hrůze války, ale vzato kolem a kolem, válka nám tu vychází jako ta nejlepší příležitost k projevení odvahy, chlapskosti, kamarádství, nejúčinější stroj na dospívání v muže. Protiválečný je deklaratorně a na úrovni, která koresponduje s divákem odkojeným válečným mainstreamem, jen se dopuje větším množstvím slzení, zajímavých epizodek a vytrikovaností. Slabé ***. (25.08.2008)