Pán prílivu

Film je vcelku slušný, Barbara Streisand se ukazuje být dobrou herečkou i reřisérkou; téma je také zajímavé - jak nás vzpomínky na místy dost neradostné dětství ovlivňují i v dospělosti. Ale přesto bych měla jednu dost podstatnou výtku - co v tomto filmu proboha dělají dialogy (naštěstí jich není moc) á la Rosamunda Pilcher ? Tady měl někdo občas černo v hlavě...Když však přimhouříte oko, zůstává kvalitní film. (10.02.2004)

Film pro zeny. Takovy to pitvani nitra a vzpominek a stourani v rane porad dokola a do toho nova laska a pak zase trauma z detstvi. Je to pekne natoceny, ale tak od desate minuty je zrejme jak to cele skonci a kde je ten pes vlastne zakopany. Neni to v zadnem pripade Woodyho styl, spis bych to prirovnal k Irvingovym romanum. (26.02.2024)

Dávnejšie som sa pokúšal film sledovať, ale nešlo to, takže zostal bez hodnotenia. Ani teraz som nebol dokonale spokojný, hlavne pre tú dĺžku, ale tak to v psychologickej praxi chodí, že výsledky neprídu len tak odrazu. Táto psychiatrička sa tomu oddala ešte viac, až mi tie výjavy z minulosti boli dosť nepríjemné. (30.11.2018)

...Barbra nikdy nepatřila k mým hereckým oblíbenkyním i když uznávám že herečka je skvělá...to co ale dokáže na druhé straně kamery jen dokazuje že když to v sobě člověk má ukáže to tak jako tak...herečka mi přijde poněkud "přetažená" jako režisérka má v sobě dostatek pokory a citlivou ruku...a říkám to nerada ale hurá...není to muzikál!!! (07.03.2010)

Trojkové filmy jsou čirý průměr. Pětkové čirý nadprůměr. Co ale ty čtverkové? Silnější než průměr, ale ne dost na to, aby dosáhly nadprůměru? Možná. Možná filmy, které vás zamrzí i naserou zároveň, právě proto, že měly navíc, ale cosi jim k tomu prostě schází. Nevíte přesně co, ale prostě to tak je. Chybí jim to něco, co vás dokáže rozechvět, rozčísnout vejpůl, zlomit v pase, rozdrtit na kousky a pak znovu poskládat jako kostičky z Lega. Pán přílivu je bohužel přesně ten typ čtverkového filmu, kterému fandíte a rádi byste, aby na vás zapůsobil silněji než může...ale přitom cítíte, že na to nemá. Přesto, že tyto ambice zjevně měl, ale nějak to prostě dře. Na druhou stranu třeba Dvě tváře lásky je tak neambiciozní film, že si ho skoro ani nevšimnete a přitam tam to všechno je. A je to tam s takovou lehkostí a těm dvěma to věříte, jakoby to žili. Možná to jen problém Pána přílivu - je trochu moc snaživý a trochu moc ambiciozní. A proto to úplně nefunguje. Ani chemie hlavních představitelů, ani trochu překonstruovaný příběh. A je to škoda. (23.04.2020)