Kde je Anna Franková

Prekvapujúco výživný a zaujímavo natočený animovaný artovo ladený snímok s množstvom unikátnych myšlienok a odkazov a s neopakovateľnou melancholickou atmosférou. Podobné animáky ja osobne nemusím, ale tento ma niečím zvláštnym zaujal a priniesol mi vskutku neoceniteľný filmový zážitok, za ktorý Folmanovi môžem akurát tak poďakovať. Navyše tie animácie ma dostali tiež, boli kvalitné, iné a nie masovo zosnované, ako to býva v animovaných trhákoch. 70 % (19.10.2022)

Veľká téma na skromnom príbehu. Komorný začiatok šikovne predstavuje Anninu kamarátku Kitty a neskôr aj Annu. Linka Anny je najzaujímavejšia, najmä z pohľadu odkrývania jej vnímania ku všetkým postavičkám v úkryte. Roviny dotýkajúce sa problematiky utečencov sú veľmi aktuálne, čím sa snímka obratne vyhýba škatuľkovaniu a uplatňuje fungujúce presahy do prítomnosti. Sklamanie ma zastihlo, keď sa z predstavy začínala stávať skutočnosť, až sme sa ocitli v prehnane honosnom vyvrcholení, ktoré sa snaží riešiť nevyriešiteľnú tému. Okrem tohto (pre mňa) problému je film Kde je Anna Franková? určite veľmi precíznou animáciou s nádhernými pozadiami a skvelou štylizáciou. (11.06.2022)

Animované filmy sú pre mňa vždy veľkou lahôdkou a keď sa ešte rozhodnú priniesť zaujímavú tému, o to viac. "Where Is Anne Frank?" je pre mňa v tomto smere skutočne príjemným filmovým zážitkom. Aké by to bolo, keby imaginárna kamarátka Anny Frankovej ožije a chcela by nájsť svoju mŕtvu priateľku? A potom zistí, že je po nej pomenovaný most, škola, knižnica. Myslím si, že jediné čo mi vo filme trošku prekážalo bolo jeho celkom komplikovane spracované finále. Má to myšlienku a chápem o čo scenáristovi išlo, no ja by som si možno viac prial, keby sme sa dopracovali k niečomu trošku zaujímavejšiemu. Niečo, čo by z toho neurobilo moderný animák, ktorý potrebuje do svojho kontextu dať ešte aj politiku. Najlepšie časti sú podľa mňa scénky, kedy vidíme život Anny a Kitty... ich dialógy, ktoré nám dávajú aj celkový obraz doby. Rovnako skvelé je, že nacisti v tejto verzii majú na sebe masky. Robí ich to oveľa strašidelnejšími a najmä to z nich odoberá ešte väčšiu dávku ľudskosti. Pretože to čo sa vtedy dialo, nebolo ani trochu ľudské. To bolo skutočne svinstvo. Časť na cintoríne je tiež veľmi pekná, a aj mne priniesla určitú dávku smútku. Je to hrozné, keď musia ľudia takto trpieť. A najmä, keď mali celý život pred sebou a ničím sa neprevinili. Len tým, že boli židia. Záver ako som povedal nemá v sebe to, čo by som od neho chcel... ale funguje v rámci možností okey. Asi som si len prial, aby sme sa dočkali niečoho iného. Hodnotenie: B (31.10.2022)

Tento snímek, podaný spíše pro děti, v kterém si však naleznou své místo i dospělí, má velké slabiny, co si budeme. Některé scény jsou přitažené za vlasy, například když Kity utíká před policií a bruslí po té zamrzlé řece. Mnoho částí bych tam asi nedala, ale jinak se samozřejmě jedná o zpracování silného příběhu spojeného i s problémy dnešní doby. Od lidí s kterými jsem byla v kině jsem slyšela kritiku konce. Podle mého názoru byl ten konec nevyhnutelný a logicky tak i dával smysl. Snímek je velice silný a pro děti je určitě udělaný skvěle, i tak má ale velké mouchy, které jsem nemohla přehlédnout. 60% (15.12.2022)

Ari Folman zůstal v ratingu z pochopitelných důvodů ve snímku pro děti s určitou symbolikou, která je ale pro děti z většiny bohužel těžko pochopitelná. Dospělí lidé zase film nemohou vnímat bez emocí, respektive nezatížení vlastním názorem na ostrakizaci, migraci (krásným příkladem povrchní rádoby recenze resp. lépe řečeno komentář od pana Fuky a jeho ženy/partnerky) a problematiku s tím spjatou (ne, opravdu nikdo neříká, že imigrační úředníci a policisté jsou na rovni německých fašistů). Reálně se jedná o jeden z nejlepších evropských animovaných filmů posledních let, a to především díky fantaskní animaci, hudebnímu doprovodu i umné hře s původní látkou. Bohužel autorova snaha o dvojjedinost, tedy snímek dostupný dětem i dospělým, poměrně sráží jeho možnosti - jak již bylo řečeno, jinotaje jsou pro děti nepochopitelné, a konec pro dospělého diváka až příliš návodný a "na sílu". Nejsem si jistý, a zde jde již jen o nějaký pocit, zda bylo dobré po vzoru Persepolis udělat z německých vojáků jednolité panáky bez tváří (nacističtí vojáci byli také obyčejní lidé - klidně naši pradědečkové), ale zřejmě tím autor chtěl vkusně divákovi říct, že opravdu nestaví na roveň nacistickou hrůzovládu a současné řešení problémů s menšinami, migrací atp. Folman se umně dotýká řady neduhů dnešní doby, ať už jde o povrchnost či odcizení symbolů od toho, co symbolizují, či jejich zneužívání (zdravím katolíky). Autor z jemnosti vystupuje v momentech, kdy potřebuje "něco vysvětlit" dětem a pomalejším dospělým, což může pro mnohé působit jako červený hadr vypínající mozek. (80 %) (17.06.2022)