J.F.K.

Jestli mám JFK připojit nějaký přívlastek, pak určitě nikoliv ten, že by se mělo jednat o nejlepší Stoneův film. Ale nejspíš by si zasloužil přívlastek nejosobnější. Oliver Stone si zkrátka splnil svůj sen a natočil film o tématu, které ho v moderních amerických dějinách pálí asi nejvíc. Ten film je natočený se zjevným zaujetím, vášnivě, až s posedlostí. A nemyslím si, že je to dobře. Stoneovi chybí odstup a propadá paranoidním konstrukcím. Začátkem 90. let jsem se atentátem na Kennedyho zabýval a přečetl jsem si kde co bylo u nás k mání. Ono je to asi tak - pokud vám v Americe nezáleží na serióznosti, zabýváte se v oblasti konspiračních teorií Oblastí 51 a ufologií, ze které konec konců vycházel svého času ve svých popkulturních velkofilmech Spielberg, no a pokud chcete vypadat seriózně, řešíte atentát na Kennedyho a konstruujete ta nejšílenější spiknutí. Z obrovského množství materiálu si Oliver Stone pochopitelně vybral jen ta východiska, která podporují jeho teze. Existuje ale stejně velké množství indicií, které jeho představu rozbíjejí. Netroufám si tvrdit, že vím, jak to všechno bylo, ale nakonec mi představa, že atentát spáchal Oswald sám, přijde pravděpodobnější než jakákoli jiná verze. Jestli něco opravdu platí, tak to, že státní administrativa USA se předvedla v opravdu špatném světle, ať už jde o bezpečnostní opatření před atentátem nebo průběhem samotného vyšetřování. Ale hledat v tom všem ďábelský komplot zavání účelovostí. Jestli nějaký mýtus zaslouží nelítostně rozbít, tak je to především představa "prezidenta pravdy", se kterou Stone pracuje. Populární sitcom Červený trpaslík v jedné z epizod provokativně pracuje s myšlenkou, že se atentát podaří překazit a vede to ke katastrofě, protože Kennedy oslabený neustálými společenskými skandály z četných milostných afér a styky s mafií Ameriku neukočíruje. Samozřejmě jde o komediální nadsázku, ale s reálným základem. S odstupem doby lze říct, že se Kennedy od svých prezidentských kolegů nelišil a měl dost másla na hlavě. Pro mě je neúnosná délka a především konspiračně paranoidní charakter filmu. V JFK vidím počátek zaplevelení veřejného prostoru těmi nejstupidnějšími konspiračními teoriemi, jaké si lze představit. Mechanismus, který Stone použil, se od té doby jenom recykluje. Celkový dojem: 60 %. (16.12.2015)

Krásná ukázka dokonalé filmové manipulace. Nemůžu se na to úplně zlobit, protože jde zřejmě o Stoneovo upřímné přesvědčení a ne politickou propagandu, i když jde rozhodně o nebezpečně prolhaný film. Výživný studijní materiál k tomu, jak utvářet divákovo přesvědčení. Na emocionální úrovni tak strhující, že by člověk přestal věřit komukoliv, kdo má na rozdíl od Kevina Costnera nějaká data. (01.09.2010)

Vynikající konspirační film, který jsem měl možnost vidět v DC o megadélce 3h17min. Mohu přitom říci, že pár krátkých hluchých míst se přeci jen najde, ale celkově je film obsahově a informačně neskutečně plný. Olivek Stone točit umí, takže se i na pomalé pasáže vyšetřování hezky dívá a herecky ansábl (Kevin Costner, Kevin Bacon, Tommy Lee Jones, Joe Pesci) dostal režisér hodně kvalitní. Chtěl bych vědět, jako mnoho dalších lidí, jak se atentát na JFK doopravdy stal. (24.07.2011)

Nejsem odborníkem na téma Kennedyho smrti, ale hvězdičky musím dát za snahu se tímto tématem zabývat. Dokud se Stone drží ověřených fakt a buduje na jejich základě teorie, tak je vše v pořádku. Nepochybuju však o tom, že existují fakta, která jeho teorie vyvracejí, ale on je neuvádí a já je neznám. Proto můžu hru na pravdu hrát dál. Hra ale končí ve chvíli, kdy je jasné, že se už jen vaří teorie z vody a Garrison při procesu s Shawem obviňuje prezidenta, vládu i bezpečnostní složky státu (trvá to asi 30 minut, o Shawovi ani slovo a nikdo proti tomu nemá námitku). Můj celkový dojem je takový, že této teorii věřím asi tak stejně jako té oficiální (tedy hodně málo) a nejvíce jsem byl spokojen s plejádou hereckých es, která se promenádují před kamerou. (13.03.2009)

Když jsem to kdysi na střední viděl, docela to se mnou zahýbalo - od té doby už mnoha věcem nedokážu věřit (především politikům a médiím samozřejmě - a už vůbec ne těm americkým). Film, který člověka v jistém smyslu osvobozuje. Po technické stránce precizní. - - - - - - 8. 6. 2013: No jo, je to občas evidentně přibarvené, scenáristicky komprimované až k dílčí nevěrohodnosti a občas zbytečně patetizované. A celá linie Garrisonových neshod s manželkou tak (..!) prosťoučce vystavěná. Ale celkový feeling filmu, rytmus, střih, kamera, dramaturgie a herci jsou tak geniální a (dobrovolně zcela "jasné") poselství tak zásadní, že prostě nemůžu tomuto filmu opravdu "vážně" vytknout vůbec nic - dokonce ani ty neustálé odlesky v brýlích Kevina Costnera, které prozrazují, že to nejsou žádná dioptrická skla, ale jen nějaké dokonce mírně zvlněné fólie (naopak jsem za tento "zcizovák" vděčný, podobně jako za kombinování záběrů reálného a hercem hraného Johnssona, což vnímám jako přiznávání oné pseudodokumentární rekonstrukcoidní shakespearizující "hry", která si hraje na žánr hollywoodského dramatu plného hvězd, jen protože by na to jinak diváci nepřišli). Brecht by měl radost..! (28.02.2007)