Zachráňte vojaka Ryana

"On se nenarodil. Splácali ho na velitelství z pozůstatků mrtvejch vojclů." Možná je to trošku přehnaný, nicméně kapitán Miller se tak chová a jeho odhodlání splnit rozkaz jistě naválo do řad US Army další zájemce o adrenalin a ustřelenou končetinu. Já tedy války nemám rád a dle mého názoru by je měl rozhodovat souboj týmů složených z politiků, generálů a majitelů zbrojovek. Lid by se alespoň pobavil a žádná škoda by nemohla vzniknout. Přesto mne tento vstup USA do války zaujal, donutil mě uhýbat před střelbou, plazit se v blátě, občas mrsknout směrem k obrazovce nějaký ten granát a fandit, aby poslední z rodu Ryanů byl nalezen v reprodukčně schopným stavu. (13.12.2016)

Rodina Ryanovic nemá zrovna šťastné období. Kluci zloběj, nekrejou se tak, jak je zupák v semináři poučil, takže plýtvají tekutinou z nejcenějších v zámoří, a když je naženou na frontu, tak i krvácí. A to víc, než dobře živený americký vidlák ustojí. No a protože administrativa je zcela typicky všímavá a měkkosrdcatá, rozhodne se poslední exemplář poslat zpět mamině, aby jí na zahrádce pomohl probrat bramborovou nať od mandelinky. Za tento bohulibý cíl hodlá obětovat libovolné množství lidksých zdrojů....... Vylodění na Omaze spolu s usazením mé maličkosti na nejlépe ozvučeném místě kina ve mě zanechalo výrazný zážitek. Ani Tom nevypadal tentokrát jako autistický štěně. (12.04.2012)

Ano, je to americky patetické až na půdu, ale je to zatraceně dobré. Málokdy se po filmu člověk sám sebe tak naléhavě ptá: "Zasloužím já si takový život, který mám? Zasloužím já si život vůbec?" Promiňte, všudypřítomný patos dostal i cynickou Faidru, hned to přejde... Tak, už je to. Ale jedno platí - ať už si člověk libuje ve válečné vřavě (na scénu vylodění nezapomene do nejdelší smrti nikdo, kdo ji viděl) nebo v nenápadných scénách, které křičí mnohem hlasitěji (scéna s písní Edith Piaf ve zničeném městě nebo vyznání kapitána Millera), najde si tady to své. (22.06.2007)

Tam, kde jiný Spielbergův film, Schindlerův seznam, končí, tam, na válečném hřbitově, začíná (a také končí) Ryan. Scéna je to v obou případech "dojemně Spielbergovská" a nemyslím to jako lichotku. Vykrádání sebe sama a nejen sebe, je, začínám se s každým dalším filmem od něj domnívat, Spielbergův trademark. Jen změna tématu ho dokáže osvobodit od opakování se. A snad i proto témata střídá. Ale abych ho jen nehaněl, kulometně dělostřelecké peklo na pláži s takovými sympatickými detaily jako změna ozvučení pod a nad hladinou, hvízdající a zvonící kulky, vybuchující granáty - všechna čest - je velkolepé. Trošku se ovšem bojím, že jde o nechtěnou oslavu války, její adrenalinovou estetizaci, její představení jako svého druhu extrémní sport. Člověk spíš propadne touze zkusit si vylodění v nějaké válečné FPS než jakémukoliv jinému pocitu. +++++ Po vylodění... nesmyslná mise, ve které se hlavní hrdinové potulují po okolí Carentanu a neustále se ptají: "Není tu Ryan?", a občas to prokládají různými řečmi či bojem, to už není příliš velká zábava. Nicméně během těch mnoha minut mě napadlo, co že mi to tak na Spielbergovi vadí. On nedůvěřuje svému divákovi. +++++ Nevěří, že ho může dojmout náhlá smrt postavy, proto musí umřít obklopena přáteli a volat maminku. Nevěří, že si divák všimne detailu, který se rozhodne do filmu vložit, proto na něj okatě upozorňuje a ještě ho několikrát zdůrazní pohledy protagonistů. Vede prostě své diváky za ručičku. U jeho filmů se divák nemusí vůbec bát, že by mu něco uniklo, že by musel mít mozek a smysly vybičované na maximum. Kdepak, i závažná témata divákovi natráví jak ptačí rodiče potravu ptáčatům. Rozmělňuje své filmy bezvýznamnými epizodkami, drobnostmi, které ho zřejmě kdysi zaujaly a chce se o ně teď podělit. Natahuje tak stopáž svých filmů k prasknutí. Napjaté situace s oblibou řeší dojemnými proslovy... Ještě si tento svůj dojem ověřím u jeho filmu Amistad. +++++ Ryan se nás snaží přesvědčit o nesmyslnosti a hrůze války, ale vzato kolem a kolem, válka nám tu vychází jako ta nejlepší příležitost k projevení odvahy, chlapskosti, kamarádství, nejúčinější stroj na dospívání v muže. Protiválečný je deklaratorně a na úrovni, která koresponduje s divákem odkojeným válečným mainstreamem, jen se dopuje větším množstvím slzení, zajímavých epizodek a vytrikovaností. Slabé ***. (25.08.2008)

Legenda žánru. Už vylodění je bez nadsázky 1 z nejlepších válečných pasáží, která kdy byla natočena. Totální jatka, zmar, strach, chaos, syrovost a autenticita. U málo čeho jsem měl tak intenzivní pocit, že mě tam vhodili s nimi a musím se také krýt. To vše díky skvělé technické stránce. To, co dokáže kamera spolu se střihem vykouzlit, je místy až dechberoucí. S rozkazem záchranné akce pak film ukáže i jinou tvář. Poznávání hlavních hrdinů z osobní stránky dává filmu nový rozměr, divák si dost silně uvědomí, že opravdu jde jen o obyčejné lidi, kteří sice jsou hrdinové, ale také mají strach, nechtějí zbytečně umřít a touží vrátit se domů. A člověk tak nemusí litovat, že při jejich putování těch válečných akcí není zas tolik a víc se mluví, přemýšlí. Nehledě na to, že co do jatek to závěrečná obrana mostu vynahradí divákovi víc než dostatečně. Spousta patosu a dojímavých scén tu sice nechybí, ale málokterý snímek si je dokáže u diváka tak dobře obhájit jako právě tento (a to až do té míry, že už mě při opakovaných projekcích vůbec neruší). (15.06.2010)