Nixon

Power corrupts, absolute power corrupts absolutely... Život Richarda Nixona by se lehce mohl změnit v karikaturu nejen v rukou liberála Olivera Stonea. Pod vlivem všeobecné tendence omlouvat kdeco kdečím by se stejně snadno mohl zvrhnout v ódu na nešťastnou oběť okolností, která to vlastně všechno myslela dobře. Nesnadný úkol z toho nějak vybruslit na sebe vzal Oliver Stone v dobách své vynikající formy a předtím, než si nasadil brusle a vyrazil na kluzkou plochu nonfiction, do svého týmu povolal špičkové hráče. Do kapitánského dresu oblékl Anthonyho Hopkinse, asistovat mu nechal Boba Hoskinse, Paula Sorvina a Eda Harrise pod krycími jmény J. Edgar Hoover, E. Howard Hunt a Henry Kissinger a manželsko-mateřský dohled svěřil Joan Allenové a Mary Steenburgenové, načež odpískal začátek tříhodinového zápasu bez přestávky, bez oddychu a bez hluchých míst. bez ohledu na minimum fyzické podoby od těch časů vidím v Nixonovi Hopkinse, jeho ztotožnění s rolí hraničí s převtělením, jeho herectví je neuvěřitelné a uvěřitelné současně. Bez nejmenší námahy se mu daří vzbuzovat nejistotu z toho, co se děje, záblesk lítosti, když se pod náporem nemoci doslova hroutí k zemi, odpor k tomu, k čemu všemu se lidé pod vidinou moci odhodlají, i strach z vědomí, že i nejmocnější z tohoto světa nejsou nic víc než lidé jako každý jiný. Ne že by to všechno bylo něco kdovíjak objevného. Objevný je způsob, jak zlehka a nenápadně se to děje a jak samozřejmě se stáváme součástí prostředí, kde strach (ze ztráty moci a tím sebe sama) vládne, paranoia mu přisluhuje, nevědomost hříchu činí a lidé jim všem klečí u nohou. Nixon netáhne na branku zdaleka tak přímo jako JFK, ale na mé straně hřiště se mu podařilo vsítit všechny góly už při prvním zhlédnutí v mých pubertálních letech. Moji rodiče to tehdy brali jako neférový vlastní gól dokazující, že mě vychovávají nějak divně, a povzdechli si, že jakékoli tendence naznačující, že ze mě někdy bude politik, ze mě vytlučou. (19.12.2007)

Myslel jsem si, že nejlepším politickým thrillerem je J.F.K. Byl jsem vedle jak ta jedle. Vedle čirého mistrovství, s jakým je natočen Nixon, bledne i tohle skvělé a mrazivé dokudrama o zavraždění Kennedyho. A to, jak Nixona zahrál Hopkins... ne, neumím psát tak, abych to dokázal důstojně vyjádřit. Pokud je vaším dosud nejsilnějším diváckým zážitkem Armageddon a nejoblíbenější knihou Kulhánkova Cesta krve, ani to s tímhle filmem nezkoušejte, byly by to pro vás zbytečně zabité tři hodiny, které byste mohli strávit třeba hraním Dooma. Ale pokud považujete J.F.K. za mimořádně strhující a podnětný snímek, tak se připravte, že Nixon je dramatičností, realističností a složitostí a "mrazivostí" ještě o úroveň výš. Pane Stone, máte mou hlubokou poklonu. (P.S. splnil by se mi velký sen, kdyby někdy některý český režisér natočil něco podobného, samozřejmě o odpudivosti, nelidskosti a špinavosti české politiky). (08.03.2005)

Ajaj. Oliver Stone na rozdíl ode mě má rád politiku nebo se o ni aspoň zajímá. Já ne. A americká politika, to je kapitola sama o sobě. Tady je to o to horší, že je tu milion postav, milion jmen a událostí a ani jedno z toho mi nic moc neříká. Akorát z Edgar J. Hoovera udělal pěknou buzničku. Celý je to zamotaný jak zamontovanej montér v zámotku a orientovat se v tom může asi jen američan žijící v té době nebo nějakej nadšenej historik. A ti si u tohohle filmu asi budou mastit hubu špekem a slastně u toho mrčet. Ale mě to teda absolutně obešlo. Navíc je to strašně strašná délka, těch 212 minut director's cutu. A navíc teda objektivně musíte uznat, že Anthony Hopkins se na skutečnýho Nixona moc nepodobá (uvažovanej Warren Beatty by byl mnohem nixonovitější). I když ho teda herecky ztvárnil s úctou, to musím uznat. Taky se mi líbilo, že Oliver Stone z toho neudělal černobílou frašku, která automaticky Nixona odsoudí (jak je v obecném povědomí většiny lidí), ale dá postavě i hloubku a porozumění jeho činům. No ale prostě mě to nebavilo, šlus! (07.06.2018)

To oč tu běží je známo lidem snad z celého světa a jedná se snad o nevětší trapas USA. Film jde do hloubky podstaty věcí a do hloubky Nixona samotného. Je to strašně dlouhé, ale pro celkový dojem to stojí za to. Já osobně jsem se v těch podrobných informacích kdo koho odposouchával začal velmi rychle ztrácet, ale ani to mi nevadilo. Celkově jsem se z toho filmu nedozvěděl nic nového, ale pořád jsem veděl že se to točí kolem Watergate. Myslím si, že se Stoneovi v podobě Hopkinse podařilo Nixona velmi přesně předvést. Hopkins ho sice tady hraje, jako zloducha a sobeckého zařeknutého člověka, kterému všichni všechno jen a jen ubližuje, ale tím právě zrcadlí jeho duši a myšlneky. Je to sice přehnané ale ve zkratce - já jsem Nixon a oni mi ubližují, já můžu porušovat zákony pro dobro věci protože jsem něco víc - tak si myslím, že to mohlo být. Ono to tak naznačují i ostatní tvůrci. Celkově lehce monotónní, ale Hopkins to vytáhl neskutečně. (14.03.2014)

tenhle film má docela smůlu...jednak nepodchycuje zas až tak atraktivní osobnost nebo tématiku jako Doors nebo JFK ( přitom je Nixon tematicky nejzajímavější a natočený to neni o nic hůř )...zároveň přišel až po nich a opakuje postupy předvedený už ve filmech předchozích.........moje aktuální alergie na Richardsona tady dostoupila svého pomyslného vrcholu....na jednu stranu sice šetří se svými pověstnými přepaly, ale pořád je tu ta klasická barevnost, kašírovanost, epičnost a nadužívání podhledů...nejsem objektivní...v určitejch ohledech to působí velice moderně, v jinejch to zas dost zestárlo......na druhou stranu se ten vizuál ke zvolený poetice hrozně hodí.....a v tom je ten problém...co vlastně ten Stone dělá ? demytizuje ? určitě !....ale souběžně remytizuje.....a nejenom to, on ten americkej mýtus ještě zesiluje ( z tohohle důvodu mam nejradši Alexandra, kdy ten film má abstraktnější charakter a neopírá se o konkrétní moderní dějiny - patos je pak přijatelnější, vhodnější)....nechápu, jak mu někdo mohl v souvislosti s WTC vyčítat, že se pod tíhou situace uchýlil k patriotismu....z jeho filmů patriotismus místama vyloženě stříká ( když se kamera v záběru na letišti zvedá nad davy lidí s vlajkami v rukou, tak jsem si řikal, že už fakt stačí)........jenže na druhou stranu ta mýtizace je souběžně optikou hlavního hrdiny, který sám sebe vidí v kontextu velkých dějin, stylizuje se......a v po dvou hodinách tam nastoupí velice náhlý a silný zcizení a film přepne do temný roviny....co má člověk s tim Stonem dělat ?! kdyby aspoň nebyl tak dobrej filmař, bylo by ten odsudek snazší......v určitých ohledech pochybný, ale pořád silný zážitek....plus skvělý Hopkins, který nevyrábí karikaturu, ale kompaktní, živoucí figuru... (15.01.2012)