Anna proletářka

Vřelý příběh dělnické lásky chladne mrazivým dějinným kontextem podaným v duchu ideologizované oficiální historiografie. Karikatury historických postav se v pražských kulisách mísí se schematicky narýsovanými anonymními hrdiny, jimž jen herecký entusiasmus Beka, Tomášové a Dítětové vlil krev do žil. Jakmile však začne dějepisný výklad převažovat, i jim začne docházet dech a celek zpapírovatí docela. (23.12.2018)

Silná levicovost, jednostrannost a oslava komunistické ideologie z tohoto snímku bez debaty přetéká. V případě některých dialogů mezi hlavní hrdinou Annou a její snoubencem Tondou zachází přítomný rudý zápal až za hranicu snesitelnosti (to třeba když Tonda označí doktora, který ho po rvačce s policajtem vyléčil, za poctivého soudruha). Za tohle musím strhnout hvězdičky dolu, byť hodnotit pouze svůj osobní přínos z filmu, šel bych minimálně na 4*. Nemohu totiž popřít, že mne snímek téměř po celou dobu dokázal pohltit slušně rozehraným lidským i politickým soubojem na pozadí doby v první Československé republice po světové válce. Příběh o touze, o naději, o zradách, o prohrách, o vítězství... o lidech i společnosti v danou dobu. Z pohledu nás, kterých snímek aspoň trochu zaujal, lze jen litovat, že filmová adaptace nevznikla ještě za první republiky, kdy by před tvůrcemi nestál kámen úrazu v podobě nutného propagandistického vyznění. Zfilmovaný příběh proletáriatu 20. let v konfliktu s nenasytnou buržoazií, který knižně zpracoval Ivan Olbracht ještě koncem 20. let a Karel Steklý se ho později filmařsky zručně chopil, ukrývá v sobě hodnotu o to větší, když si uvědomím, že k tomuhle historickému tématu se ze současných filmařů už jen stěží někdo vrátí. Zůstává na samotném divákovi, jak už s jistou dávkou kritického myšlení k tomuhle dílu přistoupí. V žádném případě ovšem nemohu souhlasit s názory, že film by si zasloužil být navždy zničen, naopak by si dle mého názoru zasloužil pořádné znovuuvedení doplněné ovšem o dokument, který by historické pozadí tendenčně laděného příběhu (i vzniku filmu) patřičně zasadil do hlubšího kontextu. Možnost poznávání historie prostřednictvím filmů bude určitě nutno zachovat i pro další generace. Výborný koment má zde mchnk. 65% (# "Filmová reťaz" Challenge Tour 2020) (23.04.2020)

Už je to pár let, co jsem četla Olbrachtovu předlohu, ale pořád jsem přesvědčená, že to vůbec není špatná kniha. Pamatuju si, jak mi postava Anny připadala uvěřitelná a pochopitelná, jak byl její vztah k Toníkovi živočišný, jak jim postel voněla ocelí. Co se s tím vším stalo v režii Karla Steklého? Něco strašného. Anna je tu epizodní venkovskou husou, která se úplně ztrácí ve sledu davových scén. No, některé jsou docela působivé. Většinu té neskromné stopáže ale tvůrci vyplácali na úmorné schůzování a nejdebilnější dialogy v dějinách kinematografie. (15.01.2012)

Ivan Olbracht nám zanechal nejen Nikolu Šuhaje a Golet v údolí, ale také oslavné reportáže z SSSR a Annu Proletářku. Ideální látka pro novou, proletářskou kinematografii, a když se jí chopí pokrokový režisér Karel Steklý, dostanem pravé dílo své doby. Karel Steklý (nositel Státní ceny 1947, zasloužilý umělec 1967, nositel Řádu práce 1972, národní umělěec 1973, nositel Řádu Vítězného února 1975, nositel Řádu republiky 1978) si střihnul kromě režie i scénář a byla Státní cena v 1953. Filmové profily z 80.let snímek kvitují slovy ""..Osudy hrdinů-proletářských umělců Anny a Toníka-se odehrávají na pozadí událostí roku 1920, kdy se československá dělnická třída pokusila nastolit vládu lidu.Karel Steklý byl za tento film vyznamenán státní cenou 1. stupně a několika dalším pracovníkům byly udělěny čestné prémie." Stěžejní je samozřejmě závěrečné prozření Anny, zajímavé okamžiky se objevují samozřejmě i během filmu, kdz se ukáže proradná tvář sociální demokracie během bitvy o Lidový dům. Toník Josef Bek k soudruhům: "Ubráníme se a zvítězíme. A nejen Lidák, ale i tahle fabrika bude jednou naše. Soudruzi dělníci: Hurá. Ředitel (vtipkuje): Až se budete dělit, nezapomente taky na mě. Toník (jakoby laskavě, ale současně výhrůžně): Budte klidnej, pane řediteli, my vám nezůstanem nic dlužni. Soudruzi (smějí se)"..Tak asi tak. (15.01.2011)

Oslavná kantáta Ivana Olbrachta přišla tehdy, v nejtužším období stalinských represí, vládnoucí komunistické straně náramně vhod. Její filmová podoba v režii Karla Steklého totiž svým mimoděčným entuziasmem bezezbytku naplňuje žádané a žádoucí požadavky dobových ideologických poradců, kterým osud nově zrozené socialistické republiky ležel na srdci víc než vlastní život. Zkorumpovaná masarykovská policie, zlotřilí političtí činitelé, bezskrupulózní fabrikanti, vykořisťované služky, poctivé proletářské lásky. A náležitě uvědomělí herci Marie Tomášová, Jana Dítětová a Josef Bek. Koho by to neburcovalo? Máňo, prosímtě, ty tak všechno víš, pověz mi, co je to bolševik? – Tím tě straší stavitelka, né? Hólka, ty se bolševiků bát nemusíš! Jsou to samý dobrý lidi. Dělníci, chudý pracující... No, co chceš? Já jsem taky bolševik! (27.02.2009)