Rozhodne sa v nedeľu

Na první pohled forma vítězí nad obsahem. Celým filmem spirálovitě prolínající hudba, která je rovnocenným protihráčem dynamicky nádherných zápasů sportu, jenž jednoznačně patří k těm nejtvrdším a svým smyslem nejzákladnějším, utvrzuje dojem životnosti, energie, pohybu a síly. Do zákulisí amerického fotbalu samozřejmě příliš nevidím, a proto nemohu říci, na kolik procent mám všemu věřit, ale stejně mně připadá, že se jedná o jeden z mála kolektivně-sportovních filmů, jenž se snaží fenomén sportu nahlížet v celé jeho komplexnosti, nejednoznačnosti a rozporuplnosti. I to závěrečné rozuzlení, ač tolik podobné všem těm dnes již zoufale okoukaným patetickým sportovním finále, v sobě nese notnou dávku ironie a sarkastického nadhledu. (15.03.2005)

Aranžováním scén zápasů evokuje Stone energii, vůli, živelnost, testosteron a primitivní sílu tlačící míč tím i oním směrem - primární chaos i z něj povstávající řád. Rychle stříhá, a to i mezi dosti vzdálenými místy, zvuk přichází z obrazu i mimo něj, hudba chvílemi přehlušuje dění a chvílemi zase ne, mísí se poznámky komentátorů, diváků, řev trenérů, hráčů - sled promluv není dialog. Vytváří proud, který má zpočátku moc diváka strhnout +++++ Má tu moc strhávat ale jen chvíli, než si divák zvykne. Ne však nad těmi, kteří neradi ztrácí kontrolu (fauxthum měl pravdu - jsem control freak). Poskakování na parketu při dunivé hudbě či afrických tamtamech, nekontrolovatelného nadšení mas (jež jsou opravdu hloupé), kolektivní extatické zážitky - kdo při tomto trpí, budou trpět i teď. Já jsem jen divák/člověk, jehož výše zmíněné plní nedůvěrou - nechci se takto nechat strhnout a příliš mi ta snaha zahltit mě vjemy neimponovala. +++++ V druhém plánu nás film zavádí do zákulisí a vytváří širší obraz - primitvní sílu probouzí zázraky moderní medicíny fungující za hranicemi etiky, úspěch korumpuje hráče, majitelé se lísají ke sponzorům, diváci nemají paměť a žijí jen přítomným okamžikem, diváku dochází, že prvotní a primitivní jedno jsou. Dojde i na drogy, kurvičky a kazící peníze - však znáte Stonea. +++++ Smíšením s upřímně znějícími motivačními řečičkami, takovými, jak je známe z filmů, jež sport bez pochybování oslavují, vzniká docela ironický film - ironii pak dodává korunu ke klasickému win závěru přilepený dovětek. Odpouštím tedy Stoneovi z mého pohledu zbytečně dlouhou stopáž i fakt, že ony problematické aspekty vrcholového sportu stejně všichni znají, jen je dosud neviděli v jednom filmu. Ozdoby filmu, jenž by bez nich byl jen lépe řemeslně zvládnutou poctou fotbálistům. Což je nakonec stejně. Kurňa, vždyť ti chudáci riskují zdraví! (16.10.2014)

Americký fotbal nechápu, nekoukám na něj ani mu nefandím, ale tenhle film má prostě své kouzlo. Stone se očividně vyřádil, protože servíruje jednu režisérskou chuťovku za druhou. Kromě toho je akce výborně nasnímaná a dialogy mají takový náboj, že mi z obrazovky odskakovaly elektrony. Al Pacino tu navíc podává znovu jeden ze svých nejlepších výkonů a jeho povzbuzovací řeč při finálovém zápase je z řádu nezapomenutelných. + Cameron Diaz je tu dokonalá mrcha. + Skvělý a ještě lépe do filmu zakomponovaný soundtrack. (29.07.2009)

Jedno z těch lepších sportovních snímků made in USA. Takový režisér jako Oliver Stone to dobře zvládá, stejně jako herci, kterým nemám nic co vytknout. Že je Al Pacino výborný herec já už dávno vím, tady mě spíše překvapila Cameron Diaz, jenž zahrála svojí roli na jedničku. Any Given Sunday má minimum hluchých míst, opravdu to dobře plyne, ničím ale nepřekvapí a po zhlédnutí skoro nic nezanechá. (01.01.2011)

Dvouapůlhodinová pořádně našlapaná exkurse do amerického fotbalu. Jakkoliv se o tento sport nezjímám, tak přiznávám, že mě to pohltilo a přes dlouhou stopáž jsem se ani chvilku nenudil. Největší zásluhu na tom má výtečná Stoneova režie. Al Pacino potvrdil svou pověst a Cameron Diaz příjemně překvapila. (08.10.2010)