Čata

Četa je mistrovské dílo Olivera Stonea. Skvělé herecké výkony Williama Dafoeho a Toma Berrengera, kteří hrají dva seržanty s rozdílnými názory jak přežít válku ve Vietnamu. Oba zde reprezentují "otce" postavy, kterou hraje Charlie Sheen, nováčka, který právě do Vietnamu přijel. Oba seržanti bojují o kontrolu nad četou, a tím pádem i nad Charliem. Filmu přispívají poutavé bitevní scény, dokonce bych řekl, že bitvy dělají Četu nejlepším válečným filmem své doby. Četa nesmí chybět v žádné sbírce filmového fanouška. Je jedním z mála filmů, na které se můžete dívat donekonečna. Opravdu mistrovské dílo. 4 a 1/2 * (30.05.2005)

Vietnamská válka nepodaná tak filozoficky a existencionálně jako v Apokalypse, ale skrze neméně působivě a dramaticky ztvárněné postavy se skvělou ukázkou proměny člověka v zeleném pekle...u Charlieho Sheena vidíte jak to začíná a u Willema Dafoea a Toma Berengera jak to může skončit, záleží jen na síle vaší vůle...spojte si tyhle dílky skádačky dohromady se skvělou režií a kamerou, patřičně realistickými efekty a atmosférickou hudbou a nemůžete získat nic jiného než šestihvězdičkovou výpověď o šílenství, kterého jsou schopni jenom lidé... (08.02.2004)

Na poli vietnamských válečných klasik u mě ČETA poráží LOVCE JELENů i OLOVĚNOU VESTU tím, že je nejdiváčtější. Nenabízí až takový art, stále je ale syrová a nepříjemná. Škoda zajímavého, ale více nerozvinutého konfliktu Eliase a Barnese, ve kterém Chris uvízne. A je trochu úsměvné, když Chris píše své babičce, že každý den bojuje o svou příčetnost a že už nerozeznává mezi dobrem a zlem. Tohle prostě své babičce (ani matce) nenapíšete, že jo. Ale to je detail. Dobří herci. (17.11.2017)

Čata je pre mňa najlepším filmom s vietnamskou tématikou. Je to jednak vďaka tomu, že si neberie servítky pred hubu v tom ako ukazovať týranie radových civilistov a jednak preto, lebo tu som po prvýkrát videl hrať pána menom William Dafoe. Jeho seržant Elias je dokonalou postavou, napriek tomu že je taký klaďas. Zdatne mu sekunduje Tom Berenger a aj Charlie Sheen tu dal o sebe poriadne vedieť. (11.08.2004)

Ako dôveryhodne zobrazíme peklo, ak ho neprežijeme na vlastnej koži? Oliver Stone prežil vlastné útrapy, aby nám o tom mohol podávať svedectvá, skrz svoje vlastné zážitky nám predostiera príbeh človeka, ktorý vstupoval do vojny s akousi detskou naivitou a splnením si snov a infantilných predstáv o národných hrdinoch, ktorých peklo posilňuje a vracajú sa ako víťazi... dívame sa dve hodiny na film, pri ktorom nám je jasné, že v tej vojne sa nikto nestáva hrdinom, nikto nezomiera hrdinsky a za vlasť, ale ako úbožiak, ktorý musel prežiť svoju vlastnú vnútornú vojnu, aby sa vrátil do normálneho sveta čoby psychicky zmrzačená troska. Imponuje mi nepriame režisérove zobrazenie vonkajšieho pekla a konfliktov politických velikánov, ktoré sa prelínajú s utrpením človeka a prinášajú bytostné následky. Nádherná hudba, nádherné herecké výkony, nádherný filmový epos...... a ako píše Kleopatra, k nebesiam pozdvihnuté ruky sú tou najúchvatnejšou a najkrutejšou scénou. (13.11.2009)