Pán prílivu

Miluju filmy, které dokážou vzbudit opravdové emoce... a že jich je čím dál míň. Ovšem tenhle příběh, ať už v dramatické nebo romantické rovině, vás jimi zaplaví. Barbra jako vždy před kamerou skvostná a i na režisérském štokrli sedí jako velká dáma. Nick Nolte si nejcennější filmovou sošku převzal zcela zaslouženě, luxusní výkon. A prostě luxusní biják! (09.07.2019)

Působivé psychologické drama nejenom o tajemstvích/vzpomínkách uvnitř nás. Barbra Streisand tentokráte na dvou židlích herecké i režisérské a obě zvládla na výbornou (třetí židli pěveckou, ve které je možná úplně nejlepší, si pro tentokrát nechala na příště). Působivý příběh, výtečná hudba Jamese Newtona Howarda a k tomu famózní Nick Nolte v roli Toma, přiměřené množství romantiky i humoru, co více si můžete přát :-? Spousta dalších působivých hereckých výkonů, nad nimiž ale vyčnívá ústřední příběh dvou lidí, kteří se navzájem zachraňovali a "zachránili". (24.08.2018)

Cvokařka s nemalým frňákem usazeným mezi svůdnýma očima a její hromotlucká chlupatá deka přeplněná sarkasmem i traumaty poznávají účinky terapie láskou.. Po čase mě už poněkud obtěžovala Howardova hudba, ale díky poctivému přístupu autorky, ochrannému štítu humoru (vládne večírek se stradivárkami) a funkčnímu rozuzlení se James Newtonův univerzální sladkobol jeví jen jako malichernost. Romantika a tajemství, to dámy a pánové někdy může být pěkně silná kombinace.. (27.07.2017)

Trojkové filmy jsou čirý průměr. Pětkové čirý nadprůměr. Co ale ty čtverkové? Silnější než průměr, ale ne dost na to, aby dosáhly nadprůměru? Možná. Možná filmy, které vás zamrzí i naserou zároveň, právě proto, že měly navíc, ale cosi jim k tomu prostě schází. Nevíte přesně co, ale prostě to tak je. Chybí jim to něco, co vás dokáže rozechvět, rozčísnout vejpůl, zlomit v pase, rozdrtit na kousky a pak znovu poskládat jako kostičky z Lega. Pán přílivu je bohužel přesně ten typ čtverkového filmu, kterému fandíte a rádi byste, aby na vás zapůsobil silněji než může...ale přitom cítíte, že na to nemá. Přesto, že tyto ambice zjevně měl, ale nějak to prostě dře. Na druhou stranu třeba Dvě tváře lásky je tak neambiciozní film, že si ho skoro ani nevšimnete a přitam tam to všechno je. A je to tam s takovou lehkostí a těm dvěma to věříte, jakoby to žili. Možná to jen problém Pána přílivu - je trochu moc snaživý a trochu moc ambiciozní. A proto to úplně nefunguje. Ani chemie hlavních představitelů, ani trochu překonstruovaný příběh. A je to škoda. (23.04.2020)

Pomerne neobyčajný príbeh jedného chlapa (a ďalších veľmi dôležitých osôb jeho života) podaný v pomerne obyčajnom hollywoodskom balení. Ale to ani nie je výčitka, skôr konštatovanie. Psychologicky je všetko dostatočne dôveryhodne podané, čo ešte umocňujú skvelé herecké výkony vlastne úplne všetkých. Zamrzí trochu, že Krabbého postava je na takto ambiciózny film príliš jednorozmerná, ale jej prítomnosť vzhľadom na Wingovu postavu a jej minulosť chápem. Mám dojem, že takéto "malé" filmy zo súčasného mainstreamu vymizli, čo už ale výčitka je. Tomove tajomstvo som si pamätal ešte z prvého pozretia spred 20 rokov, čo je trochu škoda, pretože asi by na mňa film pôsobil ešte silnejšie. (08.04.2018)