Nixon

Power corrupts, absolute power corrupts absolutely... Život Richarda Nixona by se lehce mohl změnit v karikaturu nejen v rukou liberála Olivera Stonea. Pod vlivem všeobecné tendence omlouvat kdeco kdečím by se stejně snadno mohl zvrhnout v ódu na nešťastnou oběť okolností, která to vlastně všechno myslela dobře. Nesnadný úkol z toho nějak vybruslit na sebe vzal Oliver Stone v dobách své vynikající formy a předtím, než si nasadil brusle a vyrazil na kluzkou plochu nonfiction, do svého týmu povolal špičkové hráče. Do kapitánského dresu oblékl Anthonyho Hopkinse, asistovat mu nechal Boba Hoskinse, Paula Sorvina a Eda Harrise pod krycími jmény J. Edgar Hoover, E. Howard Hunt a Henry Kissinger a manželsko-mateřský dohled svěřil Joan Allenové a Mary Steenburgenové, načež odpískal začátek tříhodinového zápasu bez přestávky, bez oddychu a bez hluchých míst. bez ohledu na minimum fyzické podoby od těch časů vidím v Nixonovi Hopkinse, jeho ztotožnění s rolí hraničí s převtělením, jeho herectví je neuvěřitelné a uvěřitelné současně. Bez nejmenší námahy se mu daří vzbuzovat nejistotu z toho, co se děje, záblesk lítosti, když se pod náporem nemoci doslova hroutí k zemi, odpor k tomu, k čemu všemu se lidé pod vidinou moci odhodlají, i strach z vědomí, že i nejmocnější z tohoto světa nejsou nic víc než lidé jako každý jiný. Ne že by to všechno bylo něco kdovíjak objevného. Objevný je způsob, jak zlehka a nenápadně se to děje a jak samozřejmě se stáváme součástí prostředí, kde strach (ze ztráty moci a tím sebe sama) vládne, paranoia mu přisluhuje, nevědomost hříchu činí a lidé jim všem klečí u nohou. Nixon netáhne na branku zdaleka tak přímo jako JFK, ale na mé straně hřiště se mu podařilo vsítit všechny góly už při prvním zhlédnutí v mých pubertálních letech. Moji rodiče to tehdy brali jako neférový vlastní gól dokazující, že mě vychovávají nějak divně, a povzdechli si, že jakékoli tendence naznačující, že ze mě někdy bude politik, ze mě vytlučou. (19.12.2007)

Myslím, že se Nixon, jako jeden z nejzajímavějších prezidentů v historii USA, dal zfilmovat ještě o něco zajímavěji. Já, ač docela v obraze, jsem měl také problém s některými jmény, a možná si ty více než tři hodiny někdy zopáknu s nadějí, že to poberu na 100% a ocením na plný kule. Takhle to byla předně Hopkinsova herecká exhibice s některými působivými dílčími momenty. Chyběl drive který měl JFK, i lehkost z W. "Can you imagine what this man would have been had he ever been loved?" [HD] (01.12.2010)

Nixon byl muž, který vedl Ameriku v jejím nejsložitějším období od občanské války. Viděno v tomto kontextu, jeho pád měl sotva co dělat s jeho omyly a nedostatky. Navzdory přesvědčivému volebnímu vítězství a politickým úspěchům, levicoví intelektuálové ho dokázali vyřídit, protože kontrolují média na východním pobřeží USA. Jsou to titíž lidé, novoangličtí aristokraté, kteří později nenáviděli Reagana a znemožnili Bushe mladšího. Všechny tyhle prezidenty, selfmademany bez elitního vzdělání, měli za vidláky. Přitom kdo jiný než oni by měl personifikovat ideál otevřené společnosti? Nixonovi nepomohlo ani to, že napravil právě to, co východní liberálové nenáviděli, zejména Vietnam. A ačkoli to byli Kennedy a Johnson, kteří to spískali, coby ne-vidláci zůstali nedotknutelní. --- Stone k mému nemalému překvapení tyhle paradoxy ukazuje dosti objektivně. A rozvíjí podle mne velmi rozumnou hypotézu, že Nixon mařil vyšetřování Watergate ne kvůli nějakým selháním ve funkci prezidenta, ale kvůli starým hříchům a tajemstvím, sahajícím snad až do Eisenhowerovy éry (kdy byl Nixon viceprezidentem). Na rozdíl od Stonea však nevěřím, že šlo primárně o Kubu; tu zvrtal Kennedy. Nixon měl zkrátka v šatníku nějaké kostlivce, kteří byli přijatelní v padesátých letech, ale ne v sedmdesátých. Byl vlastně zničen coby přežitek starých časů. (27.08.2015)

Nixon je taká tri hodiny trvajúca rapidmontáž. Mne však tento prístup pripadal adekvátny, on vlastne odrážal to, čo sa odohrávalo v Nnixonovej hlave. Rozhodnutia za pochodu, schizofrénne odhaľovanie zradcov, pocit vlastnej všemocnosti, absencia výčitok svedomia. Prekvapuje ma prepad filmu, pamätám si dobu, kedy šiel do kín a čakal sa triumf ako JFK. Domnievam sa, že toto je životná Hopkinsova úloha, ktorý dokáže byť démonickejší ako samotný Nixon a zároveň mu dodáva ľudskú tvár. Nie v tom zmysle, že ho budete mať radšej, ale že veril svojim snom, ktoré boli možno trochu staromódne a konzervatívne. Chcel byť novým Lincolnom, ale to proste nebolov 20. storočí možné. Ono potom bolí, keď vás národ nenávidí. Bolí to veľmi a ničí to dušu. Nixona po tomto filme nebudete mať radšej, ani ho viac nenávidieť, proste je to podľa mňa vyvážený životopisný film, založený najmä na výkone ústredného herca. Samozrejme nie je vôbec od veci si pustiť filmy súvisiace s témou najlepšie po sebe. (13.09.2015)

Vietnam a slet dalších událostí je fatální pro USA dodnes. Nixon porušoval zákony a z hlediska práva spáchal zločin, za který měl být potrestán. Na druhou stranu byl v dost těžké situaci a USA skutečně pod jeho vedením mělo tvrdého hráče v zahraniční politice. Zájmům své země mohl hodně prospět (všechno je to o ceně a USA jednoznačně vede v současnosti závod ke dnu)..."Už v červenci roku 1971 v Kansas City americký prezident Richard Nixon před skupinou osob zastávajících vedoucí pozice ve sdělovacích prostředcích prohlásil, že jeho země vstupuje jakožto velká civilizace do fáze, kdy se v ní objevují dekadentní tendence, které ji nakonec zničí. S odkazem na příklad starověkého Řecka a Říma uvedl, že jakmile velké civilizace začnou oplývat bohatstvím, ztratí vůli žít a dále se rozvíjet." 67%. (30.11.2013)