Perníková věž

Rádobypatetická věc, u které pochybuju o tom, že ji scénárista zamýšlel tak, jak ji pojal režisér. A sice jako komedii ve stylu Tomáše Vorla, kteréhožto svého guru Milan Šteindler alespoň za odměnu obsadil do epizodní role. Kdyby to celé zvážnělo, tak to mohlo být lepší, byť se to opírá o premisu, že tihle feťáci si druhý den nepamatují lautr, lautr nic. Narozdíl od rodičů. Ti se sjedou z trávy, pak jednou v povznesené náladě vystřelí z pistole a šmahem najedou na totálně vážnej mód. A podobnýma hovadinama se to jen hemží, přičemž infantilita hlavních představitelů byla někdy vážně zarážející- s ohledem na to, že je na papíře stvořil zralej celoživotní rocker. Dávám 2 hvězdičky, dalo se to dokoukat, ne že ne. Ale čučí tomu z bot Divadlo Sklep- a to je na film málo. (09.12.2020)

Dva nerozluční kamarádi Jakub a Radek mají největší potěšení z drogového rauše. Když se jim jednou za čas v jejich zhulených kebulích rozjasní, nemile zjišťují, že svět kolem nich není jen konopí a pervitin, ale vyřítí se na ně problémy, které jdou za hranici zákona. Tenhle film považuji tak nějak za zapomenutý a vymykající se z tvorby Milana Šteindlera. Ten obměnil svůj ustálený tvůrčí tým, nepovolal k sepsání scénáře svoji dvorní scenáristku Halinu Pawlowskou a pokusil se jít cestou nevšedního experimentu. Vznikl snímek, co má charakteristiku černé komedie s detektivní zápletkou, která nemá problém přejít do dramatického vyostření. V titulních rolích září Jan Dolanský, ještě s chlapeckou vizáží, a Radek Kuchař, ještě před svými 150 kily. Oba vydatně hláškují a daří se jim zvládat i dramatické pasáže. Méně kvalitním tahem se ukázalo zobrazení rodinného zázemí postavy Dolanského. Toho ve větší či menší míře kontrolují jeho rodiče, Michal Dočolomanský a Sylva Legnerová, jejichž působení ve filmu ještě dostalo i retrospektivní pasáž, která ukazuje podivné rodičovské výchovné metody na prázdninové dovolené na chatě u jezera. Ještě se sluší podotknout, že všichni slovenští herci jsou předabování českými herci, přičemž by to ani tak nevadilo, kdyby se nejednalo o známé slovenské tváře, které jsou nebo byly majiteli poměrně libozvučných hlasů. A aby se do filmu dostal i nějaký ten mafiánský prvek, zlotřilého majitele hudebního klubu ztvárnil (zesnulý) Vladimír Marek, poměrně specialista na podobné zloduchy. Film postupně chce rozhodně překvapovat. Scenáristicky i režijně. Režijní styl se svým uchopením blíží k videoklipové formě, která ovšem není nikterak nesnesitelně přehnaná. Scénář scenáristy a skladatele Martina Němce tentokrát spolehlivě odhání dosavadní Šteindlerovu stálou diváckou klientelu. Příznivci jeho opusu Díky za každé nové ráno film moc neocení, fanoušci jeho režijní prvotiny Vrať se do hrobu! také budou nevěřícně zírat, zda se stále jedná o tvorbu toho samého režiséra. Film oslavil dvacáté výročí svého vzniku. Má svoje tvůrčí finesy, originalitu a zub času ho ještě úplně neohlodal. 8/10 (10.09.2022)

Kdysi dávno, na jedné pařbě, došel alkohol, nikomu se nechtělo pro nový, ale nechtěli jsme to rozpouštět, tak jsme začali promítat filmy. Jeden z nich, který tam hrál asi do poloviny, byla právě Perníková věž. Už tenkrát (nějakých šest let zpátky) mě film opravdu zaujal, ale asi v polovině se film vypnul a pustil se jiný. Nejen to, jeden "dobrák" mi prozradil závěr tohoto filmu. Nemusím asi zdůrazňovat, že jsem mu "pěkně" poděkoval. A bohužel se mnou (či lépe řečeno s mou pamětí) to funguje tak, že mnoho věcí, mnohem důležitějších věcí, dokážu zapomenout do druhého dne, ale na tohle jsem i za těch pár let nezapomněl, takže když jsem tento film dokoukal po těch cca šesti letech, tak jsem měl zkažený zážitek. Neumím posoudit, jestli bych šel trochu výš, film to je opravdu zajímavý, ale upřímně podruhé ho vidět nemusím a to i přes ten (na české poměry) originální závěr a nějakou tu snahu o docela fajnovou stylizaci. 60 %. (26.10.2013)

Drogy nejsou rozhodně jen sranda, aneb jak dokonale promarnit skvělej potenciál. Z filmu mohl být další klasický "drogový snímek" se silným rozuzlením. Místo toho tu máme až neuvěřitelně uměle vytvořenou atmosféru, odfláknutý scénář, hromadu osobních tragédií, nucený humor, tuctově kýčovitá hudba, která přebíjí tu jakžtakž dobrou, naprosto šílený postsynchronní dabing ala Troška a poslední hřebík do rakve vyššího hodnocení, je vzpomínková tragikomedie u jezera. Dje se světélkující helmou jsem dělal že nevidím a Radkova závěrečná proměna, je vážně směšná. Chvílemi výborné polohy kamery, občasný, skutečně legrační humor, překrásná, i když opět uměle využitá, dredatá holčina (celá tato kultura je zde až nechutně tlačena) a již zmíněný závěr filmu. To jsou klady, které jsou zatlačeny do kouta předchozími šílenostmi. Ale na hodnocení mi to stačí. Milan Šteindler mě jako režisér nepřesvědčil ani zde. Tohle vzít do ruky M. Ondříček s Janem P. Muchovem nebo V. Michálek (Anděl exit), dopadlo by to absolutně jinak. (20.10.2011)

Milan Šteindler se podruhé vrátil do hrobu a mezi teenagery. Doba pokročila a jedou drogy, podsvětí, bossové, mafiáni a různý párty... Nevím jestli tohle mělo být drama nebo komedie, nebo mix obou žánrů. Dolanský jede jako vždy na sto procent a nebýt jeho, asi by to bylo zoufalé... Takhle nějak to dopadá, když někdo točí o tématu, které zná nejspíše jen z doslechu. * * (05.11.2012)