Zachráňte vojaka Ryana

Na jednu stranu ten film hodnotím vysoce kladně - od každého jiného režiséra by to byla bomba. Na druhou stranu ale musím vidět i drobné chyby - a to zejména proto, že režisérem je Steven Spielberg, mistr nad mistry, jemuž ale (zdá se) v posledních letech malinko dochází dech. Každopádně ale je třeba podotknout, že minimálně ta úvodní cca 20-minutová bojová sekvence vejde do historie filmu. Zbytek je také velmi vydařený, ale přece jen mám dojem, že už to jaksi není ono a že Steven svou laťku pomaličku, ale jistě snižuje. A když srovnám dva válečné hity roku 1998 - tento a Tenká červená linie, pak z tohoto miniduelu vyjde TČL jako vítěz. (29.10.2002)

Spielberg vystihl a dokonale natočil tragédii druhé světové války a dokázal divákům, že v potocích krve a hromadě padlých má smysl bojovat i za jeden lidský život. I když je to boj téměř předem prohraný. Jako kdyby po všech svých komerčních sci-fi trhácích, ve kterých si vyzkoušel nepřeberné množství triků a experimentů, přitvrdil a rozhodl se natočit snímek, který se dokonale vymyká jeho dlouholeté tvorbě (s výjimkou filmu Schindlerův seznam). Saving Private Ryan, je skvělou ukázkou mistrné režisérské práce, citu pro řemeslo a pomníkem největší tragédie v dějinách lidstva. Ideální projekce je 6. Června, když si svět každoročně připomíná vylodění amerických vojáků na pláži Omaha v Normandii. Pieta za všechny padlé, čest jejich památce. P.S. Tomuto klenotu se v rámci žánru dokázal přiblížit už jen Clint Eastwood, se snímkem Dopisy z Iwo Jimy (2006). (18.11.2009)

Po formální stránce - tedy po stránce filmového řemesla - nelze filmu mnoho vytknout - vlastně téměř nic. Je to emotivně a za zatraceně velké peníze natočený velkofilm, který zejména úvodní bitevní patnáctiminutovou částí po právu vejde do filmových dějin. Dalo by se sáhodlouze psát o Spielbergových režijních schopnostech, o tom, jak dokáže pracovat s obrazovou kompozicí, vygradovat scénu, védst herce - a byla by to samá chvála. Jde mi ale spíš o vykalkulovanost scénáře, o ten samý problém, který jsem měl se Spielbergovým Schindlerovým seznamem. Když porovnám tenhle kousek například s Klimovovým dramatem Jdi a dívej se, tak jasně cítím Spielbergovu povrchnost. Označit tenhle snímek za pouhou popkornovou záležitost by bylo hrubě nespravedlivé, existují nesrovnatelně horší filmy svého druhu - jde nesporně o pokus o vážné válečné drama, jenže nechápu, proč Spielbergovi nestačí skutečné příběhy a skutečné válečné dějiny a potřebuje vyrábět fikce. Někdy zbytečný patos mě taky zejména v závěru rušil. Celkový dojem 70 %. (13.06.2006)

Úvodní scéna je působivá, o to pokoj. Pohled na rudou barvu moře je strašlivý a těch mrtvých ryb mi bylo naprosto upřímně líto. Pak se to vleče jak slimák po mrtvici, občas nám to oživí nějaká scéna tu k probuzení emocí (nepravý Ryan), tu k probuzení diváka (dobývání kopce s kulometem uprostřed pole), tu k zamyšlení právě probuzeného diváka (otázka zastřelit či nezastřelit zajatce), až se dopotácíme k mostu, kde tedy konečně SPOILER dosud žijící členové záchranné mise popatří na toho onoho jedinečného zachraňovaného chlapce. Libým pohledem na onoho šťastlivce jim není popřáno kochat se dlouho, protože válka. Ono se na druhou stranu až tak není čím kochat, ale vyslovila bych smělou domněnku, že to všem přítomným bylo beztak naprosto šumák. Otázkou je, zda je větší oběť obětovat jediné dítě, nebo dvě z šesti, tři z pěti, sedm z osmi ... a zda za záchranu jednoho člověka pro štěstí jedné matky, nebo aspoň relativní štěstí, stojí za to obětovat štěstí nekonkrétního množství jiných matek, babiček, otců, praotců, sourozenců (protože případná smrt posledního Ryana přinejmenším žádného člověka v kategorii sourozenec nerozpláče) a potomků jiných lidí. Zatímco závěrečná scéna u kříže na vojenském hřbitově z Vlasů mě spolehlivě rozbrečí, i když jsem to viděla již mnohokrát, tady jsem se dlouho držela, ale nakonec jsem to nezvládla a stejně jsem se smála. (30.09.2013)

Od první do poslední scény úžasně vymyšlené, každým výstřelem vás to do sebe pohltí, až máte pocit, že každou chvíli přiletí kulka i k vám a celé to má takový dopad, že každé zhlédnutí nemůžu pár dní dostat z hlavy. Jenom mi trochu vadí, jak obrovské a poněkud nadbytečně hrdinsky roztahané to je, že Spielberg svou touhu po velkých příbězích nekrotí ani o píď. Ale to už bych si stěžoval na něco, co jindy chválím. Vážím si ale toho, jak pan režisér, kterému je nejčastěji vytýkána rodinnost a laskavost, dokáže všechny tyhle připomínky obrátit parádně na hlavu. (21.01.2006)