Salvador

Navzdory tématu tenhle film působí ve filmografii Olivera Stonea poněkud nevýrazně. Jede v jedné linii ze které neuhne a to u tohoto harcovníka neznám a není to obvyklé.. V kinech to nesklidilo také žádný ohlas, ale zase až tak zlé to s tímhle filmem není. Jen si myslím, že na režiséra Stoneova formátu je to až moc tuctový film. Klady: James Woods je v roli válečného novináře autentický, syrovost některých scén, davové scény propojené se zachycením autenticity špinavých ulic stižených občanskou válkou. Zápory: film v sobě nenese žádnou vyjímečnost a to ani v podobě kontroverze, slabá dějová linie, nepříliš obratná snaha o divákovo zaujetí, nepříjemně prázdný dojem z filmu po jeho skončení. Mé hodnocení: 60% (10.02.2013)

V podstate som bol rád, keď film skončil. Tých vychválených drastických scén som v posledných dvoch týždňoch videl niekoľko, a to v rôznych filmoch a z rôznych zemí. Bolo to ako cez kopirák. Nečudo, že opakovaním strácajú pôvodný účinok i zmysel. Jamesa Woodsa mám rád, i keď postava, ktorú stvárňoval je mi pre svoj parazitizmus, priblblý optimizmus (to zvládnu) a výroky hodné absolventa Moskovského inštitútu medzinárodných vzťahov, bola odporná. (05.08.2009)

S odstupem času to vypadá, že vrchol filmové tvorby Olivera Stonea, měřeno kvalitou, spadá do 80. let, kdy přišel se dvěma špičkovými reflexemi ničivých válečných konfliktů. Četa je známější a vyvolala všeobecně větší ohlas, přece jen ji natočil jako přímý účastník s hlubokou znalostí věci. Bráno z jakéhokoliv pohledu, představovala vietnamská válka významnější událost a vztah k ní si v americké i světové veřejnosti utvářel kdekdo. Válka v Salvadoru zůstala ve stínu nejen té vietnamské, ale i souběžně probíhající irácko-íránské války, kde šlo o krvavý boj o ropná pole. Občanská válka probíhala v době, kdy se míjela se zájmem americké společnosti. Byla to éra ekonomického vzestupu, nového sebevědomí a yuppies. Salvador byla nemocná země, kde převážnou většinu majetku a veškerou politickou moc vlastnilo 27 rodin, které nechtěly připustit jakékoli reformy a ve spolupráci s armádními špičkami likvidovaly opozici nebo ji zaháněly do ilegality. Americké tajné služby se obávaly nové blamáže a la Kuba a rozhodly se zabránit pádu režimu za každou cenu. V zemi se vzedmula vlna brutálního násilí. Stone jako protiválečný aktivista, jehož politický profil formovala protestní 70. léta, sledoval vývoj se znepokojením a chtěl natočit angažovaný film z první ruky. Nenašel ale producenty, a tak film vznikal z nadšení a obětí celého filmového štábu. I přes řadu kompromisů daných omezeným rozpočtem, točilo se obvykle na první dobrý pokus, z toho snímku čiší neuvěřitelný zápal. Salvador není laciná agitka a jeho hrdina není sympaťák, ale složitá postava. Nespolehlivý nestálý dobrodruh se sklonem k alkoholismu, levičák srdcem, ne ideály, a spíš intuitivně se stavící na stranu těch slabších v konfliktu. Stone zároveň vzdává hold novinářské profesi v době, kdy novináři byli za pravdu ochotni riskovat život a jít proti proudu a očekávání veřejnosti i zaměstnavatele. Boylův kolega umírá při pokusu zachytit realitu pouliční bitvy z bezprostřední blízkosti. O pár let později se jeho kolegové ve válce v Iráku v pohodlí luxusního hotelu spokojili s oficiálním komuniké americké armády, efektními záběry pořízenými armádními kameramany a počítačovou simulací. Celkový dojem: 95 %. (21.10.2013)

Hodnotný studijní materiál pro všechny, které zajímá projekt World Press Photo, humanitární právo a příběh Kevina Cartera. Oproti pozdějším filmům Olivera Stonea je sice Salvador o něco méně kompaktní, což logicky pramení z občasné (možná i záměrné) epizodičnosti, kdy ze sebe režisér syrově nevybíravým způsobem sype drsné scény, aniž by divák stihl všechno to svinstvo pobrat a rozpoznat návaznost jednotlivých dějových fragmentů. Na podobné stěžovatelské úvahy je ale během sledování jen minimum času, neb co do příběhu je Salvador velmi silný a otevřený snímek, který před nikým a před ničím neuhýbá. Jedinci se slabším žaludkem následně možná vynechají večeři. (03.04.2009)

Přesně tenhle typ filmů mám ráda - reálné situace, zajímavé prostředí - proto jsem se na Salvador hodně těšila. Byl pro mě trochu zklamáním. Působil na mě dost neosobně, spíš než stovky mrtvol a záběry ohořelých dětí mě dostaly až poslední minuty a epilog, kde se neděje nic drastického, ale tíživá atmosféra by se dala krájet. Dialogy zněly strojeně, i když je to možná českým dabingem, původní znění jsem zatím neměla tu čest posoudit. Podrobnější info k událostem v Salvádoru zde v sekci filmy. (30.08.2008)