Rocky II

Rocky je stále Rocky, ale jednotke sa akosi nedokáže vyrovnať. Prvá čás holt navždy zostane tým pravým, kultovým zážitkom každého športovo-filmového nadšenca. Začiatočná hodinka bola len prachprostou predohrou a až potom sa všetky lákadlá začali pomalinky objavovať na scéne. Pochopiteľne, od Rockyho tréningu až po záverečný súboj je to už za plných päť, ale všetko čo tomu predchádza nemožno považovať za nič viac než iba obyčajný priemer. (08.04.2012)

Druhý díl moc nezaostává za svým starším bráškou, je udělaný opět podle té šablony, díky které se tak jednička proslavila. Režijní, scénáristická a dějová část je oproti jedničce sice trošku slabší, ale to vůbec nevadí, jelikož se na to i tak dobře kouká. Na Rockyho s Mickym je znovu radost pohledět. (15.01.2008)

V současné době by nemělo pokračování Rockyho naprosto žádnou šanci na úspěch a s největší pravděpodobností by se ztratilo v propadlišti filmových dějin rychleji než bychom řekli hřebec. Ovšem datum natočení hraje v tomto případě roli skutečně největší a není tedy divu, že druhý díl boxera se srdcem plným amerického snu se dočkal nadšených ovací. Jiná doba. Tak zní klíčová charakterizace celé této věci. Příběh plný klišé, uměle vyhypovaných scén, jednoduchých hlavních hdinů a základní zpětné vazby na diváka holt před lety působil daleko jinak. Při sledování Rockyho má člověk takový zvláštní pocit. Není to jen styl točení (žádná digitální kamera, žádný rychlý střih, žádná syrovost, žádné digitální efekty), je to spíše substance retro prvků. Ať už jsou to starší automobily, stavby, obchody, městské čtvrti, oblečení, či samotný klíčový finální zápas, je tu prostě kouzlo stáří. Jiná doba, jiný svět a pokud to člověk nezažil, kouká na to ještě úplně jinak. Jednoduše řečeno, těžkotonážní nostalgie se vším všudy. (27.04.2007)

Dvojka sa ešte relatívne pridŕža rukavíc jednotky. Je stále viac o Rockym a ľuďoch z jeho okolia, než o tom, kto komu v ringu čo rozbije (ako to bolo v trojke a najmä šialenej sovietskej štvorke). Dokonca by som povedal, že boxerské scény tejto série nikdy neboli jej vrcholom; tým sa stali postavy, vzťahy, dialógy. Dvojka je malá, v dobrom sivá, psychologická dráma. Lenže jej predsa len chýba údernosť jednotky. Postavy poznáme, dokonca i ústredný "záporák" zostal ten istý (!). Všetko sa točí v jednom kruhu a nič nové neprichádza. Ale inak fajn. Dvojka bola krásna krasojazda. Rozpočet sa síce oproti jednotke zvýšil "až" na 7 miliónov, ale to i celosvetová tržba (na fajnových 2OO). (11.11.2007)

Když děláte dvakrát stejnou věc, nemusí se vám povést stejná věc. V jedničce fungovalo všechno, od základních lidských emocí až po motivační boxerskou formuli s odzbrojujícím zakončením, ve dvojce už baštíme víceméně pouze nostalgii, hlavní postavy, které se snaží být ještě sympatičtější, a závěrečný fight, kterému Sly dodal opravdu kvalitní náboj. Pořád se jedná o žánrovou klasiku, ale nebýt jedničky, těžko by italský hřebec posbíral tolik věrných fanoušků, ať už z řad obyčejných diváků či filmové kritiky... (19.02.2016)