Perníková věž

Je to naprosto neškodná blbost, kterou jsem ale viděl s partičkou v kině a jelikož jsme před tím byli na pivku, o to víc se nám to asi líbilo. Například scénka, kdy zhulenej maník prochází s botama v ruce před televizorem, kde sedí rodiče a myslí si, že je neviditelný, je scénka k popukání.................moje hodnocení = 6,5 z 10. (04.10.2014)

S Radyoem (podle vzoru Limonádovým Joeem:)) se shodneme co do názoru na tři, možná čtyři vtipné scénky (většinou typu "co sem dělal dyž sem měl vokno") a Pepu Nose:) Pak ještě uslyšíte hudbu, která se vám bude líbit nebo nelíbit podle toho jak vám sedí třeba soundtrack k Samotářům, takže pro mě osobně docela plus:) Pozoruhodní dále jsou: citováníhodné hlášky sázející Vladimír Marek, antikonferenciér Otakáro Schmidt a nejroztomilejší tygřík jakého jsem zatím viděl;) Rozpolcenost filmu buď měla symbolizovat rozvrácené životy hlavních (do jednoho smažkoidních) hrdinů nebo jde jen o poněkud nešťastně napsaný scénář...kloním se spíš k druhému názoru. Jako čistě výchovný film by Perníková Věž byla hodně tvrdá, jako detektivka nebo snad noir love story ani náhodou neobstojí, ale z každého si kromě toho špatného nese i některé dobré momenty...smíšené pocity mi vydržely až do závěrečné scény, takže...*** (30.12.2003)

Kdysi dávno, na jedné pařbě, došel alkohol, nikomu se nechtělo pro nový, ale nechtěli jsme to rozpouštět, tak jsme začali promítat filmy. Jeden z nich, který tam hrál asi do poloviny, byla právě Perníková věž. Už tenkrát (nějakých šest let zpátky) mě film opravdu zaujal, ale asi v polovině se film vypnul a pustil se jiný. Nejen to, jeden "dobrák" mi prozradil závěr tohoto filmu. Nemusím asi zdůrazňovat, že jsem mu "pěkně" poděkoval. A bohužel se mnou (či lépe řečeno s mou pamětí) to funguje tak, že mnoho věcí, mnohem důležitějších věcí, dokážu zapomenout do druhého dne, ale na tohle jsem i za těch pár let nezapomněl, takže když jsem tento film dokoukal po těch cca šesti letech, tak jsem měl zkažený zážitek. Neumím posoudit, jestli bych šel trochu výš, film to je opravdu zajímavý, ale upřímně podruhé ho vidět nemusím a to i přes ten (na české poměry) originální závěr a nějakou tu snahu o docela fajnovou stylizaci. 60 %. (26.10.2013)

Tak nevím, co si o tomto filmu mám vlastně myslet. Předně: u mnoha českých snímků jsem si už zvykl na jakési nerealistické herecké projevy. Beru to za takovou „naši malou milou českou poetiku“. Mnohé by navíc vysvětlovalo i jméno režiséra Milana Šteindlera, člena to „kultovní party“ Sklep. To, co je zde však na prostoru 110 minut předvedeno, se nedá chápat jinak než jako špatně odvedená filmařská práce. Herci předvádějí přehrávaní tak vysokého kalibru, že se to jen stěží dá v očích diváka chápat jako „tvůrčí záměr“. Scénář Martina Němce je po obsahové stránce zajímavý, ale forma je natolik chabá a filmově natolik zvláštně (chápejte: nechtěl jsem napsat špatně) zpracovaná, že většinu diváků zpracování prostě „nechytí“ (a tím pádem to „schytá“ i stránka obsahová). Film má samozřejmě i své pozitivní stránky: například pěkné úvodní titulky. :o) Ale také samozřejmě věci většího významu: zajímavě nasnímané některé sekvence filmu, dobrá hudební složka. Cením si také úplného začátku filmu - rozruch v bytě Jakubových rodičů - silně mi připomínal (a pokud je tak opravdu, pak dobře parodoval) začátek jednoho veleúspěšného akčního sci-fi thrilleru. Shrnuto a podtrženo: pokud se vám snímek přímo nedostane před oči, tak jej zbytečně nevyhledávejte. (14.09.2003)

Když jsem viděl tento film poprvé tak jsem po jeho zkončení jen zůstal sedět a zíral jsem. Je to o tom co všechno můžou zavinit drogy, a že je to velice kruté. Uznávám, že na podruhé či napotřetí není film tak zajímavý, protože příjdete o ten zdrcující konec, ale během filmu je mnoho zajmavého, takže se určitě nebudete nudit. (05.11.2005)