Svatby pana Voka

Výborný Miloš Kopecký...on sám se nechal slyšet že je to jedna z nejoblíbenějších rolí! Opravdu skvělý film stejně tak jako osobnost Petra Voka z Rožmberka.Pozoruhodná postava která se do našich dějin zapsala jako poživačný šlechtic a bonviván ale i jako výborný rytíř, státník,cestovatel,milovník umění a knih(Na zámku v Třeboni vlastnil největší knihovnu v Českém království - dost možná i ve střední Evropě,Rožmberkové - ve své době nejmocnější rod Českého království- do značné míry samostatné knížectví)-proto nemůžu souhlasit s názorem *Oskara* že Petr Vok byl nedůležitou osobností českých dějin.Za jeho panování byla Třeboň považována za meku nejvyšších představitelů politiky(jednota bratrská),církve a učenců.Velkou měrou se zasadil o prosazení tzv. Rudolfova majestátu.Film zachycuje Petra Voka ještě za jeho divokých let až po smrti svého bratra Viléma se "uklidnil" a stal se z něho a skvělý hospodář.Podle mne výborný film, skvělý námět a výborný Miloš Kopecký jasných ***** Myslím si že i pro dnešní kinematografii námět na velkofilm jen s trochu vážnějším pohledem.:-) (26.06.2007)

50 %, zaokrouhluji dolů, protože mě to dost zklamalo. Pár dobrých míst a náběhů tam je, ale celkově to je jakési unavené a nesoudržné, i taková infantilní blbina jako Čtyři sluhové a čtyři mušketýři má lepší spád. Kopecký odvádí svůj vysoký standard, Landovský jako Rudolf je vtipný, naopak Kateřina (Darina Chlebová ve své jediné filmové roli) mi byla dost nesympatická (nějak mi připomínala Švorcovou). Divný film. (04.08.2019)

Úvodem bych měl předeslat, že nemám rád historické filmy. Pokud některému udělím 100%, znamená to, že je v mých očích opravdu výjimečný a s největší pravděpodobností, že je to veliká sranda. Přístup českého filmu k historickým osobnostem či událostem je tak zkostnatěle akademický, že jeho sledování obvykle prožiju ponořen do nejzazší hloubky křesla a nejtemnějších vzpomínek na školní léta. Vybavuji si jednu obzvlášť obtížnou dějepisářku, která o čemkoli z českých dějin vyprávěla tak, jako by byla osobně u toho a nesla svůj podíl zásluh. Historické osobnosti líčila buď jako hrdá matka, nekriticky vychvalující svého vzorného mazánka, nebo jako comicsové zlosyny s krhavým zrakem a neodůvodněným úmyslem pošpinit vše krásné, čisté a voňavé. Ani na okamžik nezapochybovala, že se vše odehrálo přesně tak, jak to zachytili kronikáři, nepřemýšlela o tom, že historie byla snad za všech období z těch či oněch důvodů účelově falšována a k nepříčetnosti ji vytáčela má častá otázka "A vy tomu věříte?" Svou reputaci si u mě definitivně pohřbila, když se po jednom zvláště plamenném výkladu odvolávala na jistý film Otakara Vávry, natočený v 50. letech. :o) No a důvod, proč to sem vlastně píšu, je, že ze stejného konce, nesmlouvavě černobílého, bere dějiny i většina filmů. A mě opravdu nikdy nebavilo sledovat, jak se kdysi kdesi komusi dávno mrtvému stalo cosi hodně nudného. Karel Steklý natočil hned několik takových kousků. Kdysi výborný scénárista komedií jako Roztomilý člověk dal v pozdějších letech svůj nepopiratelný talent k dispozici loajálně režimním objednávkám typu Temno, Anna proletářka atd. Svatby pana Voka jsou z jiného soudku. Petr Vok z Rožmberka byl postava nesmírně zajímavá, ale současně z dějinného hlediska nedůležitá. Takže soudruzi neměli důvod dohlížet nad žádoucím způsobem jeho prezentace a scénárista (Jan Procházka byl po filmu Ucho v nemilosti, takže není v titulcích) se mohl utrhnout ze řetězu. Svatby jsou bláznivá komedie á la Pošetilost mocných, s mistrovskými dialogy a tolika originálními nápady, že IMHO patří k absolutní špičce žánru. Bohatá výprava, jaká už se v českém filmu tohoto druhu zřejmě nebude nikdy opakovat, úžasná hudba, caravaggiovský obraz Františka Uldricha... a Miloš Kopecký. Od Barona Prášila neměl příležitost uplatnit ve filmu v plné míře smysl pro ornamentální gesta a slovní ekvilibristiku aristokrata, jenž využívá modré krve k podvratné relativizaci toho, v čem tkví skutečná vznešenost a urozenost ducha. Přiznám se, že právě v této roli ho mám vlastně nejradši a moc mě mrzí, že historiky bývá zmiňována jen s jakousi blahosklonnou shovívavostí. Potěšilo mě, když jsem se v jednom archivním rozhovoru dočetl, že i Kopecký považoval Voka za postavu, kde měl kromě herecké šance příležitost definovat svou vlastní životní filosofii. Nádherný, neprávem podceňovaný film, který za maskou frivolní hříčky skrývá mnohem víc, než je na první pohled zřejmé. 100% (23.08.2006)

Výborná komedie o šlechtickém divočákovi Vokovi, který své problémy s dluhy řeší svatbou s mladou Kateřinou z Ludanic, která je však ve stejném srabu jako on. Během filmu ožení celý svůj harém se svými kámoši i s těmi ostatními...a tak vůbec..Svatby pana Voka je dost nedoceněný film. Já z něho byl úplně nadšený. Miloš Kopeckej je na tyhle role obrovskej talent..a zazní tady spousta výbornej hlášek :) "Milosti, ne! Já jsem imptentní..úplně! - To je v manželství spíš výhoda - A mám delirium tremens! - Výborně!..."Situace je vskutku katastrofální, nicméně nevím, proč by měla být ještě vážná.." "Kateřinu unesu a budu s ni denně obcovat!! No dobře, tak obden.." (21.04.2007)

Snad je to krajem, odkud pocházím, snad tím, co jsem studoval, ale Svatby pana Voka mám rád. I když krávovin je tam tolik a do očí bijících - Petr Vok bydlí na Červené Lhotě, Kateřina z Ludanic v Telči, Vok se "přiznává", že za svůj život "dokonce i on jednu knihu přečetl" (což mi tam vadí nejvíc, vzhledem k jeho skutečné obrovské knihovně a péči o český jazyk a velkou vzdělanost). Ale to jsou podružnosti, které filmu dokážu odpustit, když mě něčím zaujme. A Svatby mě zaujaly postavou Petra Voka Miloše Kopeckého. Prosluněná pohoda renesančních Čech, životní filozofie frejíře z Rožmberka, moc pěkně zahraný Landovského Rudolf II. ... "Situace je katastrofální. Ale to neznamená, že je snad ještě vážná." (12.08.2012)