Reklama

Reklama

VOD (1)

Pokus o aktuální výklad Faustovského mýtu. Faust, náhodný člověk z davu, je manipulován celým dějem, vžívá se do role Fausta až do hořkého konce. (oficiálny text distribútora)

Recenzie (124)

honajz 

všetky recenzie používateľa

Objektivně je to za plný počet, subjektivně mi ta přílišná divadelní stylizace (byť ji chápu) občas přišla přehnaná. Jinak je to skvěle postavené a sestavené - miluju ty snové pasáže, průchody starými, obouchanými až mystickými domy, skrývajícími svá tajemství, přechod z jedné podivné místnosti do druhé... Líbí se mi, že všechny podivnosti jsou přes celou surreálnost nakonec vysvětleny a zapadnou do sebe zcela dokonale (bezdomovec!). A potěšilo mne, že se to nebere tolik vážně (chodí kašpárci na záchod? mohou baletky hrabat seno a baštit guláš z ešusu?). Jinak jsou zde postupně všechny atributy pekla (černá kočka, černá slepice, puklé vejce, černý pes, homunkulus a šém, když auto, tak pekelně červené, boj nebe s peklem, samozřejmě skoro osmiminutová scéna vzývání Mefistofela - které jsem se popravdě hodně bál, ale nakonec díky snahám nebe Fausta zastavit a kombinacím scén jde o skvěle natočenou věc - zvláště ten Adršpach! Jak tohle natočili na té špičce jehly?) i představení rozmanitých hříchů - smilstva (ldyž baletky spí, "krásná panna" na závěr), krádež (chlebíčky v divadelním bufetu), chamtivost (víno ve stole zahradní restaurace) apod. Nechybějí scény, které navozují různé pojmy s hlubší návazností - střed labyrintu (když řeže kulisy v půli), divadlo života, je čas jít, tady na Zemi je peklo... Těch odkazů a pojmů je hodně a na jedno zhlédnutí je asi nedá nikdo. A přesto je to srozumitelné a jednotlivé scény (i ty nejnevinnější, i ty s pohodou u piva) správně zlověstné. A člověka až zamrazí, když si uvědomí, že šlo o Čepkův v podstatě poslední film a on sám bilancoval dobro a zlo a svůj odchod ze světa kvůli zlé nemoci). A na druhou stranu pobavilo, že "text advisora" dělal tehdy dvacetiletý Jiří Strach. ()

charlosina 

všetky recenzie používateľa

Výrazný umělec ovlivněný surrealismem a nevyzpytatelnou stránkou temnoty lidské duše Jan Švankmajer v roce 1994 předvádí další osobitý snímek, tentokráte s Faustovou tematikou. Tohle téma jej zajímalo už odedávna, jak sám prohlásil, po několika letech dostal Faustův mýtus (dle autora "klíčový pro naši civilizaci") podobu kombinovaného filmu: divadlo masek, loutkové divadlo, hraná sekvence a snová montáž. Švankmajerův Faust se však od toho Goethovského liší - je to obyčejný člověk z ulice, který je vytržen z každodenního rituálu a kterého jeho zvědavost zavede do míst, kde se lidská duše zmítá mezi peklem a nebesy. Petr Čepek alias Muž s aktovkou (tedy Faust) se z reálné postavy stává aktérem divadelního představení, loutkou ovládanou cizí vůlí. Díky síle zvědavosti se stává strůjcem svého vlastního osudu, který je však předem odsouzen k nicotě. Když pohlédne na Mefista, nahlíží do zrcadla - vidí sám sebe (nastává významný "dialog", kdy se lidská bytost setkává sama se sebou). Švankmajerův Faust není nijak výjimečnou osobností - vždyť se jím mohl stát kdokoliv, kdo dostal leták s mapkou. Je to čistě jen náhodná osoba, která sebou nechá manipulovat a dohraje svou roli do hořkého konce, aniž by se vzbouřil. V tom je skryto ono zdánlivě nehmatatelné poselství filmu - jde o aktuální problematiku. Švankmajerova Lekce Faust je vlastně sarkastickou a kousavou ukázkou manipulace, stejně tak úžasným výtvarným dílem. Mistr stvořil opět nekonvenční dílo, které jde drásavě do hloubky a odkazuje na současnost, resp. na současnou manipulaci všeho druhu, na lidskou determinovanost, na jeho laxnost. A stejně, jako je tomu u jeho předešlé (i následující) tvorby, nabízí tvůrce divákovi bohatý materiál pro další úvahy. Nutno dodat, že Petr Čepek předvedl perfektní, nezapomenutelný výkon. ()

Reklama

Devadesát Dva 

všetky recenzie používateľa

československá a potažmo česká kinematografie se vždy vyznačovala statickým snímáním, divadelností, dialogy (čili kecáním) víc, než efekty, prací se střihem, akcí, adrenalinem a vzrušením. tedy nám jde víc o význam, než o zábavu. škoda, že i ten význam se z našich filmů čím dál víc vytrácí a nakonec je dnes aplaudováno něčemu, co by ještě před dekádou bylo průměrné. Lekce Faust je bezesporů významným počinem – surrealistická a osobitá verze Fausta od Jana Švankmajera překvapuje absencí dialogů, zaměřením se na detaily a překvapivě i onou prací se střihem, již v našich filmech těžko pohledáte. škoda, že v polovině film nechci říct ztratí dech, ale začne naopak kopit jednu akci na druhou (a tou akcí mám na mysli to pobíhání a nahánění), které jakoby chtěly film jen natáhnout nebo nevěděly, co ještě v daný moment říct. s takovým základem měl tento film navíc... a pan Čepek, ten se pro tuto životní roli obětoval... doslova. ()

swed 

všetky recenzie používateľa

Loutkové divadlo podle Švankmajera. Délka celovečerního filmu je pro surrealismus ubíjející, nápady se po čase začínají opakovat a na řadu přichází únava. Opakem k tomuto filmy jsou režisérovy krátkometrážní snímky ("Tma/Světlo/Tma", "Možnosti dialogu", "Jídlo"...), mnohé z nich totiž patří vůbec k tomu nejlepšímu, co česká kinematografie stvořila. 6/10 ()

JohnFarst 

všetky recenzie používateľa

Film Lekce faust na mňa urobil výborný dojem z viacerých dôvodov. Asi hlavný je ten, že som ho videl v Hrdišti v plnej sále ľudí, ktorí rozumejú filmu a to projekcii dodalo to správne čaro. A čary sa dialy aj na plátne. Švankmajer mi svojou réžiou naplno privodil pocit, že sa pozerám na nejakú rannú nekomerčnú a nehollywoodsku tvorbu Tima Burtona. Spojenie divadla a filmu sa mu podarilo úplne dokonale aj vďaka starej dobrej českej trikovej škole a zapojenia divadelných kulís aj do exteriérových scén. Klasickému príbehu Fausta a Mefista sa začne venovať plnšie až v druhej polovici filmu, dovtedy nás baví hlavne ´osudný´ výkon Čepeka a mňa osobne bavila aj rola Krausa a jeho spiklenca. Je to tajomné, tiché a podmanivé divadlo vo filme. Švankmajerove pekelné výjavy ako hlinené dieťa, Mefistova hlava alebo sám Lucifer sú burtonovsky milé ale zároveň strašidelné. Je tu krásne spojenie drámy s komikou. Scény ako víno v stole, hádka anjelov a démonov alebo šašove neustále privolávanie diabla dokonale odľahčujú inak ťažkú látku Fausta a sú natočené ´ľahkou rukou´. Záverečná scéna len ukončuje pekný divadelno filmový zážitok a znovu navodzuje otázku ,,Kto je silnejší, Boh alebo Diabol?" Film a mágia v najčírejšom slova zmysle. ()

Galéria (11)

Zaujímavosti (18)

  • Natáčelo se i v zámeckém parku v Lysé nad Labem a v zřícenině kláštera Rosa coeli v Dolních Kounicích. (M.B)
  • Během natáčení zešílel jeden z technických spolupracovníků - natáčecímu týmu vzkázal, že je duševně nemocen a oběsil se ve stodole. (charlosina)
  • Petr Čepek namluvil všechny loutky, které se ve filmu vyskytují. [Zdroj: kniha „Petr Čepek: Talent a osud“ – Jaroslav Vostrý] (Polák)

Reklama

Reklama