Violet Evergarden: film

Zpočátku jsem se lekl, že jsem zase zabrousil na další filmové opáčko předchozích událostí, ale naštěstí to byly jen vkusně zařazené flashbacky. Tentokrát jsem se dočkali plnohodnotného pokračování, kdy jako obvykle Violet pracuje jako písařka pošty a dostává opravdu nelehké požadavky plné emocí. Jenže to není vše, kdy v tomhle filmu se dočkáme velice důstojného zakončení této série, i když si myslím, že to bylo trochu klišovité. Přesto to neubralo tomuto filmu, aby nám dodal zase velkou várku dramatu a emocí, které jsou navíc zabaleny v nádherné animaci a hudbě. Violet Evergarden se nejen zapíše do historie daného světa jako neskutečně talentovaná písařka, ale také do současné kinematografie jako něco nezapomenutelného. (22.01.2023)

Nový a poslední film Violet Evergarden byl jeden z těch filmů, kde jsem znal své hodnocení ještě před zhlédnutím. A nemýlil jsem se. Ono by tu asi stačilo napsat, že se jedná o pokračování skvělé Violet od skvělého KyoAni a mohl bych to tu ukončit. Stále jsem měl ale nějaké menší obavy, a to hlavně o hlavní dějovou linku. Měl jsem strach, že mě samotný příběh Gilberta a Violet neudrží u filmu celou délku filmu. To se naštěstí nestalo. Vše se tu totiž nevěnuje jen té "hlavní" dějové lince, ale máme zde také příběh mladého chlapce Yuritha. Příběh byl takový, jaký bych si od filmu ze světa Violet Evergatden přál a dokázal se skvěle nakombinovat s tím hlavním (a jako už zde psal Jeoffrey, musím říct, že mě nakonec právě ten vedlejší příběh bavil více a probudil ve mně více emocí, než ten hlavní). Nechci ale nijak shazovat hlavní dějovou linku. Ta mi přišla stále velmi kvalitní a nemůžu říct, že bych konec mírně neprobrečel. Jen by se to dalo dotáhnout ještě dál. Vše je doprovázeno přenádhernou animací. Animaci už u původní série považuji za to nejlepší, co jsem kdy nejen v anime, ale v celé animované tvorbě kdy viděl. Tady tomu samozřejmě není jinak a jakýkoliv náhodný moment, kdybyste film zastavili, by vám vytvořil nádherný obraz vhodný pověšení na zeď. Do toho všeho hraje velice pěkný soundtrack, který krásně podtrhne samotnou atmosféru (moment, kdy začalo hrát Michishirube mě zničil). Jen by stačilo ještě více vyždímat hlavní dějovou linku a neměl bych si na co stěžovat. Po třetím filmu Made in Abyss nejlepší anime film roku 2020. 8,5/10. (05.06.2021)

Upřímně jsem po shlédnutí trpěla menšími obavami, že je se mnou něco špatně, když s hlavní linkou nejsem moc spokojená. Domnívala jsem se, že mě tvůrci mají po předchozích zkušenostech s Violet relativně přečtenou a dobrá kombinace hudby, ohromné práce animátorů a silných slov mě opět dostane (přestože prvnímu filmu se to až tak dobře nepodařilo), i když na to všechno budu vlastně už dost připravená. Překvapení nebyla silnou stránkou žádného z příběhů. Ale! Jakkoliv moc jsem Violet přála ten nejsladší konec, realitou je, že do mě narazil silou papírové vlaštovky. Přes dojemně vytrvalé sebemrskačství hlavních hrdinů bych nakonec možná přivítala víc, kdyby se kouzelná panenka v životě skutečně posunula dál. I kdyby se při tom měla třeba držet za ruku s Dietfriedem. Stejně jako všem pánům, kteří zde nechali pro mě velmi konejšivé komentáře, jež mě přesvědčily, že v pofilmové rozpolcenosti neplavu sama, mi Ulyssova (Yurithova/Yurisova? ikd.) linka přišla mnohem silnější a sáhla mi studenou kovovou rukou přímo na duši. Celkově mě film o svých kvalitách prostě nepřesvědčil dokonale (i když Violet Evergarden jako celek považuji za jedno z nejlepších a nepochybně nejkrásnějších animovaných děl, které jsem měla možnost vidět), a trochu mi v něm chyběli Leon a Taylor s Amy, na jejichž životy za hranicemi času, který jim byl vyhraněn ve filmu a seriálu jsem se moc těšila a alespoň plytší uzavření jejich příběhů by mě moc potěšilo. Na rozdíl od Věčnosti a píšící panenky jsou to ale tentokrát velmi silné čtyři hvězdy. (17.10.2021)

Krásné zakončení jednoho krásného příběhu, který mě již v seriálové podobě pár let nazpátek naprosto ohromil. A když jsem se konečně dokopala i k filmovému pokračování, ničeho nelituju. Moc se mi líbí to propojení příběhu Violet a příběhu vnučky jedné její zákaznice, která se o mnoho let později vydává po stopách Violetina života. Můžeme tak mimo jiné vidět, co se po letech stalo se samotným světem či jak nejspíš po konci filmu pokračoval život hlavní hrdinky. Opět je to také příběh plný silných emocí, skvělé bylo nejen finální rozřešení, ale užila jsem si i vedlejší příběh o psaní dopisů a hudba i animace jsou naprosto špičkové, jak už jsme zvyklí ze seriálu. Jediné, za co musím v tomhle případě srazit body, je pomalejší rozjezd, ale zakončení po tom stojí za to a především cením fakt, že má film víceméně kompletně uzavřený konec. 9/10 (20.05.2024)

Bohužel, pro mě osobně trochu nečekaně horší počin než minulý film. Víceméně se tím potvrdily dojmy, u kterých jsem se přistihl minule sám a nastiňuje tu i Jeoffrey: Violet je mnohem zábavnější a dojemnější, když skrz její práci zažíváme různorodé, šťastné nebo smutné příbehy postav vedlejších než sledování jejího vlastního příběhu. V režii chyba není, ale scénář jistý zdaleka není a předloha nejspíš nedovolila moc volnou machinaci nebo jiné silnější úpravy. Už v seriálu jsem myšlenkama a všemi přání doufal, že jistá důležitá postava Violetiny minulosti se znovu neobjeví na scéně, protože jak vhodně sloužila k vybudování Violetiny budoucnosti, tak ač to zní krutě, její návrat do doby přítomné by pro mě nevedl k žádnému radostnému, šťastnému přivítání, i kdyby to pro postavu Violet bylo zasloužené uzavření její linky a naplnění jejího celoživotního hledání. Pokud příběh je v něčem víc než úspěšný, tak je to schopné užívání tématu písemné komunikace k probuzení emocí, které by mluvené slovo pravděpodobně v podobném stylu a záměru nezvládlo, a všechny ony vedlejší příběhy obsahují minimálně představitelné a vhodné situace, abychom takový přístup ztvárnily. Tohle se ale nedá říct o hlavní lince Violet a majora, kam se psaní šroubuje násilně, stejně tak i šíleně přetažené emoce (povídání skrz dveře bylo akorát citlivé, ale finále naopak výrazně přiškvařené) s přespříliš vztahovačným chováním snad všech zúčastněných postav mělo na mé přijetí spíš negativní dopad. Chápu snahu z vcelku obyčejného romantického příběhu udělat něco epičtějšího, ale tohle není cesta. A tím se zase vracím k tomu, že jsem si mnohem víc užil reference příběhů minulých. Celkově mám nejraději onu poštovní skupinku lidí, i např. Benedicta v těch šílených kozačkách :-D Podobně je to i u poetického vykreslení světa Violet Evergarden, které Kyoťáci si nikdy nedovolí odbít; scenérie jsou snové, drtivě uklidňující a vždycky mám ze sledování těchto příběhů v rámci estetiky blažený vnitřní pocit. Stejným dílem opět děkuji Evanu Callovi za kouzelný hudební doprovod. Nemůžu říct, že by film byl špatný, ale není emočně úderný tam, kde by si to nejvíce přál. A když víte, že o to ve Violet hlavě jde, tak je výsledek relativně rozporuplný. Nepřesvědčivé 4* (11.06.2021)