Spútaj ma!

Asi jsem na jinej styl humoru, zápletek a vykládání příběhu. Tady jsem měl chvílemi pocit, že si z nás diváků dělá řežisér nemalou srandu, v zápětí se ale snímek začal tvářit vážně. Takhle to probíhalo téměř celý film. Když to končilo, říkal jsem si, že se vlastně v průběhu nic moc nestalo, děj byl velice plochý, takový nemastný neslaný. Ale abych jenom nekritizoval, je potřeba vyzdvihnout herecké umění A. Banderase, kterému byste nějakou tu psychickou poruchu ve Spoutej mě! uvěřili. On je jeden z největších plusů spolu se španělštinou, která byla příjemným zpestřením. (06.02.2010)

Láska! Kto jej vlastne rozumie? Živel bez zákonov a hraníc. Ako to vhodne popísať? Bizarné? Rozhodne áno, miestami surové, tiež plné emócií a zvláštnych zvratov, to všetko však bez zbytočného pozlátka a sentimentu. Máličko sladký sa môže zdať koniec, ale pozornému divákovi neujde zvláštny výraz na tvári unesenej, pri poslednej scéne v aute.Napadlo ma, že by štokholmský syndróm? Almodóvar ma neustále znova prekvapuje tým, ako dokáže čítať v ženskej duši.Pre mňa lahôdka:) (04.06.2013)

Neuvěřitelné a nesdělitelné se v tomto díle stává i uvěřitelným, i sdělitelným. To ovšem neznamená, že obsah i zaměření ibersky divokého Almodorova filmu vyvolává jednosměrné nadšení. Na druhé straně nelze pominout bravuru, s jakou se nesnadné látky zmocnily jak filmový štáb, tak představitelky a představitelé klíčových postav vlastně komorního díla i scénaristické dotažení díla do obecnějších sociálních kontextů. Sbližování mezi oběťmi a jejich trýzniteli je známo i z teroristických vyděračských akcí a funguje i ve větších lidských množstvích. Pozoruhodná je skutečnost, že v podstatě zločinecký krok je motivován vlastně ušlechtilým záměrem a že podmínečný zdar má na hlavní mužskou postavu pozitivní psychoterapeutický vliv. Nepravděpodobné není nemožné: herecké kreace a temperament krále komiků (ale i neméně zdatného charakterního herce a operního i operetního zpěváka) Vlasty Buriana je druhým možným příkladem těchto neobvyklých postupů a změn. SPOUTANÁ stojí v každém případě nejen za zhlédnutí, ale i hluboké zamyšlení. (04.04.2016)

Napriek tomu, že ani jeden z predchádzajúcich piatich Almodóvarových filmov u mňa nepreliezol cez tri hviezdičky neodmietam pozrieť si ďalšie, veď čo keby? Nemám ambície označiť tento film za jeden z jeho lepších, či horších. Pre mňa je podstatné, že bol pre mňa stráviteľnejší napriek použitému záveru. Nemusel som premýšľať, či tento variant Štokholmského syndrómu je uveriteľný alebo nie. Len som sa pozeral na môjho nie príliš obľúbeného herca, ktorý sa narodil v deň mojich 24. narodenín, počúval hudbu môjho najobľúbenejšieho skladateľa filmovej hudby a s údivom sledoval záľubu režiséra v zobrazovaní žien používajúcich WC. (09.02.2014)

Zvláštne. Tvrdím o sebe, že mám rád zvláštne a nápadité filmy (akými tie od P. Almodóvra určite sú) ale zároveň ma jeho kinematografia nikdy nedokázala očariť, nie to pohltiť. Všetka tá farbitosť, náruživosť, excesívnosť a "emotívnosť" mi príde ako jedna veľká rošáda, karneval osobnosti, do ktorého nedokážem preniknúť. Atáme je výrazný a s ničím iným nepomýliteľný Almodóvar, ktorého ja nedokážem stráviť. (01.11.2013)