Nixon

Nixon je taká tri hodiny trvajúca rapidmontáž. Mne však tento prístup pripadal adekvátny, on vlastne odrážal to, čo sa odohrávalo v Nnixonovej hlave. Rozhodnutia za pochodu, schizofrénne odhaľovanie zradcov, pocit vlastnej všemocnosti, absencia výčitok svedomia. Prekvapuje ma prepad filmu, pamätám si dobu, kedy šiel do kín a čakal sa triumf ako JFK. Domnievam sa, že toto je životná Hopkinsova úloha, ktorý dokáže byť démonickejší ako samotný Nixon a zároveň mu dodáva ľudskú tvár. Nie v tom zmysle, že ho budete mať radšej, ale že veril svojim snom, ktoré boli možno trochu staromódne a konzervatívne. Chcel byť novým Lincolnom, ale to proste nebolov 20. storočí možné. Ono potom bolí, keď vás národ nenávidí. Bolí to veľmi a ničí to dušu. Nixona po tomto filme nebudete mať radšej, ani ho viac nenávidieť, proste je to podľa mňa vyvážený životopisný film, založený najmä na výkone ústredného herca. Samozrejme nie je vôbec od veci si pustiť filmy súvisiace s témou najlepšie po sebe. (13.09.2015)

[DC] Najlepšia je stredná tretina. Rozhovory so šéfmi FBI, CIA, deťmi kvetov, lobistami (J.R.!)... Skrátka doba odkedy sa Nixon dostal do úradu, až po začiatok jeho pádu. Polokonšpiračná verzia reality, pričom od začiatku je jasné, že hlavná postava je zlý človek, s ktorým nebudete sympatizovať. Netreba ho dokonca ani chápať. Stačí vidieť to zanietenie. Trúfam si povedať, že nikto by ho nezahral ako Hopkins. Fenomenálny výkon. Geniálny scenár. A Stone tiež. Ukočírovať tri a pol hodinový "kolos", precpať ho skrz-naskrz vlastnými názormi; nenudiť; neskĺznuť ku klišé; zaznamenať rozklad osobnosti až po hranicu zdravého rozumu a pritom ani v najmenšom nekarikovať, to chce veľkého režiséra. V závere Vám ani moc nebude vadiť, že jediný kto z toho podľa Stonea vyšiel s čistým štítom, bol Fidel Castro (18.10.2014)

tenhle film má docela smůlu...jednak nepodchycuje zas až tak atraktivní osobnost nebo tématiku jako Doors nebo JFK ( přitom je Nixon tematicky nejzajímavější a natočený to neni o nic hůř )...zároveň přišel až po nich a opakuje postupy předvedený už ve filmech předchozích.........moje aktuální alergie na Richardsona tady dostoupila svého pomyslného vrcholu....na jednu stranu sice šetří se svými pověstnými přepaly, ale pořád je tu ta klasická barevnost, kašírovanost, epičnost a nadužívání podhledů...nejsem objektivní...v určitejch ohledech to působí velice moderně, v jinejch to zas dost zestárlo......na druhou stranu se ten vizuál ke zvolený poetice hrozně hodí.....a v tom je ten problém...co vlastně ten Stone dělá ? demytizuje ? určitě !....ale souběžně remytizuje.....a nejenom to, on ten americkej mýtus ještě zesiluje ( z tohohle důvodu mam nejradši Alexandra, kdy ten film má abstraktnější charakter a neopírá se o konkrétní moderní dějiny - patos je pak přijatelnější, vhodnější)....nechápu, jak mu někdo mohl v souvislosti s WTC vyčítat, že se pod tíhou situace uchýlil k patriotismu....z jeho filmů patriotismus místama vyloženě stříká ( když se kamera v záběru na letišti zvedá nad davy lidí s vlajkami v rukou, tak jsem si řikal, že už fakt stačí)........jenže na druhou stranu ta mýtizace je souběžně optikou hlavního hrdiny, který sám sebe vidí v kontextu velkých dějin, stylizuje se......a v po dvou hodinách tam nastoupí velice náhlý a silný zcizení a film přepne do temný roviny....co má člověk s tim Stonem dělat ?! kdyby aspoň nebyl tak dobrej filmař, bylo by ten odsudek snazší......v určitých ohledech pochybný, ale pořád silný zážitek....plus skvělý Hopkins, který nevyrábí karikaturu, ale kompaktní, živoucí figuru... (15.01.2012)

Na snímku je znát, jak moc Olivera Stonea námět přitahoval a jak ho konspirační vidění světa republikánských pletichářů Nixonovy éry fascinovalo. Při natáčení byl ve svém živlu a taky k nezastavení - stopáž, která je pro běžného (náhodného) diváka nestravitelná, hovoří za vše. Zhlédnout Nixona znamená ponořit se opět do prostředí, které Stoneovi fanoušci důvěrně poznali už v jeho slavném zpracování atentátu na Kennedyho. Stone natočil v případě Nixona nelítostný politický pamflet, který by se dal označit jako "poslední úder" vzpomínce na někdejšího amerického prezidenta. Ve filmu najdete spoustu detailů, kde se kamera pase na Nixonově zpocené tváři, jeho křivém úsměvu, známkách nejistoty a nervozity, fyzické i duševní vyčerpanosti. Výsledkem je jednostranná karikatura, nikoliv plastický obrázek komplikované historické osobnosti. Nejde o to vylepšovat Nixonův odkaz retušováním jeho lidských slabostí, nepopiratelných politických chyb a osobních selhání, ale Stoneův výsledný obraz považuji za deformovaný a tendenční. Nemám problém s hereckým výkonem Anthonyho Hopkinse, ale s tím, kam ho režisér směřuje. Podobně nemám problém s řemeslnou stránkou filmu, nýbrž s jeho obsahem. Po pravdě mě nebavil ani jeden ze Stoneových portrétů amerických prezidentů, na to je jeho práce příliš ideově vyhraněná. Běžného filmového konzumenta bude odrazovat nejen délka filmu, ale i zahlcenost postavami a událostmi a v neposlední řadě i odtažitost politického tématu. Celkový dojem: 45 %. (09.12.2018)

Toto je parketa, ktorá Oliverovy Stoneovy sedí a ide, vyrozpráva životný príbeh, ktorý má 3 hodiny, no suchých miest ako šafránu a k tomu ešte kopu hereckých osobností na čele s excelentným Anthonym Hopkinsom. Je pravda, že niekoho môže tá dĺžka pochovať, či odradiť, no Nixon je výborné dielo, keby nebolo miestami také chaotické, mohlo prekonať aj JFK. 75% (09.06.2012)