Něco z Alenky
Alice
Réžia:
Jan ŠvankmajerScenár:
Jan ŠvankmajerKamera:
Svatopluk MalýHrajú:
Kristýna KohoutováVOD (1)
Obsahy(2)
Švankmajerův film Něco z Alenky je poctou nezměrné Carrollově představivosti, ale současně i záminkou k rozvinutí o nic menší představivosti vlastní. Je autorovou vzpomínkou na dětství, a zároveň pokusem evokovat prožitek dětství i v divácích. Infantilní vnímání světa totiž surrealisté vždy stavěli na roveň básnické intuici či myšlení příslušníků domorodých kultur. Všechny tyto formy lidské mentality jsou vzdáleny otěžím logického a pojmového chápání reality, v němž není místo pro obraznost, která je tolik potřebným prostředkem proti okorání lidského ducha. Jestliže postavě Alenky vyhradil režisér pro její hry prostor dětského pokoje, prostorem, který ve filmu vyhradil své představivosti, je sen. Čili fenomén, na němž se surrealisté rozhodli dokázat, že realita, jež člověka obklopuje, je jen fragmentem jeho života, který do plnohodnotného celku – surreality – doplňují neprobádané oblasti nevědomí. Něco z Alenky demonstruje propojení reality a snu velmi výmluvně. Když se dívka na konci filmu probudí, uvědomujeme si, že celé dobrodružství se odehrálo během jejího spánku. Až na jednu drobnost: terárium je opravdu rozbité a králík je opravdu pryč – sen se stává skutečností a skutečnost snem. André Breton, zakladatel surrealismu, definoval tento stav vzájemného prolnutí pojmem „spojité nádoby“. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (190)
Brrrr... Ve Švýcarsku na to prý chodili rodiny s dětmi v domění, že půjde o hravou pohádku pro nejmenší. Hravá Alenka určitě je, pohádkou bych si nebyl tak jistý, ovšem caparty bych na ni asi nebral. Zážitek - znepokojující autorské dílo, které krásně provětrá podvědomí. Sražte mi hlavu! 90% ()
Alice měla svátek a já poprvé shlídl tento kousek. Musím před J.Š. opět smeknout, byť jsem byl zpočátku poněkud na rozpacích, pramenících ze znalosti většiny mistrových děl a tím pádem jisté unavenosti nad užitou technikou, principy, vtipy. Podobně jako např. u Jodorowskyho Svaté hory, nečekaje, že bych vydržel čirý surreál na tak velké ploše, byl jsem příjemně překvapen jeho populárně naučnou zábavnou formou, která mi ve finále právě naopak i díky velké ploše umožnila do díla se ponořit a o to víc si ho vychutnat. Neškodilo si také po mnoha letech (když vynechám rytinu Thomase Otta) znovu připomenout Alenčin příběh, neboť v dospělých očích získává samozřejmě trochu jiné kontury. ()
Alenko, Alenko nepapej ty koláčky, budou se ti po nich dít divné věci. Podívej se na Švankmajera, ten jich snědl nejmíň kýbl a najednou před ním utíkaly a štěkaly i kosti od oběda. A on je pak natočil jako své sureálné halucinace o dětské knížce o zlobivých dětech. Chvilku se u toho smál a chvilku spal, pak koulel očima a točil se dokola. Když se potom probudil, jistojistě se šibalsky usmál, nechápavě zakroutil hlavou a šel si dát další nášup. 8/10 ()
Alenka v říši divů na surrealistický způsob. Umělecké dílo, které pracuje s podprahovým vnímáním. "Teď musíte zavřít oči, jinak nic neuvidíte." Vystihuje přístup a podstatu. [8/10] (Channel Four, Condor, Hessischer Rundfunk, SRG) (Eastmancolor /// Produkce: Peter-Christian Fueter /// Scénář: Jan Švankmajer podle knihy Lewise Carrolla Alenka v říši divů /// Kamera: Svatopluk Malý) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
Předtím než jsem se na Švankmajerovu "Alenku" podíval, dal jsem si nepřetržitou sérii jeho "kraťasů" u kterých jsem ve většině případů jen nevěřícně zíral a kroutil hlavou. Švankmajer je prostě svůj a komu jeho styl animace a filmového vyprávění sedí, ten se u jeho filmů prostě baví. U mě to je přesně naopak a absolutně mi uniká skrytá genialita jeho děl. Určitě jsou jeho filmy propracované a jejich výsledná podoba musí stát hodně úsilí ale to nic nemění na faktu, že se na ně nedá dívat. A stejně tak je to i v tomto případě, jen je to nataženo na hodinu a půl. ()
Galéria (69)
Fotka © Channel Four Films
Zaujímavosti (24)
- Krátce po dokončení filmu Jan Švankmajer uvedl: „moje Alenka možná není adaptací té Carrollovy, je to její interpretace utkaná z mého vlastního dětství se všemi jeho zvláštními obsesemi a úzkostmi.“ (Facillitant)
- Jedná se o první celovečerní snímek Jana Švankmajera. (Facillitant)
- Při hledání hlavní představitelky jezdila Eva Švankmajerová po školách s fotografem. Jan Švankmajer si pak vybral několik holčiček podle fotografií a pozval je na konkurz. (Xeelee)
Súvisiace novinky
100: Bitva u pokladen
Asociace českých filmových klubů vás už tradičně zve na filmovou přehlídku Projekt 100. Letos startuje 15. ledna, potrvá do 31. května a diváci budou moci na velkých plátnech shlédnout několik… (viac)
Reklama