Všetko, všade, naraz

Režijní dvojice Dan Kwan a Daniel Scheinert (známí pod názvem Daniels) na sebe upozornila v roce 2016 svým celovečerním debutem Švýcarák. Pozornost se na něj strhla především díky faktu, že v něm Daniel ,,Harry Potter´´ Radcliffe ztvárnil prdící mrtvolu, ve finále se ovšem ze Švýcaráku vyklubala dostatečně fajn absurdní černá komedie, která rozhodně dokázala vyvolat v tom, co přesně Daniels předvedou příště. Termín absurdní černé komedie by šel bez problémů přiradit i k jejich druhému celovečernímu snímku s názvem Everything Everywhere All at Once, s tímto filmem je to ovšem celé složitější. Jde totiž o žánrově velmi naplněný balón, který je nejen černou komedií, ale i sci-fi, fantasy či filmem o bojových umění. Především jde ovšem o nejpovedenější film o cestování multivesmírem. Ano, lepší než poslední Spider-Man i poslední Doctor Strange!   Everything Everywhere All at Once je přesně ten typ filmu, který dokáže v divákovi od počátku vyvolat pocit, že je svědkem něčeho speciálního a zásadního. Vypravěčskými postupy i vizuálním uchopením neskutečně zábavná a vtahující podívaná, která skutečně sází na mnoho absurdit, v průběhu pořád koketuje s chaotičnosti a ve finále přesto do sebe vše skvěle zapadne jako u té nejlepší možné stavebnice. Přitom všem prozkoumává podstatu existence a celé Everything Everywhere All at Once už teď může usilovat o získání titulu divoké filmové karty roku. Něco tak specifického se totiž skutečně nevidí každý den.   Je to divoké, víceméně skutečně šílené, přesto v průběhu čím dál tím více lidské a hřejivé. Šikovný scénář u Everything Everywhere All at Once naprosto využívá předložené karty a potenciál cestování paralelními světy vytěžuje na maximum. Má štěstí ve vynikajícím castingu, především Michelle Yeoh v hlavní roli je naprosto vynikající a film tak skvěle funguje i díky jejímu výkonu.   Everything Everywhere All at Once divákovi předává horskou dráhu emocí, kdy je snadné se smát, být dojat i zamyslet se nad podstatou svojí existence a osobní budoucností. Je to celé skutečně ulítlé, střelené, přesto neskutečně chytré. V průběhu se jen film více a více projevuje jako jeden z nejkreativnějších filmů za pár let, kdy Daniels skutečně nešetří nápady. Jde o ten ideální příklad toho, že film může být neskutečně divokou zábavu, přesto může souběžně servírovat důležitá moudra a poselství. To zvládl například James Gunn u obou Strážců Galaxie, svého Sebevražedného oddílu i seriálového Peacemakera, Daniels poté v tomto ohledu poté zacházejí ještě o ždibec dál.   Everything Everywhere All at Once by do jisté míry vlastně mohli představovat dva odlišní žongléři: Jeden by měl na svých bedrech míčky, které skutečně kombinují pestrou paletu žánrů, druhý by měl poté na bedrech právě ono kombinování různých emocí. Jde přesně o ten typ filmu, který je sám o sobě vyšperkovaný, hodně mu ovšem skutečně přidává právě samotné divácké vnímání. Daniels celou dobu dokáží vyvolat pojem, že drtí možný potenciál naplno, dokáží ze slova bordel udělat lichotku a skutečně z každého člena obsazení vykřesat maximum. Kromě Michelle Yeoh především z Jamie Lee Curtis, Stephanie Hsu či vždy vynikajícího Jamese Honga.   Everything Everywhere All at Once přesto vše ovšem zůstává především filmem, který nejde pořádně rozebrat. A to ne proto, že by to bylo vyloženě nemožné, ale proto, že tak horská dráha emocí se převypravuje těžko. I proto si nejlepší film o cestování paralelními světy za poslední dobou zaslouží diváckou pozornost, každý filmový divák by ignorováním Everything Everywhere All at Once ošidil především sám sebe. Rok 2022 sice ještě pořádně není ani v polovině, do konce roku ovšem nejspíš vznikne přinejlepším pouze málo tak výrazných a především fenomenálních záležitostí..... (20.05.2022) (menej) (viac)

„Ááááách!“ protáhla se labužnicky životem zpruzená Asiatka Wilma Čongová, přičemž si táhle bublavě usrala. „Cítíš tu zemitou interdimenzionální existencialitu, jednoznačně prokazující kreacionismus stvořitele?“ zamrkala laškovně na prvního tažného vola svého alegorického spřežení. Ten jen smutně zatrylkoval lezavě otravnou znělku Family frost, protože ucítil nejen tu interdimenzionální existencialitu, nýbrž také to, že v dimenzi 3458 právě s chroptivým dávením pošel tapír, který si nestihl nasadit masku. „Jednou se bůůůůdeš zodpovídat ze svých činů, pičo pomatená!“ přežvýkl v duchu mezi rohy s neochvějnou vírou v dobytčí karmu. Mezitím rachitický Wili Čong, nepřemožitelný mnohovesmírný agent Organizace pro osvobuznění multiversa umlátil poslední dvoumetrovou a dvoumetrákovou gorilu zlotřilého Úřadu pro kontrolu toluenových fantasmagorií igelitkou z Tesca, naplněnou akvarijními rybkami, předpisovým mavašim, bolestivě naučeným léty boje samého se sebou, skopnul z piedestalu dosud neustále rostoucí akcie firmy Huawei, precizně dopadl do pozice rakoviny vaječníku a lačně sáhl do dimenze 41 544 pro láhev tuberáckým bezdomovcem čerstvě vychrchlaných hlenů, aby doplnil energii a Jing a Jang se vrátili zpět do dokonale kosočtvercové harmonie lesbické moudrosti. Náhle jeho pohled ulpěl na Wilmě, zrovna zarputile míchající mrtvou kočkou nudle xiu-lin k obědu, a zaraženě se poškrábal na gonádách: „Kurva, jsem si téměř jistý, že s tebou jsem se už nejméně v patnáctitisících světech úspěšně rozvedl, krávo senilní! Ale nevadí, když už jsi tady, tak tenhle znáš? „Jaký je rozdíl mezi téměř geniální, nesmírně kreativní a hravou fantasií osvícené mysli a ultimativní debilitou dvou slizkých idiotů sjetých Liftem a rumovýma pralinkama?“ No schválně…“ Wilma na chvíli zaraženě mrkala rosolem, načež však freneticky zakmitala rukama, jako když se vždycky po práci brání tréninkovému panákovi, ověšenému útočnými dildy, a hlasitě s otevřenou hubou sáhodlouze říhla. „Aha, už jsem ti to evidentně někdy a někde říkal.“ pronesl zklamaně Willy a začal se připravovat na zhrzenou rituální obřízku nůžkami na plech, od které jej nakonec zachránil jeho invalidní otec s Alzheimerem, protože se té nááááramné taškařici náhle začal hystericky smát. V čínštině! *** Takže, než do toho dobrovolně půjdete, dvakrát se hluboce zamyslete, chcete-li dát na zdejší nadšené ejakuláty místních uhrovitých artových olupenců a jiných přitroublých paniců a OPRAVDU vidět zvizualizovaný výše téměř přesně popsaný obsah, jen s malými obměnami natažený do opakující se naprosto nevydržitelné dvouapůlhodinové smyčky. Já teda fuckt nechtěl. A ke vší té hrůze jsem předem nezaregistroval, že tuhle obskurní oligofrenní pičočalamádu, mocinky chtějící si hrát na chytré a hluboké metaforické umění pro egoistické lobotomy a děti s mozkovou obrnou, co se tuze rády blahoslaveně chichotají, uplácalo po opětovném rebelském popíjení zkvašeného moštu infantilně fekální duo škaredých šikanovaných potratů – Scheissner a Kwák, autorů jednoznačně nejdementnějšího, nejotravnějšího a nejpřeceňovanějšího audiovizuálního svinstva všech dob i dimenzí – Švýcarák. To bych zarputile nechtěl dvojnásob, a ihned po stažení bych pro sichr probodl plotny svého disku osikovým kůlem a zakopal jej řádně načesnekovaný břichem dolů dva metry pod zem, aby se to zlo ke mně nemělo šanci nikdy dostat. Nedoporučuji absolvovat raději ani s kapesníkem napuštěným toluenem, nezabere! Birdman tímto v žebříčku nesnesitelně mučivé kinematozvratkie klesá až na krásné třetí místo. Ještě párkrát někdo tyhle dvě zjevně okolím v dětství týrané hovada pustí před kameru a skončí mi v oblíbených. (22.05.2022) (menej) (viac)