Nixon

Stone točit umí, tentokrát se podílel i na scénáři a opět přizval spoustu známých tváří. Ovšem jestliže jsem tento tříhodinový opus ve zdraví přežil, pak je to jen díky nejlepšímu herci všech dob Anthony Hopkinsovi. Devadesátá léta zkrátka patřila jemu - další Oscarová nominace. Nominována byla i Joan Allen (což chápu) a scénář a hudba (což v obou případech nechápu - i John Williams občas vytvoří něco nezáživného, ale už je to taková tradice nominovat ho skoro každý rok) (27.07.2003)

Mám moc rád dlouhé filmy, když mají co říct, a tenhle rozhodně má co. Spíš to bylo až moc krátké a útržkovité. Tolik informací a rozhodnutí, že jsem z toho vlastně vůbec nebyl moudrý, a mnohdy se mi stalo, že jsem netušil, zda ta či ona událost je ok, jaké má vlastně pozadí, dopad, motivy. Hodně věcí je tam pro mě v mlze. Ale asi to tak má být, abychom nebyli tlačeni do předem připravené názorové pozice. Rozhodně je tu i vzdělávací funkce. Nikdy jsem zcela nepochopil, jak mohlo z takové "maličkosti", jako bylo Watergate, vzniknout takový průšvih, ale film ukazuje, že toho bylo mnohem víc a mnoho věcí bylo propojejných. Přestože není možné brát film úplně doslovně. Co mě zcela neoslovilo, byly flashbacky z dětství, ale asi to bylo potřeba. Zvolený časově zmatečný střih je také otazníkem. Celkově však dobrý film a profesionální práce po všech stránkách. Jen by mě zajímalo, zda a jestli v takové míře, se dějí takovéto intriky i dnes. (17.10.2016)

Pár let poté, co Stone natočil své pravděpodobně nejzásadnější magnum opus a to JFK, se zaměřil tentokrát na pravý politický protipól liberálního smýšlení Johna Kennedyho, tedy Richarda Nixona. Stoneovi se podařilo opět vzbudit v divákovi paranoiu 60. a 70. let, která obestírala americký národ, jež se stále ještě nezbavil myšlenkových pout, které mu nasadil senátor McCarthy. A v této době přichází Dick Nixon, jako člověk, který eliminoval politiku na "dobro" a "zlo", "my" a "oni" a snad možná ještě přesněji na "já" a "oni". Paranoia tentokrát sídlí v Bílém domě a tomuto tématu ustupují do pozadí (ale nejsou opomíjeny) tak důležité události, jako uznání Číny, SALT I a II a válka ve Vietnamu. O co se Stone snažil, bylo nejspíše ukázat na mnohdy trnité cestě k prezidentskému křeslu Nixonovu osobnost a důvod, proč odposlouchával nejen sebe, ale i ostatní, což vedlo k jeho rezignaci. Nemyslím, že se dá tento film považovat za historický pramen už jen z podstaty, že byl natočen právě Oliverem Stonem, ale nelze mu upřít výpovědní hodnotu a snahu přiblížit asi nejnenáviděnějšího prezidenta v historii USA divákům. (16.05.2015)

Měla jsem problém s tím, že jsem celou dobu té předlouhé stopáže režisérské verze stále vnímala Antonyho jako Hopkinse a nikoliv jako Nixona. Jinak jsem si ráda připomněla spoustu důležitých událostí amerických dějin minulého století a snažila se alespoň trochu nahlédnout do složitých pletich politického zákulisí. (02.01.2024)

Ach, ten Oliver si myslí jak, že je rafinovaný a chytrý když jako ultralevičák občas mrdne do své filmografie filmy jako Nixon nebo W aby jakože ukázal, že není zaslepený a že se dokáže střízlivýma a smířlivýma očima podívat i na své nepřátele. Po takovém taktickém tahu si pak může točit své untold historie a čtyřhodinové agitky Putinovi a tvářit se u toho jako seriózní a objektivní filmař... Ani hovno....... Nevím no.. Hopkins má zmáknutou nixonovu gestikulaci na jedničku, ale herecky mě to nepřesvědčilo. Poslední fázi Nixonova pádu bych pak viděl jako přímo nezvládnutou.. Stone si jede takový ten svůj standard, kdy si ohýbá a zvýrazňuje věci které se mu hodí do krámu a tváří se u toho jako, že vlastně jen otrocky předkládá holá historická fakta.... Zajímavé drama, které se mi ale v celkovém kontextu protiví.. (13.08.2017)