Pán prílivu

Ne, nevěřím, že uvnitř rodiny neexistuje neodpustitelný zločin, nevěřím, že výkupné za vysvobození ze zhoubných hlubin mlčení a drásajících čelistí vzpomínek zaplatíte jen sdílením tajemství a očistnou mocí pláče, a už vůbec nevěřím tomu, že při obsazování rolí Lily a Savannah, v předloze bolestně krásných žen, trochu nezabouchalo pěstí do stolu režisérčino ego. A dost možná bych nevěřila ani tomu, že by na mě kdy filmová verze Pána přílivu mohla zapůsobit se srovnatelnou silou jako anglickojazyková pokladnice, kterou je její předloha, nebýt několika maličkostí. Maličkostí, jež si urvala nemalou část mého hodnocení, je o hlavu mě převyšující Nick Nolte, který mě s pohledem osoby, pro kterou je peklo místem, kam si chodí přečíst ranní noviny, provádí hereckým rájem, a jako při každém svém snímku se mě němě ptá, proč stále ještě není v mé herecké TOP, a já už nemám výmluvy, které bych mu poskytovala místo odpovědi. Maličkosti nevroubily životní cestu autora knihy a scénáře Pata Conroye, platícího daň za svůj dar vypravěčství podobně jako Savannah Wingová, a maličkostí se nedá jako ostatně nikdy nazvat hudba Jamese Newtona Howarda. Maličká není šíře talentu Barbry Streisand a zrovna maličkým se nedá nazvat ani můj knedlík v krku při závěrečných monologových minutách, který není možné splknout ani vyplivnout, musí se jen vydržet a spolu s tichým přikyvováním slovům o touze po dvou životech pro každou lidskou bytost a večerních pohledech k severu nechat zvolna se rozplynout. (08.03.2008)

Hodně smutný příběh o dětství, které definitivně skončilo jedné noci. Na tomhle filmu mám ráda jeho konec....."Ale je to záhada života, která mě teď zajímá. A hledím k severu a znovu si přeju, aby byly každýmu muži a každý ženě dány dva životy. Na konci každýho dne projíždím Charlestonem a když vyjíždím na most, kterej mě dovede domů, cítím jak se ve mě tvoří slova, nedokážu je umlčet nebo vám prozdradit proč je říkám, ale když jsem uprostřed mostu, ta slova se mi derou na rty a já šeptám jako motlitbu, jako politování, jako chválu, šeptám....Lowensteinová...Lowensteinová..." (12.03.2013)

Kdyby ten film tak strašně netlačil na pilu, dal bych snad i pět. Na moje gusto se toho nuceného tlačení slzy z diváka vyskytovalo trochu příliš mnoho, nicméně to nemění na nepopiratelných kvalitách filmového zpracování příliš mnoho. Kupodivu zafungovalo pro mě nepředstavitelné - spojení Nolteho a Streisand do partnerské dvojice. Před zhlédnutím filmu jsem nevěřil tomu, že by to mohlo držet pohromadě. 75%. (01.04.2010)

Obrovská srdcovka. Vysoké hodnocení plyne z toho, že se nestává tak často, aby se do mě tento typ filmu tak moc vryl. Ačkoliv je zápletka jak vystřižená z červené knihovny, neměla jsem sebemenší problém jí uvěřit. Je to natočené s velkým citem. Soundtrack je kapitola sama pro sebe, stejně jako Nick Nolte. Doják, ale jeden z nejlepších, co znám. A knihu Pata Conroye mám připravenu jako horký tip, hned jak se dostanu do důchodu^_^ (08.10.2011)

Tentokrát mi Streisand sedla. A je téměř zázrak, že jako režisérka i jako herečka. Ve dvojici s Nickem Noltem jim to slušelo a ke konci jsem jim to vyloženě přál. Pán přílivu je parádní drama hlavně díky pomalému odtajňování minulosti. Pokud bychom zůstali v přítomnosti, je to jen další romantické drama, které nemá ničím zaujmout. Ale jak mě flashbacky ze začátku rušily, pomalu jsem je vyhledával víc a víc a jejich finále, které rozkrylo mnohavrstevné drama, bylo parádní. Jen konec, i když ve finále vlastně dobrý, mě rozesmutněl. Dobrý film. (25.06.2021)