C'mon C'mon

Nečakane mocný film o budovaní vzťahov na úprimnosti, prežívaní emócií a o tom, že veľký príbeh života je zložený z malých, nenápadných momentov. Keď zaznie Star Child, ani jedno oko nezostane suché. Rozhovory s mladými ľuďmi vracajú nádej, že to všetko nejde do sračiek. Skvelý zážitok a neuveriteľný výkon Woodyho Normana. (07.01.2022)

Přišlo mi to falešné. Nenaštvalo mě to tolik jako Marriage Story, ale nedokázala jsem o tom přemýšlet jinak než jako "Joaquin se ze srdce snaží hrát". Na tady těch "civilních filmech ze života" mě vždycky "fascinuje", jak jsou nevyhnutelně vyhrocené. Viz postava Gaby Hoffmann, která má projev vytočený na jedenáct v každé scéně i flashbacku. Na tenhle film zapomenu do půl hodiny, nebude mi ani vrtat hlavou, co bych tam udělala jinak. Není to film pro mě. Kde jsou čarodějnice. (02.03.2022)

Konečně jsem se po sto letech podívala zase do kina! No byl to zážitek, jako bych tam byla poprvý v životě. Ani nevíte, jak mi kino chybělo. Ta atmosféra, to je prostě něco úplně jinýho, než když koukáte doma u telky ve starejch teplákách a s talířem brambůrek na břiše. Ale abych pořád nemluvila o svým zážitku z biografu, vrhnu se na recenzi. Mám ráda filmy, který vás donutí se zamyslet, a přesně o tom byl i tenhle. Spíš filozofickej se špetkou dramatu ze života, než o nějakých výbuchách a rychlým spádu. Ono se vlastně nic moc v příběhu nepohne. Připadáte si, že koukáte na dokument o jedný celkem obyčejný rodině v Americe, která má svoje problémy jako každej jinej. Hlavní postava je úžasnej Joaquin, kterej je naprosto boží jako vždycky (jak to ten chlap dělá??) - muž ve středním věku bez manželky a přítelkyně, který jezdí po Americe a ptá se dětí na jejich názor na svět a na život. Nevím, jestli jsou jejich výpovědi skriptovaný, předpokládám, že jo, ale to je nedělá o nic míň dojemný. Aspoň třikrát jsem měla na krajíčku a jednou i víc než to. Pořádná citovka, to vám řeknu. A sledovat, jak se postupně prohlubuje vztah malýho kluka a jeho strejdy, je krásný. Ty dva spolu mají tak hezkou chemii. Co víc dodat? Jenom tu vypíchnu pár scén, který mě naprosto dostaly - řvaní v parku, závěrečný titulky s výpověďmi dětí, rozhovory bráchy a ségry, scény s tátou, rozmluva o pamatování společných vzpomínek. Hodnocení: černobílá tomu dodává skvělý kouzlo/10 (17.03.2022)

Johnny je sám a zdá se být s tímto stavem relativně spokojen, takže příliš nevyhledává ani nějaké bližší rodinné kontakty. Těch má navíc v práci dost, především však s mladými lidmi, jejichž odpovědi na otázky dávají filmu hloubku, i když od nich kolikrát znějí až příliš strojeně. To je nakonec problém i Johnnyho vztahu se synovcem Jessem, který mu na krátkou dobu vstoupí do jeho pečlivě nalajnovaného života. Film působí velmi reálně, nikam nespěchá, má vyloženě pohodovou atmosféru. Jenže potom přijde moment, kdy je třeba děj lehce vyhrotit, třeba aby byla vidět Jesseho odlišnost (rodiči jasně daná) a v těch chvílích to Mike Mills často přežene. Trpí tím i jinak výborné herecké výkony. Povětšinou je však C'mon C'mon pohodovým filmem o srovnávání se s novou životní situací a tím i nápravou vztahů s rodinou. Ta čtvrtá je však za kameru Robbieho Ryana, protože jím nasnímaná města nejsou pouze kulisou příběhu, ale dalším z herců. (18.03.2024)

Pekné kompozície New Yorku, vážna hudba aj vkusný filter... žiaľ, cítil som trošku z toho faloš. Neveril som niektorým scénam, aj napriek dobrému detskému výkonu a štandardne dobrému Joaquinovi. Štruktúra stála viac na chvíľkových pocitoch (než koncepte road-movie) a tie pocity nie stále u mňa (za)fungovali. (31.03.2022)