Trojuholník smútku

Ruben Östlund natočil jízlivou satiru o současné společnosti a lidech, kteří nejsou připraveni na to, že přijdou o svůj společenský status. Jenže nejde o intelektuální onanii, ale o nesmírně zábavnou a vtipnou komedii, které není nic svaté a krom skvělých herců, originálních nápadů a chytrých dialogů nabídne i minimálně jednu scénu, která se svou absurditou a vyhroceností zapíše do filmových dějin. Jeden z nejlepších filmů roku. (20.09.2022)

Ale jo, sem tam jsem se smál, sem tam jsem se smál hodně, sem tam jsem se smál hodně hodně, ale celé mi to tak nějak nedrželo pohromadě a nevěděl jsem, co si z toho odnést. Ano, člověk si pak přečte, že se jedná o "břitce satirickou komedii o společenských rolích a opojné síle moci" nebo že to je "satirická óda na nevyhnutnou nerovnocennost ve společnosti" a pak si řekne "Hmm, to dává smysl"... Asi jsem na tyhle evropské nezávislé filmy moc hloupej, nedá se svítit... 70% (14.12.2022)

Jednoznačný filmový hype roku. Blinkací scény mají sice až montypythonovský rozměr a Östlund asi také hledal Meaning of Life západní společnosti, nebo její elity, jak už jsem ale psal v komentáři Östlundova předchozího snímku Čtverec - Nejsem si jist, jestli Zlatá palma z Cannes (potažmo evropské filmové ceny) není výrazem totožného pokrytectví, na které poukazují tvůrci ve filmu, namísto charitativního večírku udělíme cenu filmu, který našemu světu nastavuje nelichotivé zrcadlo, a pak nasedneme do svých Tesel, soukromých tryskáčů i jachet a jede se nerušeně dál... PS: Film s rozpočtem 15 milionů dolarů, tedy cca 345 milionů korun, si utahuje z rozmařilého způsobu života horních deseti tisíc. Tak doufám, že Woody Harrelson létal z Ameriky na natáčení soukromým tryskáčem... :-) (12.12.2022)

Cynická satira, která tne do živého. Östlund neskutečným způsobem míchá s démony dnešní společnosti a jako karty je rozdává jednotlivým protagonistům. Přesto především baví a hýří vtipem i v těch nejvypjatějších momentech. Poměrně málo známý herecký ansámbl předvádí to nejlepší co letošní rok nabídl. Ať je to král hoven Zlatko Burić, kapitalistický marxista Woody Harrelson nebo vyloženě moderní pár Harris Dickinson a  Charlbi Dean (budiž jí země lehká). Sebrat lidem jejich sociální status a promíchat karty důležitosti je zvláště v dnešní době velmi osvěžující sledovat. Filmem roku asi zůstane druhý Top Gun, ale Trojůhelník smutku je alespoň za mě v těsném závěsu. Mohl by být i zlatý plešoun za nejlepší film, všechny potřebné parametry tu splněny jsou, i když jsi nejsem jistý jestli někdo z nich byl nebinární, snad možná ta co neuměla mluvit... (24.12.2022)

Vynikající a originální rozklad a reflexe podléhání moci, ať už jsme na jakékoli pozici v systému, je-li založený na (uměle vyvolávaném) nedostatku, vynuceném konkurenčním boji a existenčním stresu. Film, sám o sobě sebejistý, ještě roste s přesahy: jednak tím, že tu svoji moc citelně a svévolně uplatňuje i režisér nad divákem (scény, ze kterých vám nebude dobře, ale musíte se dívat, zatímco režisér tlačí na pilu), analogicky k tomu, jak ji uplatňuje nad pasažéry lodi kapitán (nemohou vypnout rozhlas, z něhož k nim mluví o tom všem, co v tu chvíli opravdu nechtějí poslouchat). Výborná kamera zde slouží i jako mocenský nástroj fyzické trýzně, jak postav, tak diváka. Odkazy ke Goldingovu Pánu much a Buñuelovu Nenápadnému půvabu buržoasie. *** Akorát že mám pocit, že to zrovna Östlund umí i líp než tady. *** (Světozor s Ondrou a Lídou.) *~ (06.11.2022)