Kairo

Veľmi originálne spracovaný námet na tému "mrtví proti živým" v spirituálnej forme. Na diváka svojím pomalým tempom pôsobí dokonale deprimujúco a bezútešne. Jeden z najlepších ázijských hororov, ktoré som zhliadol, kde výrazne dominuje atmosféra. A k tomu zopár nezabudnuteľných scén, pri ktorých mi aj teraz behá mráz po chrbte. Preto so sebou všade nosím aj červenú pásku, pre istotu :-). (14.05.2007)

Takze strucne : rok 1941 bol natoceny Obcan Kane, Rok 1944 Double Idemnity. Roky sli a sli, kultovy film vznikol za kultovym filmom ... 1960 - Psycho, 1999 8 mm a Green Mile, 2001 Lord of the Rings a The Circuit. Film, ktory preslavil japonskeho rezisera Kijosi Kurosawu. Jeden z najdepresivnejsich filmov a la Arronofskeho Requiem za sen. Viac pisat netreba, je to len nosenie dreva do lesa : 100 % (20.02.2021)

Těžko tohle hodnotit, jelikož horor je to založenej hodně na hutný atmosféře a na skvělých mrazivých duchařských scénách, který samy o sobě jsou perfektní, ale když se to rozvrství do těch dvou hodin, co film má, tak to už znatelně ztrácí na napínavý atmosféře a s blížícím se koncem se to ještě zhoršuje, navíc je to zbytečně složitě vyprávěný a člověk se pak spíš zajímá, co měla která scéna znamenat než aby se nechal pohltit a stejně sem během filmu příběh plně nepochopil, abych si, bez přečtení zdejšího obsahu, dokázal sám udělat obrázek o čem ten film vlastně přesně byl. Ale přesto je to zajímavá netradiční duchařina, která nabídne něco víc než všechny ty ostatní asijský a o to je větší škoda, že to neni dotáhnutý k dokonalosti. 3,5* (17.04.2009)

Výsadou filmu je skutečnost, že si s duchy hraje nově, trochu jiným způsobem, že je nebere tak levně, jakby se to v japonské kinematografii nabízelo. Tvůrce si hrál, chtěl přinést něco trochu nového přemýšlivého. Přesto je to tempo někdy skutečně vražedné a to, že se zde zase tolik neděje, vás může uspat. Neužijete si pak tolik některé skutečně zajímavé scény, které by vás měly vytrhnout. (11.11.2013)

Kairo je mistrovské dílo. Špičková studie života moderní společnosti a to zejména samoty, vykořenění a uzavírání se do sebe je elegantně podána na ilustraci tehdy se rozvíjejícího internetu. Myšlenky jsou tak nadčasové, že po třinácti letech od vydání vše platí ještě dvojnásob. O pointě filmu by se daly napsat sáhodlouhé eseje ale Kairo boduje zejména tím, že všechny tyto roviny jsou naprosto integrální součástí filmu. Kamera, hudba, atmosféra a horor samotný jdou ruku v ruce s námětem a jako celek tvoří jeden z nejlepších hororů všech dob. Práce s hudbou, zvuky a hlavně také i samotným tichem nemá obdoby. Interiéry, exteriéry, úhly kamery, světlo, stín či samotné rozestavění aktérů není zdaleka náhodné ale promyšlené do nejmenšího detailu. Pro horor je však nejdůležitější právě horor a tady Kairo obzvlášť exceluje. Tužší atmosféra neexistuje a vše se navíc obejde bez jediného jump scare. Vrcholné dílo Kurosawy a zároveň nejlepší horor populární vlny japonského hororu z přelomu století. (A že ta konkurence se špičkovým Ringu, Ju-onem či Audition není vůbec marná!) Stačí se jen zaměřit na to, co tu Kiyoshi Kurosawa naprosto přirozeně a nepodlézavým způsobem vyvádí s perspektivou, aby bylo jasné že jde o Režiséra s velkým er. (02.07.2014)