Dve tváre lásky

Nejprve jsem chtěl vidět, jaká je Barbra Streisandová režisérka. Pak jsem zjistil, že tam hraje Lauren Bacall a že i po těch desítkách let vypadá na svůj věk sakra dobře (což tedy platí i o Barbře, ale ta je přece jen mladší ročník). A když pak Barbra začala přednášet, byl jsem jasný... do toho klasická hudba, mm... a navíc diegetická, zvláště podkreslení závěrečné scény bylo fascinující:-) (03.01.2009)

Barbra Streisand je univerzální umělkyní, která plní své sny od doby, kdy prohlásila, že bude známou zpěvačkou. A to jí bylo devět. Od té doby vyrostla, ale část té dětinskosti v ní dřímá dál. A i když není prototypem sexbomby, dokáže jí být s takovou samozřejmostí, že vycíděné dlouhonohé blondýny nemají proti jejímu charismatu naprosto žádnou šanci. (05.04.2011)

Nejlepší je Jeff Bridges, jeho chvílemi zmatený kukuč byl skutečně zábavný. Jinak klasická romantika nic víc nic míň. Lauren Bacall byla svého času za roli nominovaná za vedlejší roli na Oscara a hodně lidí jí to přálo (asi že byla stará a Oscara ještě neměla), ale na konec vyhrála Juliette Binoche za Anglického pacienta, a té jsem to přál já. (20.07.2003)

Suchopárný profesor matematiky (přirozený Bridges), pro něhož láska musí být rovnicí o dvou známých odmocněná sexem, profesorka literatury s otevřenou myslí, která pro nějaké racionálno a bezkontaktnost nemá v lásce pochopení (zvláštní Streisand, jenž má mezi dvěma krásnýma očima nos na řádkování při sadbě ředkviček), trocha toho Pucciniho při závěrečném muchlování a máme tu s blížícím se koncem stále více tuctovou romantickou komedii středního věku o tom, že krása vnitřní je důležitá, ale bez té vnější si jí málokdo všimne.. Vyhnout se manželskému sexu puštěním Lawrence z Arábie je velice rafinované. „Strč ho tam..!“ (10.09.2010)

Takové útrpné dvouhodinové čekání na Godota. Člověk si ze začátku říká, že karty jsou rozdány poměrně dobře a že by se tak mohly mezi sebou zajímavě promíchat, ale nakonec se z toho nic nestane a zápletka je prakticky nulová, protože celý film popisuje pouze období jednoho (sice ne obyčejného) vztahu a jednu jeho vážnou krizi. Nejspíš nic, co by neznala většina lidí, přestože role bývají v realitě v tomto častěji spíš obrácené. A filmy s jediným poselstvím, a to tím, že láska všechno přemůže, patří spíš do kategorie fantasy, stejně jako ten slaďoučký konec. (10.02.2018)