Trojuholník smútku

Když si vzpomenu na tu nekončící masírku ze strany Aerofilms kolem toho filmu, bylo by po jeho zhlédnutí přesnější v mém případě mluvit né o zklamání, ale skoro až o nasranosti. Ty oslavný kecy, který to vynášely do nebe, byly prostě strašný, a s odstupem mi zní jako zlý vtip. Ten film je příšerně nudnej, místy silně nechutnej, hrajou tam skoro bez výjimky samý hnusný herci, trvá to skoro 2,5 hodiny (bože!!!) a má to protivně useknutej konec, jako flusanec do ksichtu za to, že člověk vydržel do konce. Tvl fakt už nasrat, za tohle nedík. (30.11.2022)

Nepáčila sa mi prostredná časť filmu. Prvá polovica je skvelá, trefná, hilarious. Bazénová scéna patrí medzi najvtipnejšie, ktoré Östlund napísal. A potom príde hromadné grcanie, a ani nie, že by som bol nejak extra konzervatívny v otázke hraníc umeleckého vyjadrenia, ale keď už asi po pätnástich minútach zvracania pridali ešte sranie, tak nielen, že to nebolo vtipné porovnateľne s predošlým dejom, ešte sa mi z toho začal dvíhať žalúdok. A to nie je úplne dôvod, pre ktorý som do kina šiel. Östlund sa vyjadril, že tá scéna nemá hlbší zmysel, že to bol len taký vtipný nápad. No, možno mal ostať na papieri. Na chvíľu ma stratil úplne. Potom ma zase chytil, ale k úrovni päťhviezdičkovej prvej polovice (alebo ostatných Östlundových filmov) už nedosiahol. Tri a pol, a určite najslabší Östlund, to je bez debaty. Ps: Charlbi Dean je škoda. (24.10.2022)

"I sell shit." Trojúhelník smutku sebejistě vstupuje do triumvirátu k Parazitovi a White Lotus. Je to taková hořká pohádka: jde o příjemně zjednodušenou, ale ne banální, šikanu povrchního světa nalakovaného marketingem, kde rovnost je prázdný trademark, a kde vysoké postavení ve společnosti nezaručuje potřebnost vaše nebo vaší profese pro přežití a rozkvět lidstva nebo vlastně čehokoliv. ___ Jde o pomíjivou návštěvu takové té terapeutické místnůstky, kde rozbíjíte vázy a talíře a křičíte a tak. Človeka to asi uvolní, je mu na chvíli hezky, ale pak se zase vrátí do stejného světa, který tu vybitou frustraci způsobil. __ Nebo jinak: jsou to dvě hodinky slastně cynického a požitkářského mučeníčka lidí, kteří těží ze současného nastavení tržního prostředí. Jsou karikováni, ano, ale ne démonizováni. Moc ve snímku korumpuje i ty, ke kterým bychom měli tendenci cítit sympatie.  Buď korumpuje a nebo zkrátka rozesere. Reprodukuje bullshit svět, kde jsme trapný a absurdní a zbytečný a fajn a nic moc nemá smysl. Jděte na to, ať se politický profilujete jakkoliv, myslím, že vás to neurazí. Já se smál furt. A stejně nás to všechny spojí ve scénách se zvracením. EDIT1 (spoilery): po ztroskotání mi chybělo fyzické násilí jakožto nástroj k udržení původních mocenských pozic. EDIT2: ... a jakej to byl pro vás pocit, když moře vyplavilo tělo zesnulé manželky obchodníka s hnojivy, které jste se před půl hodinou s pocitem zadostiučinění smáli, jak se válí ve vlastních tělesných tekutinách? Od Östlunda to byl myslím super dloubanec směrem k divákům. (30.09.2022)

║Rozpočet EUR 10miliónov║ Tržby USA $4,224,715║ Tržby Celosvetovo $22,527,879▐  Slušne úchylná satira na mocných. Zvrhlé, chladné až odpudivé. Určite účelové, miestami dosť trefné, demorálne ale nie  tak dokonalé aby to dostalo do kolien. Režisér Ostlund si vie vybrať silné ľudské a dramatické námety ale nedokáže z nich vyťažiť maximum. Možno škoda že sa tam v príbehu viac nezápajal Woody Harrelson. /60%/ (29.01.2023)

Ruben Östlund natočil jízlivou satiru o současné společnosti a lidech, kteří nejsou připraveni na to, že přijdou o svůj společenský status. Jenže nejde o intelektuální onanii, ale o nesmírně zábavnou a vtipnou komedii, které není nic svaté a krom skvělých herců, originálních nápadů a chytrých dialogů nabídne i minimálně jednu scénu, která se svou absurditou a vyhroceností zapíše do filmových dějin. Jeden z nejlepších filmů roku. (20.09.2022)