Čata

„Rejoice O young man in thy youth..“ Od první minuty je zřetelné, že Stone přesně ví, o čem točí. S občanskou válkou v četě vzrůstá počet nepřátel a tváři v tvář tomu každodennímu šílenství je nutno učinit rozhodnutí, na čí stranu se postavit. Adagio for strings od Samuela Barbera vás chytne za srdce, stejně jako osud otcovského seržanta Eliase a vy se v tom válečném světě nenávratně pokřivených lidských hodnot a temných niter vyplouvajících na povrch musíte chtě nechtě ztotožnit s nápisem na Taylorově přilbě (when I die bury me upside down so the world can kiss my ass). (29.08.2008)

Absolútnou podstatou vojnových filmov je vystihnúť realistickosť celého prostredia, situácií, podmienok a vzťahov, čo sa Stoneovi dokonale podarilo. 'Čata' je krutý, nemilosrdný film, vojnu ukazuje takú ako si to zaslúži. Dafoe je majster diabol, sošku by som tu určite odporučil! Stone sa vyhral nielen s príbehovou stránkou, ktorá morálne prevyšuje, no akcie, útoky, džungľové pochody, naplánovanie a všetko, čo sa organizovania a niečoho podobného týka, bolo taktiež famózne. A ešte hudba a motív klasiky 'Adagio for Strings'! 95%. (04.12.2007)

Ako dôveryhodne zobrazíme peklo, ak ho neprežijeme na vlastnej koži? Oliver Stone prežil vlastné útrapy, aby nám o tom mohol podávať svedectvá, skrz svoje vlastné zážitky nám predostiera príbeh človeka, ktorý vstupoval do vojny s akousi detskou naivitou a splnením si snov a infantilných predstáv o národných hrdinoch, ktorých peklo posilňuje a vracajú sa ako víťazi... dívame sa dve hodiny na film, pri ktorom nám je jasné, že v tej vojne sa nikto nestáva hrdinom, nikto nezomiera hrdinsky a za vlasť, ale ako úbožiak, ktorý musel prežiť svoju vlastnú vnútornú vojnu, aby sa vrátil do normálneho sveta čoby psychicky zmrzačená troska. Imponuje mi nepriame režisérove zobrazenie vonkajšieho pekla a konfliktov politických velikánov, ktoré sa prelínajú s utrpením človeka a prinášajú bytostné následky. Nádherná hudba, nádherné herecké výkony, nádherný filmový epos...... a ako píše Kleopatra, k nebesiam pozdvihnuté ruky sú tou najúchvatnejšou a najkrutejšou scénou. (13.11.2009)

Byl bych to byl býval viděl v osmdesátých letech, byl bych býval byl asi nadšen. V roce 2008 ve mě tento film nevyvolává nic převratného. Je to jisto jistě skvěle zvládnutá prácička, vykreslující dokonale vietnamskou válku, ale něco podobného jsem už viděl několikrát. Tento válečný film ovšem ostatní dílka v něčem převyšuje. Je to ona krutá realita a žádné zlehčování jinak zbytečného konfliktu. 80% (01.10.2008)

Nejlepší dílo Olivera Stonea a nejlepší film o Vietnamu. A asi nejkomplexnější - šílenost války tu místy dosahuje surrealistického (neskutečného) pocitu (závěrečný útok), zároveň se film v jiných scénách natolik drží reality, až je z toho divákovi zle - podobně jako u Ryana si po tomto filmu nepůjdou hrát kluci na válku. Zvěrstva zde dělají obě strany (není to tak patriotistické jako Rambo 2 ani sebemrskačské jako Oběti války). Charlie tu podává patrně svůj nejlepší výkon, ovšem vrcholem jsou Tom Berenger a hlavně Willem Dafoe. Hudbu sice skládal Georges Delerue, kterého miluju, ale většina té překrásné smutné hudby je z klasiky: Samuel Barbar - adagio pro smyčce. Film získal Oscara za film, režii, střih a zvuk. Nominace obdržel za scénář (též Stone), kameru a pro Berengera a Dafoeho ve vedlejších rolích (tehdy to v této kategorii vyhrál Michael Caine za Hanu a její sestry). (22.09.2003)