Deník Anny Frankové

To téma a celá historie kolem deníku Anne Frank je tak silné, že by museli být tvůrci skutečně hňupové, aby to zkazili. To se nepovedlo a snímek je ukázkou toho, že deník Anne Frank může fungovat nejen jako kniha samotná, ale i v tom hraném provedení, kde se krásně ukazuje snaha žít dál normálně v prostředí klaustrofobie a strachu, (30.05.2017)

Snímek těží především ze světoznámého příběhu židovské rodiny schovávající se za války v Amsterdamu, s ohledem na toto silné téma jen těžko mohl skončit propadákem. Tím spíše, když Annu hrála sympatická a pohledná Millie Perkins. Kromě těchto polehčujících okolností však je třeba uznat, že George Stevens si s látkou, s dramatickými momenty ticha i s nepříjemně narůstající ponorkou poradil dobře. Jedinou výtku spatřuji ve zbytečně dlouhé stopáži. (24.08.2014)

17. Zlatý Glóbus za rok 1959 - cena (1) - *Nejlepší film (podporující porozumění) - George Stevens + nominace (5) - Nejlepší film (drama), Nejlepší herec (drama) - Joseph Schildkraut, Nejlepší herečka ve vedlejší roli - Shelley Winters, Nejlepší režie - George Stevens, Objev roku (herečka) - Diane Baker (16.01.2009)

Přiznám se, že přes sháněním tohohle filmu jsem netušil, kdo byla Anna Franková. Když jsem zjistil jak to dopadlo, dostal mě smutek - za války zemřely miliony lidí, ale znát osudy lidí, kteří se dva roky skrývali a na samotném prahu osvobození byli chyceni a postupně skoro všichni zemřeli je šílené. Podobný pocit mám i po skončení filmu... i když jsem věděl jak to dopadne, na konci to zabolelo. A přestože jsem nechápal proč do hlavní role obsadili 21letou herečku, uvěřil jsem ji nakonec každý proslov, slzu, výbuch hněvu i probouzející se city. Hodně silné drama z války se kterým mám jen jeden subjektivní problém. Tříhodinový černobílý film odehrávající se prakticky v jedné místnosti je prostě neusledovatelný. Takže se dostavovala nuda a ke konci i úleva, že je po všem. Neodpustím si srovnání - ve stejném roce dokázal podobný příběh vyprávět Jiří Weiss v Rome, Julie a tma se stejnou intenzitou, ale na poloviční stopáži a možná by to bylo lepší i v případě tohohle filmu. (26.12.2020)

Kdo by neznal Annu Frankovou. Krásný a krutý příběh, který napsal sám život. Víte, jak to dopadne, ale stejně si říkáte, co kdyby to bylo jinak... Nebude. Během filmu člověk nemá daleko k slzám a je to jeden z těch snímků, u kterých vás mrazí, který umí navodit patřičné emoce, přitom je ale lacině neždíme. Skvělí herci. To, že se příběh odehrává skoro v jedné místnosti a v malém počtu postav mu vůbec neškodí. Kvalitní film někdy nepotřebuje velkolepé scény a přemíru herců. Představitelka Anny Frankové mi silně připomínala mladičkou Audrey Hepburn v Prázdninách v Římě. Ta neuvěřitelná fyzická podoba, podobné chování... A přese všechny krutosti, které film ukazuje, mnohdy se neubráníte smíchu, neboť některé hlášky opravdu stojí za to. (04.06.2012)